GLOSA: To tak, hrát si na Dušíny či Jindřišky. Zvlášť teď, kdy bublá Berbrova kauza

V táboře Bohemians tehdy vzplály emoce a vášně, trenér Luděk Klusáček se dovolával komise rozhodčích, z domácích hráčů dštila zloba i hněv. I všelijaká podezření se v podtextu jejich vět dala vydedukovat, neboť, marná sláva, v tuzemské fotbale k nim zákonitě není nikdy daleko. Zvláště, když šlo jen těžko určit, zda Proskeho hvizd zazněl ještě předtím, než Tetteh vystřelil, či až poté.

Jediný muž tehdy ve vypjaté atmosféře zachoval klid, nadhled a chladný rozum.

„Praporek nahoře byl, ale ofsajd posoudit nedokážu, stejně jako nejsem schopen říct, v kterém momentě hlavní písknul. Dokud ale není doopravdy písknuto, má se hrát, protože pravidla jsou jasná," krotil spoluhráče a vyháněl od Botiče zlobu a hněv devětatřicetiletý kapitán Bohemians Josef Jindřišek. Mimochodem po skončení sezony pasovaný na Osobnost ligy. I za počin a nadhled, který v derby se Spartou projevil.

Vím a na vlastní oči jsem v úterním podvečeru viděl, že při ligovém loučení s končícím rokem leží v duelu Sparty s Libercem brankář Sparty Nita na trávníku knokautovaný střelou Peška. Registroval jsem Sáčka sklánějícího se nad ním, stejně jako ostatní jsem byl také zmaten nařízenou penaltou, než její příčinu rozklíčovaly kamery a opakované videozáznamy.

A souhlasím i s hrnoucí se záplavou připomínek, že srovnání situací v červnovém derby o Botiče a v úterní konfrontaci na Letné pokulhává, protože rumunský brankář přece zůstal na zemi a nikdo nemohl vědět, jak na tom je a zda mu snad skutečně nejde o zdraví či dokonce o život. Ztotožňuji se i s tím, že bezprostřední, nesjpíš skutečně impulsivní reakce Sáčka byla naprosto přirozená. Včetně kontaktu s míčem, na který upozornil sudího liberecký Hilál.

Sudí Marko vyhodnotil situaci v souladu s literou pravidel. Správně, jak promptně konstatoval šéf pravidlové komise FAČR Jiří Kureš, i když s ohledem na situaci necitlivě, jak také připomněl. Ostatně, i před půlrokem si v derby v Ďolíčku počínal rozhodčí Proske také správně, jak tehdy konstatovala komise rozhodčích.

Zatímco ale po červnovém duelu u Botiče vytryskly alespoň z jednoho hráče ctnosti Mirka Dušína, nahlas promluvil a vášně a emoce krotil, na Letné se nikdo podobný nenašel.

Ani kapitán Sparty Bořek Dočkal nahánějící rozhodčího Marka a vášnivě ho přesvědčující, že bylo na něm, aby hru přerušil, namísto toho, aby připomínal spoluhráčům, že bylo na nich, aby odkopli balon do zámezí a přerušení si vynutili.

Ostatně, liberecký kouč Pavel Hoftych tuto možnost hráčům Sparty po zápase připomněl, za což sklidil na sociálních sítích jen urážky, nadávky a spršku nenávisti. O sudím Emanuelu Markovi nemluvě. A ani guinejský exekutor nařízené penalty Mara jich nebyl ušetřen, protože mnozí nejspíš předpokládali, že v něm zahoří plamen fair play a nasměruje střelu k rohovému praporku. Anebo kopne penaltu stejně ledabyle, jako tři minuty před ním Dočkal, aby si s ní Nita poradil.

Jenže ctnosti Mirků Dušínů zosobněné kapitánem Bohemians se ve fotbale nenosí. V tuzemském obzvlášť ne. To tak, vláčet je na trávníky, když jsou i v celé společnosti leda pro smích a všem na obtíž.

Může se tomu ale někdo divit po všem, co se v českém fotbale odehrávalo a odehrává a co se třeba teď v souvislosti s Berbrovou kauzou objevuje na světle světa? Vždyť i zákulisí červencového finále MOL Cupu mezi Libercem a Spartou poodhalila a do dění na trávníku pod Ještědem nechala nahlédnout.

A pak chtějte, aby se mezi dvaadvaceti aktéry na Letné našel Mirek Dušín. Anebo alespoň jeden Josef Jindřišek.