Článek
V televizní nabídce na hotelu jsem napočítal patnáct sportovních kanálů. Na jednom se střídají dostihy koní a velbloudů se zápasy NFL, zbylých čtrnáct patří fotbalu. Od elitních evropských lig po nedávno skončený asijský šampionát dívek do 16 let. Atletické mistrovství světa? Ani na jednom.
Když cestou ke stadionu dostane taxikář dotaz, jestli zná nějaké atlety, zakroutí hlavou. Co třeba Usain Bolt? Opět nechápavý pohled.
Vítězka osmistovky Halimah Nakaayiová z Ugandy, za ní prádzné sedačky.
Ne, atletický šampionát Katařany za srdce rozhodně nechytl.
Pohled na prázdné sedačky stadionu Chalífa je logickým vyústěním. Žádné překvapení, vždyť i návštěvy při květnové Diamantové lize jsou tradičně mizerné a atmosféru stejně jako nyní při světovém šampionátu zachraňují přistěhovalci z Keni a Etiopie podporující své vytrvalce.
Nizozemská sprinterka Dafne Schippersová na stadionu v Dauhá.
Přesto se atletická federace IAAF rozhodla přidělit svoji vlajkovou akci arabskému emirátu. „Žádné prázdné sedačky, atmosféra bude skvělá,“ holedbali se pořadatelé, když jim bylo MS přiděleno. Jenže realita je úplně jiná a IAAF vedená Sebastianem Coem čelí tvrdé kritice.
Na obranu legendárního běžce a úspěšného funkcionáře je třeba dodat, že šampionát byl do Kataru přidělen ještě za atletické vlády jeho předchůdce, obviněného korupčníka Lamina Diacka ze Senegalu. „Všechno, co mají, jsou peníze,“ rozčiloval se tehdy španělský funkcionář José Maria Odriozola, když ve volbě neuspěla Barcelona.
Americká favoritka v tyčce Sandi Morrisová jásá po úspěšném pokusu na 490 cm. Na zlato to ale nestačilo.
O tom, že si IAAF volbou pomohla finančně, není pochyb. Už vloni se pochlubila novým kontraktem s Katarskou národní bankou, zabezpečení šampionátu včetně ubytování atletů je na nejvyšší úrovni.
Funkcionáři už spí
Ani extrémními vedra alespoň na stadionu nebyla pro Katařany problém, byť nad klimatizováním venkovního stadionu asi nejen ekologové a odpůrci klimatických změn kroutí hlavou.
Za to venku si vytrvalci vytrpěli své. „Je to neúcta k atletům. Pár funkcionářů se rozhodlo přidělit sem mistrovství světa a teď sedí v klimatizovaných místnostech nebo spíš už dávno spí,“ zlobila se po doběhu nočního maratonu v horkých ulicích katarské metropole nad sobotním ránem Běloruska Volha Mazuronaková.
DeAnna Priceová jako první Američanka vyhrála na atletickém MS soutěž v hodu kladivem.
Všechno by se asi s přimhouřením očí dalo Kataru odpustit, kdyby šampionát měl důstojnou atmosféru. Ale na to, aby se o titul nejrychlejšího muže i ženy planety bojovalo před pár tisíci diváky, atletika nebyla zvyklá. A reakce organizátorů působí poněkud… trapně.
Příčina? Začal pracovní týden
„První dva dny byly návštěvy solidní, pak poklesly, což souvisí se začátkem pracovního týdne v Kataru. Některá finále začínají kvůli televizím pozdě večer, tak diváci nezůstávají do konce,“ uvedli organizátoři s tím, že místní více zajímají dlouhé běhy než sprinty.
Konkrétní cifry návštěvnosti pořadatelé neuvádějí, jen procentuální zaplnění stadionu (mezi 50 a 70 procenty). Už ale nedoplní, že se jedná o procenta z části hlediště čítající 21 000 sedaček.
Setkání světových atletických hvězd na MS v Dauhá nechává katarské diváky chladnými, na tribunách zůstává spousta volných míst.
Zhruba polovina stadionu Chalífa je totiž zakryta plachtami, aby obrázky z něj nepůsobily ještě smutněji. Podle neoficiálních údajů sledovalo mužskou stovku jako vrchol šampionátu 13 000 diváků, z toho 1500 byli hosté. V pondělí večer před stadionem parkovalo několik desítek autobusů, které přivezly do hlediště aspoň katarské vojáky...
„Atleti dřou celou sezonu, čekáme na šampionát do října a pak závodí před prázdnými tribunami? Myslím, že tím rozhodnutím IAAF zradila atlety,“ prohlásila bývalá britská vícebojařka Denise Lewisová a řada atletů by její slova podepsala.
Atletika je globální sport a bylo by chybou ji zakonzervovat jen v tradičních baštách. Ale nejde se ubránit dojmu, že po světě je spousta míst, kde by vzbudila mnohem větší pozornost. Jen by z toho světová federace třeba neměla takový příjem…
| Jako sportovní redaktor deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování, biatlon, kanoistiku, florbal, judo a plážový volejbal. Je spoluautorem knihy 120 let české atletiky. |
