Článek
Předpokládám, že vám tato novina udělala velkou radost...
Je to krásná a báječná zpráva. Panu Nedomanskému musím pogratulovat, je to velký úspěch pro něj i český hokej. Takové ocenění si zaslouží; nejen za výkony, které předváděl v československé lize a nároďáku, ale i za těch šest nádherných let na konci kariéry prožitých v NHL.
Pět z nich strávil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v Detroitu, kde jste čtyři roky působil i vy a získal během nich s Red Wings dvakrát Stanleyův pohár. Celkem symbolické, ne?
Když jsem za Detroit hrál, někteří lidé z klubu i po dvaceti letech vzpomínali na výkony Vaška Nedomanského. To hovoří za všechno a strašně mu přeju, jakého uznání se teď dočkal. Vždyť on byl snad prvním hokejistou, který se po emigraci dokázal dlouhodobě uplatnit v NHL. A to přitom do zámoří prchnul až po třicítce, kdy už měl nejlepší léta za sebou. A stejně prožil v NHL krásné roky. Měl neskutečnou střelu, byl obrovskou individualitou.
Bývalý útočník Václav Nedomanský (na snímku z roku 1972) bude 12. listopadu 2019 uveden do hokejové Síně slávy v Torontu jako druhý Čech po brankáři Dominiku Haškovi
Měl jste někdy možnost se s Nedomanským osobně setkat?
Pamatuju si ho z archivních videí z mistrovství světa v roce 1969, kdy jsme ve Stockholmu hned dvakrát porazili sověty. A dokonce jsem ho viděl hrát naživo! Bylo to v roce 1973 v Pardubicích, když byly v semifinále ligy proti Slovanu Bratislava, za který pan Nedomanský nastupoval. I když pan Nedomanský...
Nerozumím.
To je taková perlička. Jako malý dítě jsem ho pochopitelně znal a věděl, že je to skvělý hráč. Jenže jsem si myslel, že se nejmenuje Nedomanský, ale Ledomanský. Dodneška si to pamatuju. To nic nemění na tom, že jeho jméno každý znal a jako děcka jsme ho obdivovali. Po jeho kariéře jsme se nejednou osobně setkali, bylo to moc fajn.
Upřímně. Čekal jste, že právě on bude tím krajanem, kdo vás v Síni slávy NHL doplní jako první?
Vůbec by mě to nenapadlo a mám za to, že to ani on nečekal. Myslel jsem si totiž, že tahle starší jména už jsou zapomenutá. I když je pravda, že před třemi lety byl do Síně slávy v 71 letech uveden vynikající kanadský gólman Rogie Vachon nebo Rus Sergej Makarov. Osmnáctičlenná komise, která o přijetí rozhoduje, se prostě občas sem tam vrací do minulosti. A když jde o tak fantastického hráče, jakým byl Václav Nedomanský, měla velký důvod ho přijmout.
Chystáte se mu k tomu gratulovat?
Dokonce vážně přemýšlím, že se jako první Čech v Síni slávy NHL pojedu v listopadu na uvedení toho druhého do Toronta osobně podívat, abych mu poblahopřál. Nechci to slibovat, ale pokud všechno vyjde, rád poletím.
Dominik Hašek a Jaromír Jágr po úspěchu v Naganu.
U kterého z českých hráčů jste očekával, že bude přijat jako druhý po vás?
Čekal jsem, že hned po mně půjde Jarda Jágr (směje se). Jenže ten nesplňuje kritérium.
To říká, že do Síně slávy NHL může být hráč přijat nejdříve tři roky po konci kariéry. Což nyní splňuje Patrik Eliáš, jenž byl kandidátem už letos, nakonec ale vybrán nebyl. Kdo z dalších Čechů by v budoucnu mohl do Síně slávy přibýt?
Jarda Jágr tam půjde stoprocentně, o tom vůbec nikdo nepochybuje. Pak určitě budou zvažováni i Patrik Eliáš a Milan Hejduk. Záleží na osmnácti lidech v komisi. Já pracuji v té, která přijímá do Síně slávy Českého hokeje, takže vím, že není jednoduché se domluvit na jednom konkrétním jménu.
