GLOSA: Trpišovský riskoval harakiri a uspěl. Zmar Slavie střídá příslib lepších časů

V konfrontaci s berlínským Unionem sice lopotného, místy hodně drhnoucího a skřípajícího, samozřejmě i šťastného, což ostatně připomněli oba trenéři, ale po předchozím zmaru v kvalifikacích o Ligu mistrů a Evropskou ligu přinášejícího do Edenu přece jen příslib lepších dnů příštích.

Zatím pochopitelně pouze příslib, protože po prvním poločase, který Slavia herně i takticky zvládla k trenérově spokojenosti, si po změně stran se soupeřem hrajícím jen v deseti příliš nevěděla rady.

„Byla tam skutečně pasáž, kdy nám hra nešla," přiznal Jindřich Trpišovský. „Početní převahu jsme nedovedli dlouho využít, protože jsme nachystaný plán nenaplňovali," přidával střelec vítězného gólu Jan Kuchta. „Domácí se do žádného tlaku nedostali a převahu neměli, víc brankových šancí jsme si připravili naopak my," kontroval kouč Unionu Urs Fischer.

I to jen dokresluje, že Slavia je pořád na počátku cesty, kterou se po všech obměnách a korekturách v kádru, odchodech a příchodech nových akvizic, zraněních a hledání formy na jaře ještě klíčových hráčů, vydala a na níž se stále hledá.

Logicky, protože přestavba týmu, zapracování typologicky odlišných hráčů do mužstva či proměna herního stylu vyžaduje čas a nějakou dobu potrvá. Mistrovský celek za ni už zaplatil v kvalifikačních konfrontacích s budapešťským Ferencvárosem a varšavskou Legií, k vítěznému vstupu do Konferenční ligy mu proto víceméně dopomohla hlavně trenérova odvaha.

Anebo změna myšlení, jak chcete.

Vědom si toho, že klíčoví muži jeho kádru nejsou momentálně schopni zvládnout a unést celých devadesát minut tak náročného zápasu, jako byl ten s Unionem, provedl Trpišovský tah, který mu nakonec vyšel.

Nechat mezi náhradníky Stanciua, Kuchtu, Schranze i třeba uzdraveného a pořádně hladového Krmenčíka hraničilo sice s harakiri, ale intuice, že budou mnohem potřebnější, a hlavně platnější v závěrečné fázi zápasu ani tentokrát Trpišovského nezklamala. I když se štěstím, které se k němu a Slavii v závěrečných minutách přiklonilo.

I proto mohl s očividnou úlevou svou prozíravost kvitovat, i proto si po skalpu Unionu pochvaloval nejen, že střídající hráči mužstvu pomohli, ale především že jeho tým byl schopen zvládnout partii s bundesligovým soupeřem i bez některých hráčů a v rozpoložení, v jakém je.

Zadýchaně, mnohdy hodně kostrbatě, bez drtivého tlaku, jenž by si Slavia sezon předchozích proti oslabenému soupeři nejspíš vynutila, drajvu, který v její hře stále chybí, ale zvládnout.

Po loňském vítězství nad bundesligovým Leverkusenem, který dohrával mimochodem zápas stejně jako Union také jen v deseti, nad Edenem žádný ohňostroj neexplodoval.

Slavia se však přesto po úvodní lekci v Izraeli vydala na vítězný pochod Evropskou ligou, jenž skončil až ve čtvrtfinále.

Tentokrát vršovický stadion gejzíry barevných světel Eden ozařovaly. Spíš než na oslavu skalpu berlínského Unionu by však měl posloužit k připomenutí, že letošní slávistické probouzení je teprve na počátku, ale že možné a reálné je.