Jandač: Nejjednodušší by bylo Spartu odmítnout. Ke své rodině jsem se zachoval nefér

Ani jeden z nás nemá přehnané ambice se sebezviditelňovat, což je první předpoklad úspěchu. S Milošem chceme odvést dobrou práci, vzájemně si pomoct. Říká se, že v hokeji o něco začíná jít v únoru nebo březnu a Sparta mi nabídla možnost vstoupit do závěrečných bojů, které každého baví. I to je pro mě velkým lákadlem. Nejvíc jsem se ale při rozhodování pral s tím, jak uzpůsobit režim rodiny, který byl nějak naplánovaný. Rodina mi celý život ustupovala a stejně je tomu v podstatě i teď. Nakonec mě podpořili a řekli, že snad se na mě budou na střídačce dívat až do dubna, kdy končí play off.

Ještě to probereme, ale Miloš by se měl zaměřovat na defenzivní činnost a já na tu ofenzivní. Ze svých angažmá ve Spartě i u nároďáku jsem zvyklý, že jsme s kolegy vždycky měli rozdělené role. Dneska je v hokeji tolik práce, že jeden člověk ji sám nemůže utáhnout. Vždycky je to o komunikaci. Musíte vědět, že se na svého parťáka můžete ve všem spolehnout, můžete se o něj opřít a třeba se i něčemu přiučit.

Jenže je to natolik zkušený borec, že s ním v tom nebude žádný problém. Věřím, že můžu pomoct nejen já jemu, ale že i on může obohatit mě.

Zatímco Miloš byl se Spartou v kontaktu už delší dobu, já jen krátce. S Jardou Hlinkou (sportovním manažerem Sparty) jsme byli domluvení, že si spolu a s Milošem sedneme, ale budeme se bavit spíš směrem k příští sezoně. Na všechno mělo být spoustu času, jenže pak se najednou věci daly strašně rychle do pohybu a bylo potřeba rychle jednat. Pro mě by samozřejmě bylo nejjednodušší říct, že Spartu odmítám, protože jsem měl nastavenou hlavu, že do konce sezony trénovat nebudu. Přesto jsme si našli čas na schůzku, po níž jsme s Milošem zůstali na telefonu. Od něj i od Jardy Hlinky jsem cítil velký a opravdový zájem. Získal jsem z toho dojem, že bych měl do Sparty naskočit už teď.

Každým dalším dnem, kdy jsem nabídku zvažoval a absolvoval telefonáty s lidmi ze Sparty, mě to postupně vtáhlo. Z offline režimu jsem se dostal do online módu a motory se mi zahřívaly čím dál víc. Zjistil jsem, že opravdu mám energii a neberu Spartu jen proto, abych se šel pouze zúčastnit. Ve finální fázi už jsem řešil jen otázku, jak to vysvětlím rodině a hlavně dětem. To byl fakt hlavolam.

K Vánocům dostaly delší poznávací zájezd do Asie, který si už nějakou dobu přály a hrozně se na něj těšily. Vím, že je to ode mě vůči rodině nefér, budu se snažit jí to vrátit jinak.

Buď budou muset jet samy, nebo zájezd stornujeme. Dlouhé roky jsem byl pryč, tak jsem to teď chtěl rodině vrátit a být s ní. Jenže to dopadlo jako vždycky: i na jarní prázdniny pojedou děti na hory zase bez táty.

Nejsem zastáncem toho, aby se kluby střídaly jako spodní prádlo. Zažil jsem parádní období v Liberci a Českých Budějovicích a myslím, že velmi dobré období bylo i těch pět let s menší pauzou ve Spartě. Když jsem do ní přicházel, tak jednou hrála play out a podruhé byla beznadějně poslední. Tehdy jsem ji musel tahat z bídy a marastu, kdežto teď nastupuju k mužstvu, které se pohybuje na nejvyšší příčkách a není v žádném dezolátním stavu. Jasně, nějaký propad nastal, ale to nechci hodnotit, protože v žádném případě nebudu snižovat nebo znehodnocovat práci trenérů Kruppa a Nedvěda.

Bohužel jsem zápas neviděl. Měl jsem nějaké vyřizování, takže jsem se v tu dobu vracel ze Slovenska. Už ve čtvrtek ráno se ale budu hlásit na tréninku. Je výhoda, že je zrovna reprezentační pauza, aspoň budu mít čas se trochu rozkoukat a zabudovat se. To mi ale zabere jen krátký čas. Několik kluků už jsem ve Spartě trénoval, dlouho se znám i s Toňákem (Petr Ton, sportovní manažer) a Hlínou (Hlinka).

S Milošem jsme se shodli, že nechceme vymýšlet žádné složitosti, aby to kluci neměli těžké. Půjdeme den po dni, budeme se snažit uzdravit marody, kterých má Sparta sedm, a hlavně musíme tým dobře připravit na play off. Ale nebudu tady řvát, jak má Sparta velké ambice a že úspěchem bude jedině titul. To jsem ve Spartě zažíval rok co rok, a když jsme (v sezoně 2014) vypadli s Kometou v sedmém semifinále, hned se to bralo jako neúspěch. A i když jsme o dva roky později skončili ve finále, tak měl člověk stejně trochu pocit hořkosti a zklamání, byť druhé místo nebyla žádná katastrofa. V tu chvíli mě to ale mrzelo, protože jsem věděl, že odcházím k nároďáku, a věděl jsem, že Sparta na titul měla. Pořád si ale myslím, že výsledky jsem ve Spartě vůbec neměl špatné. Teď budu chtít, aby hokej hráče zase bavil, aby se těšili do kabiny. Tím ale netvrdím, že za minulého trenéra tomu tak nebylo. Ani jsem se po tom nepídil.

Je plno lidí, kteří mi budou přát, ale i těch, kteří mi naopak budou nadávat a řvát na mě. Na to už jsem ale celkem zvyklý. Hlavně si přeju, aby se sparťanský fanoušek choval slušně, radoval se ze hry a případně i z nějakého úspěchu.

Tohle je passé. Ani nejde o nějaký odmítnutý nájezd. S Toňákem žádný problém nemám a nikdy jsem ani neměl. Když tým vypadne z play off, vždycky je to hodně o emocích a někdo třeba něco nechtíc řekne. Tohle už je dávno za námi.