Kluby reagují na Pešána. Padala slova o aroganci, alibismu i bratříčkování a kamarádšoftu na svazu

Některé kluby nastalou situaci nechtějí řešit přes média a radši by přivítaly osobní schůzku se zástupci svazu, některé se na dané téma vůbec nehodlají veřejně vyjadřovat. Jsou ale i týmy, které se zodpovězením dotazu neměly problém.

S vyjádřením pana Pešána nesouhlasíme. S pracovní morálkou u mládeže v našem klubu jsme spokojení. V naší akademii máme kvalitní trenéry s obrovskými zkušenostmi, kteří jsou pro mladé hráče vzory a autoritami. V klubu pracujeme s přibližně třemi stovkami hráčů, z nichž uspějí jen ti nejlepší.

Důležitým měřítkem je pro nás draft v NHL, kde se za poslední dva roky umístili tři naši hráči. V A-týmu si aktuálně pozici vybojovali mladí hráči jako Lukáš Rousek, David Vitouch či Daniel Poizl, kteří prošli naším mládežnickým systémem.

Zásadní problém ve fungování české mládeže vidíme spíše v herním systému mládežnických kategorií, kde jsme dlouhodobým zastáncem zúžení počtu týmů.

Za náš klub toto tvrzení zcela jednoznačně odmítám. Naši trenéři pracují na velmi kvalitní úrovni podle všech svazem vyžadovaných kritérií, a hlavně podle klubem nastavené koncepce, na jejíž dodržování velmi pečlivě dohlíží šéftrenér mládeže Tomáš Martinec.

HC VERVA Litvínov se nebude vyjadřovat a komunikovat k dané problematice přes média. Jsme připraveni a vítáme vést odbornou diskuzi na úrovni klubů nebo Českého svazu ledního hokeje.

Nemyslím si, že je to vhodné téma pro jakoukoli veřejnou „anketu", navíc s otázkou vyzývající k alibismu. Jde o dlouhodobý problém a máme na něm podíl všichni. Český svaz ledního hokeje i kluby a nejen extraligové. Rezervy v práci a přístupu jsou všude. „Ankety" v tomto módu se nechci zúčastňovat a vůbec ne proto, že pan Pešán působil v Liberci a zde i bydlí.

Náš klub se ankety nezúčastní.

Pro klubový web pronesl Stanislav Bednařík tato slova:

Je víc než alibistické, když šéftrenér označí za viníky neúspěchů kluby. Přeci nelze oddělit svaz od klubů a obráceně, za výsledky jsme tedy zodpovědní společně. Ovšem osobně se domnívám, že za výsledky nemohou organizace, ani svaz, ani kluby, ale mohou za to lidé, zejména trenéři a kultura, kterou trenéři budují a ve které hráči v hokejovém prostředí vyrůstají. Trenéři vychovávají naše hráče a na nich je odpovědnost za kvalitu práce s mladými hráči, oni vychovají nebo nevychovají excelentní světové hráče. Oni jsou každý den se svými hráči a mají na jejich životy obrovský vliv. Kvalita trenérů v České republice, co se týče vzdělání, za které je odpovědný zejména svaz, který uděluje trenérské licence, a zapálení a chuť do práce není takové, jak je zvykem ve vyspělých hokejových velmocích.

Důkaz pro dokreslení. Na začátku devadesátých let byla hokejová Evropa naplněna českými mládežnickými trenéry. Dnes už o české trenéry zájem téměř nikdo nemá. Rád bych byl, kdyby moje obecné hodnocení trenérů bylo nesprávné, ale nemohu jinak. Propast mezi hokejovou světovou špičkou a námi se bohužel neustále prohlubuje. Rodí se nám jiné, horší děti? Jistě ne. Chceme-li mít tedy lepší hráče, musíme mít lepší trenéry-učitele. Chtějí-li být trenéři lepšími trenéry, musí v první řadě pracovat sami na sobě a svaz musí zajistit jejich kvalitní teoretickou přípravu.

Bohužel mohu souhlasit s panem Pešánem, že hráčům i trenérům obecně, samozřejmě ne všem, chybí potřebná pracovní morálka. Jsou zvyklí na nízký standard. Jsou možná přesvědčeni, že pracují tvrdě, ale není to tak. Takže namísto, aby se český hokej zabýval věcmi týkajícími se přímo hry, stále narážíme na to, že postrádáme u hráčů základní charakterové vlastnosti, jakými jsou pracovitost, disciplína, houževnatost a tak dále.

Jdou trenéři hráčům příkladem? Spíš je standardem těm nadanějším ledasco tolerovat. Zářným negativním příkladem je chování šéftrenéra Českého hokeje a národního týmu. Z jeho článku se dozvíme, že i na nejvyšší úrovni tolerujeme hráči špatný přístup. Že i když hráč podle jeho mínění špatně pracuje, reprezentační trenéři zavřou oči. Pak by se ale neměl šéftrenér divit, když přijedou hráči na reprezentační sraz údajně se špatnými pracovními návyky, když všem trenérům ukáže, jak se to v uvozovkách má dělat. Máme-li hráče, který trochu něco umí, tak přivíráme oči před všemi jeho neduhy. To je jedna z našich standardních kultur.

Na Vsetíně nemáme pocit, že nám chybí pracovní morálka u trenérů. S tím se nepotýkáme. S čím se potýkáme, je chaos a nekoncepce v soutěžích od 9. třídy nahoru. To trápí již dlouhá léta český hokej. A situaci vystihuje možná i vyjádření pana Pešána někdy z loňského léta, kdy v jednom z rozhovorů mluvil o tom, že případné zúžení soutěží v dorostu či juniorech by mohlo ohrozit práci v tradičních hokejových klubech, že jsou na ty soutěže zvyklí apod. A co je to tradiční hokejový klub? Ten, který byl vybrán před 20, 30, 40, 50 lety a tak to bude donekonečna a ten o tu soutěž nemůže přijít...?

A to za mě vystihuje tu situaci, to bratříčkování, kamarádšoft atd. Dokud se tohle nezmění a koncepčně nenastaví, tak to bude pořád stejné. V tom souhlasím s panem Hadamczikem (jeho rozhovor pro Sport.cz), rekondice soutěží je nutná.

Na tuhle jednoduchou otázku není jednoduchá odpověď. My jsme malý regionální klub, který se snaží pracovat s mládeží dle svých možností. Neustále se snažíme rozšiřovat počet profesionálních trenérů a pomáhá nám mnoho dobrovolníků. Pokud se nám podaří objevit nějaký talent, tak se ho snažíme rozvíjet, provést ho mládežnickými kategoriemi a pak ho předat do některé z akademií.

Dle mého názoru nic není tak černobílé, jak se může zdát. Kvalitní, pracovitý trenér k mládeži, který je zapálený pro věc, má vřelý vztah ke klubu a je ochoten to dělat za rozumných podmínek, se nehledá snadno. Ale existují tací a pak je radost s takovými lidmi pracovat. Vše je o lidech. Je zřejmé, že svoji práci můžeme dělat lépe i my v našem klubu, stejně jako v ostatních klubech a zároveň je zřejmé, že i na svazu by se mnoho věcí dalo dělat lépe. Nyní je všem jasné, že je nezbytné soutěže zeštíhlit a zvýšit jejich kvalitu. Zároveň si všichni přejí, aby se to netýkalo jejich klubu. Je důležité, aby byla zvolena vhodná forma zeštíhlení, kterou kluby budou schopny akceptovat.

Na závěr dodám pouze to velmi okřídlené hokejové klišé - každý se musí soustředit především sám na sebe a svoji práci. Pojďme méně mluvit a více pracovat.

Omlouváme se, ale arogantní a nesmyslné názory nebudeme komentovat. Nevyjadřujeme se k nim na našem webu a nebudeme to dělat ani do ostatních médií.

Za klub samozřejmě vnímáme poměrně neuspokojivé výsledky mládežnických reprezentačních kategorií. Je to ale vizitka a výsledek práce všech. Jak svazu, tak všech klubů a i hráčů samotných. Každý musí začít u sebe. Věříme v lepší zítřky, které mohou přijít, ale pouze za předpokladu řady zásadních změn a tvrdé práce směřující k jednomu společnému cíli.