GLOSA: Proskemu nespílejte! Jak se mohl něčemu novému přiučit, když trávil konec jara mezi mládežníky?

To Chovanec a jeho lidé v komisi rozhodčích za to mohou. Měli s ním mít víc trpělivosti. Přehlížet další a další Proskeho excesy a opakující se úlety. Neměli být tak rázní, aby ho už uprostřed března z listiny rozhodčích pro nejvyšší soutěž vypakovali a svěřovali mu jen zápasy mládežnických soutěží.

Každý přece zaslouží novou šanci.

Ostatně ligový osud pražské Dukly už byl stejně zpečetěn a její trenér sám vykládal, že s očistnou kúrou je třeba začít ve druhé lize, takže co na tom, že ji Proske potopil ve Zlíně?

To jen Chovancovi lidé nepochopili, že tak konal pro vlastní dobro klubu z Julisky a úplně zbytečně ho suspendovali.

Za šest let, co se Proske pohybuje v nejvyšších rozhodcovských sférách, nacházejí jeho verdikty vůbec u málokoho pochopení. A že už jich bylo...

To když se mu třeba v zápase Jihlavy s Plzní v sezoně 2013/14 jen nepatrně předcházely hodinky a on první poločas ukončil o pár vteřin dřív, než měl. Co na tom, že právě v momentě, kdy domácí Haris Harba pelášil sám na gólmana Kozáčika? Proske byl prostě už tehdy natolik prozíravý, že tušil, že i klub z Vysočiny si potřebuje projít svou očistnou kúrou.

A že třeba zavařil i disciplinární komisi? V utkání Olomouce s Libercem totiž vyloučil domácího Faltu, takže její předseda Richard Baček musel následně sáhodlouze vysvětlovat, proč fotbalový tribunál Faltu trestá, když podle verdiktu Chovance a jeho mužů dostal červenou neoprávněně? Ti pánové v komisi rozhodčích prostě neměli být tak horliví a každé pochybení vytrubovat do světa. Zvlášť, když se Proske byl na Hané podívat na video a mohl si mýt ruce...

A když zrovna neposlouží jako alibi video, neboť jeho záběry nejsou dostatečně průkazné, je přece k mání asistent. Jako loni v květnu ve čtvrtfinále mistrovství Evropy reprezentačních sedmnáctek v Anglii. V páté sérii penaltového rozstřelu ukázal Proske irskému gólmanovi Corcoranovi druhou žlutou kartu poté, co kapitánovi Nizozemců zlikvidoval pokutový kop za to, že se předčasně pohnul. Jindy stoicky klidného kouče irského áčka Martina O´Neila tím rozlítil natolik, že seběhl z tribuny a českému sudímu vynadal do gaunerů a komediantů. Kamery sice prokázaly, že Corcoran jednou nohou vykročil, ale druhou na brankové čáře zůstal, jenže Proske si zase mohl mýt ruce. To ukrajinský asistent mu přece přestupek signalizoval, takže proč by měl mít trauma z urážek a vulgarit nějakého O´Neila?

Proto ani po nedělním zápase v Plzni nemusí trpět nějakým traumatem. Proč také? Vždyť zákrok domácího Hubníka na unikajícího Malinského se udál přímo před očima asistenta Hocka a ten nic. Ani mrknutí. Ani náznak, že by šlo o přestupek. A že by se šel Proske podívat na video, jako to učinil v případě olomouckého Falty? To tak, ještě by třeba přidělal práci Bačkovi a jeho komisi.

A že vzápětí ukázal výřečnému Balutovi žlutou kartu, aby ji hned při prvním faulu libereckého legionáře zaměnil za červenou? Počínal si přece v duchu litery pravidel. Ostatně, i tomu O´Neilovi by ji klidně ukázal, kdyby nad ním podobnou moc měl.

Trenérský bouřlivák Jozef Adamec by se po inkriminované třicáté plzeňské minutě jisto jistě neubránil svému obligátnímu povzdechu: „Zarezal nás ako umierajúceho koňa". Liberecký kouč Pavel Hoftych v sobě tolik výřečnosti nenašel. „Poměr situací během jedné minuty byl pro nás nefér," glosoval Proskeho verdikty, vědom si nejspíš toho, že v této sezoně už byl jednou za kritiku rozhodčích trestán a je zbytečné tudíž na sebe přivolávat nový hněv a další zlobu sudích.

Proto nespílejte Proskemu. Natož abyste ho uráželi, kamenovali nebo dokonce hledali v jeho verdiktech úmysl či záměr. A stejně tak je nehledejte v rozhodnutích Pechance v pražském Edenu, Královce v Jablonci a v dalších a dalších soudcovských excesech, jichž je liga plná.

A už vůbec se nedovolávejte spravedlnosti, kterou by chtěl liberecký Hoftych, stejně jako teplický Hejkal, jablonecký Rada a jim podobní.

Zvláště, když Proske musel celé týdny marnit čas mezi mládežníky, kde se samo sebou nemohl naučit tomu, aby jeho dvojí metr nebyl tak okatý a provokující, takže se jen dál řídí starým moudrem: „Důležité je nepřestat, protože pak už nikdy nezačneš."

Nechť tedy pokračuje a s požehnáním Chovancovy komise klidně przní fotbal dál...

Ostatně není na to sám. I rozhodčí Pavel Orel se už na scénu vrátil a zase soudcuje, i když po bezprecedentních úletech během ligového jara měl podle ujišťování místopředsedy komise rozhodčích Martina Wilczeka vynechat celý podzim.