Hvězdou v exilu. Basa piv podmínkou, hokejový bouřlivák zastínil i Gretzkého

Stalo se tak 8. ledna 1986 v zápase Toronto-Edmonton, který skončil neuvěřitelným výsledkem 11:9. Autorem čtyř branek Maple Leafs bylo pravé křídlo Miroslav Fryčer, slavný Wayne Gretzky se trefil "jen" třikrát. Tehdy byli dva hráči, kolem nichž se srotil hlouček novinářů. V edmontonské šatně populární Wayne Gretzky a v torontské Miroslav Fryčer.

Tehdy jsem si nenechal ujít příležitost zeptat se Gretzkého, co soudí o Fryčerově výkonu a Gretzky prohlásil, že je to skvělý hokejista. Vzápětí jsem udělal rozhovor ještě s Mirkem. Bylo vidět, že chvála od světové jedničky ho potěšila a kazetu s tímto rozhovorem jsem mu po odvysílání nechal na památku. Takže ji už nevlastním.

Osmdesátá léta se vyznačovala zvláštní schizofrenií. Zatímco disidenti byli vyháněni do exilu, sportovci byli drženi různými způsoby doma a na zájezdech hlídáni, aby náhodou neskončili za kopečky či dokonce za velkou louží.

Občas se to přece jen některým povedlo. První byli Anton a Peter Šťastní. V českém tisku se v novinách objevila stejná zpráva ČTK, ale každé noviny měly jiný titulek. Jednou měl článek název Zaprodaní hokejisté. V oportunistickém tisku byla hra na city s titulkem Bez domova.

Zcela v tichosti pak byl útěk dalšího reprezentanta Miroslava Fryčera. K Peterovi a Antonovi se v roce 1981 připojil Marian a v Quebeku zakotvil i Miroslav Fryčer. V říjnu 1981 hrál Fryčer svůj první domácí zápas proti Torontu a vstřelil tři branky. Druhý den byl v Toronto Star palcový titulek Four Czechs are too much for Leafs (Čtyři Češi jsou příliš pro Listy).

Ve skutečnosti to byli tři Slováci a jeden Čech. Bratří Šťastní byli velmi hákliví, když je označovali za Čechy. Tento zápas udělal na vedení Maple Leafs takový dojem, že již na jaře Fryčera získali a shodou okolností 17. března 1981 Fryčer nastoupil v Maple Leaf Gardens k prvému zápasu proti Quebeku. Architektem vítězného tažení 6:4 byl opět Miroslav Fryčer. Po zápase brblal John Anderson, který seděl vedle novináři obleženého Friga: „Loni jsem se nemohl obléct, protože vedle mě seděl Sittler, letos je to ještě horší!"

Tehdy jsem se díky Fryčerovi dostal poprvé jako zástupce malých českých novin do hokejové šatny Maple Leafs a zakrátko jsem již NHL komentoval pro Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, zatímco pro Radio Canada International připravovala rozhovory Aneta Machová.

Pravidelně pak následovaly pořady nejen s Fryčerem, ale i s bratry Šťastnými. Do Toronta přišli i další dva bratři Ihnačákovi, byl zde také Sláva Ďuriš, ale i v Čechách méně známý obránce Richard Lanz. Před tím zde chytal Jiří Crha. Nejslavnější dobu prožíval Fryčer, když hrál v útoku s Petrem Ihnačákem a Waltem Poddubnym.

V úvodní sezoně se podařil Mirkovi ještě jeden husarský kousek. 24. března 1981 mělo ještě Toronto teoretickou šanci postoupit do Stanley Cupu. Za stavu 3:3 se vhazovalo v poslední minutě v útočném pásmu a trenér Mike Nykoluk, zcela proti tehdejším zvykům v NHL, odvolal brankáře a na led poslal žolíka Fryčera. Po vhazování najel od mantinelu do středu kluziště a zaznamenal vítězný gól.

Miroslav Fryčer byl populární i mezi novináři. Jednou, když byl zraněný, jsem se ho zeptal, jestli bude večer sledovat hokej. Zamyslel se, a pak odpověděl: „Ani ne, příliš mi to připomíná práci!"

Nesnášel trenéra Brophyho, ale naopak měl rád Jacques Demerse. Když se ho novináři po jeho prvním zápase za Detroit v Torontu ptali, jaký je rozdíl mezi tím hrát pod Demersem a Brophym, odpověděl: „Asi jako když na obloze svítí slunce, anebo jako když je tam mrak a prší."

Dokázal žít naplno, a když dostal prémii jako nejlepší hráč měsíce, věnoval ji na společný mejdan pro celé mužstvo.

V období, když byl zraněný, trpělivě seděl torontské malířce Marii Gabánkové, aby udělala jeho portrét. Měl jedinou podmínku, že tam musela být basa piv. Když byl obraz hotový, dal jí šek, kde nebyla vypsaná suma, a řekl: „Napiš si tam, kolik chceš!"

Opět je otázkou, kde tento obraz skončil.

O úmrtí prvního Čecha, který byl nominován do tradičního Utkání hvězd, informovaly všechny hlavní kanadské televizní stanice. Před časem vyšla v angličtině i jeho kniha Můj bouřlivý život. Je i zahrnut v Historii světového hokeje z roku 2002, která vyšla v Torontu pod názvem Kings of the ICE - Králové ledu.