Článek
Po vydařené přípravě, v níž reprezentace neprohrála, si to myslela i většina hokejových odborníků a fanoušků. Trenér Filip Pešán po konci ve čtvrtfinále ale označil velká očekávání od mužstva za mediální masáž...
Tak já jsem ji tedy sdílel taky... Kanada s Amerikou přijely s hráči, které v podstatě nikdo neznal. Rusové sice měli dobrou obranu z kluků z NHL, ale na Kanadu stejně nestačili. Finové měli jen dva hráče z NHL, Švédové pět. A ať si kdo chce co chce říká, v NHL prostě hrají ti nejlepší hráči, a když přijedou na mistrovství, rozhodně jsou posilami. Prostě kdy jindy než letos jsme se měli vracet s medailí?
Proč se tak nestalo?
Naši hráči si za celý turnaj nestačili zvyknout jeden na druhého, sestava se neustále měnila. Od toho tam ale měli být Martin Straka s Jardou Špačkem, kteří měli s Filipem promluvit. Nevím, jestli se to dělo, žádné zprávy z kabiny nemám. Jen z novin a tyhle věci asi úplně nefungovaly. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když Kubu Vránu nechce (Filip Pešán) postavit proti Švédům? Nakonec ho asi přemluvili (Straka se Špačkem), aby Vrániče do sestavy dal a ten jim vlastně nakonec otočil zápas. Prostě je vidět, že ten hráč potřebuje od trenéra spíš psychicky podržet, pomoct a dostat víc času, i když se mu nedaří. Protože to v sobě má.
Právě Vrána před turnajem i v jeho průběhu hlásil, že si přijel do Rigy pro zlato. Načež se Pešán po návratu do Prahy nechal slyšet, že jej tato slova zneklidnila...
Taky jsem si vyjádření přečetl a nechápu ho! Kuba Vrána přijel na mistrovství s optimismem, což je správně. Je to sebevědomý hráč, střelec a řekl, že si jede pro zlato. Nevidím na tom nic špatného a jako trenér bych ho určitě nemírnil, naopak ho podpořil. Snažil bych se šířit optimismus do mužstva a budoval hráčům sebevědomí, než je sundával dolů. To nikdy nikomu nepomohlo.
Filip Pešán v diskuzi s Jakubem Vránou.
A další důvody konečného sedmého místa?
Jednou z chyb, které vidím, bylo nenasazení útoku Lenc, Špaček, Stránský do úvodního zápasu s Ruskem. Na Českých hrách ukázali skvělou formu a rozhodně bych je proti Rusům ze sestavy nevypustil. Jestli trenéři chtěli mít první dvě formace z hráčů z NHL... I tak ale měli hrát jako třetí.
Pešán argumentoval, že je chtěl mít odpočaté na další den proti Švýcarsku...
Hráči, kteří přijedou na mistrovství světa, počítají s tím, že budou hrát. Zvlášť kluci jejich kalibru, kteří v přípravě podávali výborné výkony. Dostat je takhle psychicky dolů se mi nezdálo moc chytré.
Co si pak hráči pomyslí, když si po zápase se Švýcary čtou Pešánova slova o tom, že bylo i jeho chybou nominovat ty, kteří na ledě neodvádějí tvrdou práci?
Je to spousta věcí dohromady. Všechna rozhodnutí, která trenéři udělali, si musí zhodnotit svaz. Já prostě tvrdím, že se měla přivézt medaile. Asi se projevilo, že v týmu to mezi trenérem a některými hráči neklapalo. Že všichni netáhli za jeden provaz.
Nebylo chybou hrát České hry, generálku na MS, na úzkém ledě v O2 areně, když šampionát v Rize proběhl na širokém kluzišti?
Z úzkého ledu na široký a obráceně si každý musí zvyknout během jednoho dvou zápasů. Bylo to pro všechny stejné, v tom bych problém neviděl.
Jak vůbec v Pešánově případě nahlížíte na kumulování funkcí, kdy je kromě hlavním koučem reprezentace i svazovým šéftrenérem?
Nejzásadnější je, že nároďák by měl mít generálního manažera, který vybírá tým i trenéra, a je pak zodpovědný i za výsledek na turnaji. Prostě podle kanadského vzoru, který funguje iks let. A tenhle model by měl být nastavený i u nás. Nevím, jestli Filip má čas objíždět naše kluky v Americe a Kanadě. Petr Nedvěd (současný generální manažer reprezentace) má jméno, které v Americe každý zná. S kluky se zná, ti ho respektují, protože odehrál mraky zápasů v NHL. Je to světový hokejista a má daleko lepší vyjednávací pozici než člověk, kterého za oceánem v podstatě skoro nikdo nezná.
Je ale české prostředí na takový model připravené?
Svět se nás nebude ptát, jestli jsme zvyklí, nebo ne. Jednou tu změnu můžeme zkusit, a když to nebude fungovat, kdykoliv se můžeme vrátit ke starému modelu. Ale není to jen o reprezentaci. Podívejte se na naše kluby, v nichž generální manažeři taky nemají stoprocentní slovo při výběru hráčů tak, jak je to v NHL.
Jako skaut působíte v NHL už třicet let; nejdříve pro Calgary, nyní dlouhodobě pro Dallas. Jak český hokej vnímají v zámoří?
K našim špičkovým hráčům tam pořád respekt je. Pastrňák, Krejčí, Hertl, Voráček, Hronek a gólmani pořád drží kredit českého hokeje celkem vysoko. Jenže hráčů s top rolí v týmech produkujeme neustále míň a míň. Všechno ale začíná od juniorských reprezentací. Když devět let nepřivezeme z mládežnických šampionátů medaili, pak nám logicky nemůžou dorůst do dospělého nároďáku a NHL hráči světové úrovně. Jednotlivci ano, ale rozhodně ne grupa hráčů jako za éry Martina Straky a Martina Ručinského.
Čímž se dostáváme k nefunkčnímu systému v práci s mládeží.
Něco je špatně a zatím nevidím, že by současné svazové vedení za těch třináct let, co u toho sedí, náš juniorský hokej někam posunulo. Nějakou změnu by to chtělo. Všichni spoléhali na Filipa Pešána, jemuž před pár lety bývalý hráč NHL a dlouholetý skaut Honza Ludvig otevřel dveře do NHL. Filip tam načuchl systém, ale aplikovat ho u nás je asi složité. Zatím nevidím, že by se to někam posouvalo.
Abychom byli féroví, neměl by Pešán dostat více času, aby se změny mohly projevit?
Vždyť já neříkám, že by měl po tomhle mistrovství odejít. Mně se ale nelíbilo, jak celý šampionát zvládnul.
Nebyla pro něj zatím laťka nastavena až moc vysoko? Být úspěšný v Liberci ještě neznamená to samé u reprezentace na MS.
Možná to na něj bylo moc. Když se obklopíš lidmi jako Martin Straka a Jarda Špaček, kteří jsou světoví hokejisti a mají už s trenérským džobem zkušenost, tak nevím, jestli od nich cítil nějaký tlak. Jestli z toho byl nervózní... Fakt nevím, nevidím do něj. Je pro mě těžké to posoudit.
Martin Ručinský tvrdí, že se v Česku zaspalo už po Naganu resp. na přelomu tisíciletí po zisku třech titulů mistrů světa. Souhlasíte s ním?
Určitě. Od devadesátého osmého se hokej strašně posunul a my jsme bohužel nechytili vlnu, kdy se to měnilo. Věřil jsem, že po pěti sedmi hubených letech se lidi poučili. Nastoupilo nové vedení, jenže to zůstává dost stejné. Alespoň u mládeže zatím žádný velký posun nevidím. Je to i o struktuře soutěží. Přeci nemůže mít juniorská extraliga 19 týmů, na to tady nemáme hráče! Když kluci nebudou hrát konkurenční zápasy, v nichž se budou muset vydat ze všech sil, nikam se neposuneme. Já jako skaut u nás ze spousty zápasů odjíždím po druhé třetině, protože tam prostě není co vidět.
Kolik účastníků by tedy měla mít juniorská extraliga?
Maximálně 14, aby kopírovala ligu dospělých (čtrnáct týmů by nejvyšší soutěž juniorů měla mít od sezony 2022/23). To je úplný základ! Ať se zachovají postupy a sestupy, ať každý rok padají klidně dva kluby. Zase by to zvýšilo konkurenci. Bez konkurenčního prostředí se dál nepohneme. Já bych totiž klidně zúžil o dva tři týmy i seniorskou extraligu.
Jak dlouho od nastolení radikálních změn může trvat, než se u mládeže projeví výsledky?
Když Švédové na začátku tisíciletí málem spadli z osmnáctek, do pěti let byli zpátky ve špičce. Když se to u nás uchopí správně, horizont pěti šesti let je možný.
Jste optimista?
Doufám! Ale já už jsem optimista dvacet let (směje se). Když ale přijedou naše mládežnické výběry na MS, moc dobře se mi na tribuně nesedí a nekouká, jak od Ameriky dostáváme deset gólů.
Je zde ale vůle se současným stavem něco dělat?
Vůle je, ale záleží na tom, jak kdo k tomu přistoupí. Švédi udělali jeden velký mítink, na kterém se ke špatné situaci vyjadřovala spousta lidí - skauti, manažeři, trenéři, sponzoři. Dohromady snad 200 lidí. Řekli si k tomu své, udělal se výcuc, podle kterého jeli, a do pěti let byli v juniorských reprezentacích zpátky na vrcholu.
Je na čase si zvykat, že do TOP 5 už nepatříme?
To určitě nepatříme! Vezměte si třeba Švýcary a Hischiera, který byl před čtyřmi lety jedničkou draftu NHL. Pak přišli Němci - Seider předloni šestý, loni Stützle třetí a Reichel taky v prvním kole. A to nemluvím o tom, že Švýcaři i Němci mají v NHL stejný počet top hráčů jako my. Možná jsme ještě malinko vepředu, ale třeba Draisaitl je podle mě hráč stejné úrovně jako naše největší hvězda David Pastrňák. Pokud v únoru pojedou na olympiádu do Pekingu ti nejlepší hráči, budeme na tom co do kvality úplně stejně jako Němci a Švýcaři.
