Článek
Byla to pro Plzeň na konci podzimu velká záhada. Od chvíle, kdy se Guľa loni v lednu ujal vlády, Viktoria válela. Mluvilo se o staronové Plzni. Jenže ten samý celek od léta chřadnul, podzim končil v křeči. Na první Slavii měl hrozivé 15bodové manko, přezimoval na deváté příčce. Což se nestalo 13 let.
Guľa se v lednu 2020 vrhnul do práce s obrovskou chutí, sálala z něj pozitivní energie. Přinesl s sebou metody s inovativním přístupem, zavedl používání moderních technologií. Zprvu vyladěný stroj ale postupně ztrácel výkon. Kontrolka na palubní desce brzy začala signalizovat, že je něco špatně. Což se projevilo v předkolech evropských pohárů, útok na Evropu skončil neúspěšně.
Trenér Viktorie Plzeň Adrián Guľa během utkání v Příbrami.
Přesto měl slovenský trenér důvěru. Náročný šéf Viktorie za ním stál, věřil, že projekt Guľa dojde naplnění. K odvolání nesáhl ani po zpackaném podzimu. Byť bylo nadevšechno jasné, že na současnou Viktorii stačí agresivita, poctivé bránění a rázem je poloviční. A že přivést v zimní, rekordně krátké pauze rváče, srdcaře, byla utopie.
Byť se mohli v Doosan Areně během letošní jarní desetizápasové série bez porážky zaklínat, že mužstvo je na vzestupu, realita byla jiná. Zápasy většinou Plzeň vyhrávala s odřeným břichem. A když na ní nastoupila před týdnem mistrovská Slavia, svlékla ji totálně donaha. Rozdíl v herní kvalitě, rychlosti s míčem i v myšlení, agresivitě, v ochotě podstupovat s rizikem zranění klíčové souboje, bil v Edenu do očí. Jediný vítězný typ v týmu, útočník Ondrášek, navíc vysedával poslední týdny na lavičce.
Je evidentní, že sázka na současné složení mužstva byla chybná. Nevyvěrá z něj drajv, emoce. Chtíč za každou cenu vyhrát. Jako dřív z Bakoše, Hubníka, Petržely, Rajtorala a dalších... S trochou nadsázky, ti míč do brány donesli v zubech i se třemi soupeři na zádech. V nynějším týmu je až příliš hráčů rybí krve. A na tom se s odvoláním Guľy hned tak nic nezmění.
Nového kouče, kterým by se měl stát Michal Bílek, čeká pořádná fuška...
