Článek
Nejste tedy překvapený, že čtvrtfinále znamenalo pro tým Karla Mlejnka konečnou?
Dalo se to čekat. Jediným překvapením pro mě byla výhra nad Ruskem. Kdybych měl hodnotit individuální výkony, tak oba naši gólmani Malík s Paříkem zachytali v rámci svých možností. Z obránců mě v rámci práce skauta zaujali David Jiříček se Standou Svozilem. Vepředu byl nejlepší technicky i individuálními schopnostmi Honza Myšák, pak Michal Teplý a Martin Lang, jehož výkony rostly, a nakonec byl naším nejlepším střelcem.
Na svém Twitteru jste ironicky napsal, že náš hokej hodně posune vpřed, když se po čtvrtfinále s Kanadou plácáme po ramenou, že jsme bojovali, nedostali desítku, ale prohráli jen 0:3 a měli víc střel než soupeř...
To byla reakce na rozhovor s trenérem Karlem Mlejnkem. Asi se čekalo, a možná i samotní hráči, že těch gólů dostaneme víc. V koutku duše možná spoléhali, že se může stát zázrak a přijde zápas jako s Ruskem, v němž to byla z naší strany totální destrukce, zanďour a dopředu jsme si kromě brejku, kdy ruský obránce nastřelil Koffera, který ujel a dal gól, nevytvořili skoro nic.
Nicméně prohra s Kanadou 0:3 a odjezd domů, to přece nemůže nikdo hodnotit jako úspěch! Tým bojoval, to mu nikdo nemůže vzít, ale to už je dneska jasná součást hokeje, že když chceš něco vyhrát, musíš bojovat. Individuální činnosti a šikovnost ale našemu týmu chyběly.
Český brankář Nick Malík sleduje útok kanadského týmu.
Zmínil jste destruktivní hru proti Rusku. Neskončil by ale zápas další jasnou porážkou, tak jako proti Švédsku a USA, kdyby Češi chtěli hrát se sbornou otevřenou partii?
Jasně, v jednom zápase to zafungovalo, ale s tímhle stylem nemůžeš na mistrovství světa udělat medaili. Tohle šlo možná před patnácti lety. Právě tehdy tuhle destrukci hráli Švédi a osmnáctka jim kvůli tomu málem vypadla z elitní skupiny MS.
Dvacítka tak potřetí za sebou končí na MS sedmá, poslední medailí je bronz z šampionátu 2005. Osmnáctka brala poslední medaili z MS v roce 2014, seniorský nároďák dokonce v roce 2012. Není vám smutno z toho, kam se český hokej svou (ne)kvalitou propadl?
Pro reprezentaci áčka tým vždycky postavíte, za rok dva jsme schopni jednu dvě individuality vychovat. Splácáte to z hráčů působících v Evropě. O áčko bych strach neměl, vždycky bude záležet na čtvrtfinále.
Zatímco v mládežnických reprezentacích?
V juniorech je to prostě tragédie! Kdyby teď měla dvacítka v základní skupině Němce místo Rakušáků, měli bychom podle mě obrovský problém se vůbec dostat do čtvrtfinále.
V čem vidíte nejzásadnější příčinu ústupu českého mládežnického hokeje?
Konkurenční prostředí! Žádné nemáme a bez toho to nejde. Tady nám hraje v juniorské lize devatenáct českých mužstev. Co to je za nesmysl?! Do toho má hned sedmnáct klubů status Akademií... V takovém prostředí nemůžou kluci vyrůstat, když furt budou hrát podprůměrné a průměrné ligové zápasy.
Bohuzel mate pravdu, presne tak to je..placame se po ramenou, ze jsme bojovali, nedostali desitku ale jenom 3-0 a meli jsme vic strel nez Canada...to nas hodne posune vpred... https://t.co/hrZ6W1rybX
— Dallas Stars (@dallasstars93) January 3, 2021
Ať svaz stáhne nejvyšší juniorskou soutěž na dvanáct nebo čtrnáct mužstev, udělá pět Akademií. Pak ty hokeje budou nějak vypadat.
Na jaře 2019 si juniorské týmy stáhly pro play off hráče, kteří v dospělé kategorii hráli třeba čtyři pět minut za zápas, a najednou to byla parádní utkání. Vedle těchto kluků pak totiž můžou vyrůstat mladší ročníky. Prostě si myslím, že jeden dva opravdu kvalitní junioři můžou hrát za áčko, zbytek by ale měl hrát za juniorku a vytvořit v ní konkurenci. Dneska hraje juniorskou ligu každý, kdo umí trochu bruslit. Týdně vidím čtyři až pět zápasů, některé jsou opravdu tristní a odcházím z nich po druhé třetině, protože není co vidět.
Takový názor má i řada dalších bývalých hokejistů. Čím si vysvětlujete, že svaz na vás nedá?
Myslím, že je tlak od týmů, které se do juniorské ligy dostaly při jejím rozšíření. A tyhle týmy pak na konferencích volí vedení svazu. Svaz jim, podle mě, dělá úlitbu, aby pak dostal jejich hlasy. O ničem jiném to být nemůže. Když se o tom bavím se Slávou Lenerem (manažer rozvoje ledního hokeje), tak mi potvrdí, že ví, že je to špatně.
Lenerův nástupce ve funkci šéftrenéra Českého hokeje Filip Pešán na systému výchovy mládeže pracuje a snaží se ji zlepšit. Věříte, že se mu to podaří?
Určitou strategii má, chce to dělat poctivě a vůbec bych mu nepodsouval nějaké vedlejší zájmy. Do těchto programů je ale nutné zapojení lidí, jako je třeba Radek Duda. Ten má skvělé individuální tréninky, na které mu do Říčan jezdí i hráči, kteří dnes působí v NHL. To jsou lidi, kteří můžou českému hokeji hodně dát. Jenže český hokej je nevyužije.
Filip Pešán ale na tuhle organizační strukturu nemá moc velký vliv. Může říct svůj názor, ale vedení svazu, které rozhoduje o struktuře juniorského hokeje, si to udělá tak, jak potřebuje. Tomáš Král (prezident svazu) a jeho lidi jsou u toho dvanáct let a podívejte se, kam jsme se posunuli. Nikam!
Za jak dlouho by se razantní změny spojené s mládeží, pokud by se k nim sáhlo, mohly projevit?
Švédi to udělali za pět let. Zapojili do toho spoustu lidí, přistoupili ke strukturálním změnám a během pěti let byli zpátky. Kde se teď náš hokej nachází, je vidět na draftu NHL. Ještě před patnácti dvaceti lety jsme na nich měli spousty hráčů. Dneska? Jsme rádi, když jich je pět, šest, sedm. A ve špičce už nemáme téměř nikoho. Jediní, o koho nemusíme mít strach, jsou asi gólmani. Brankáře pořád vychováváme na celkem slušné úrovni.
