GLOSA: Plzeňský rozvod a sňatek z rozumu

Přesto se najde málo příznivců Plzně smířených s odchodem trenéra Pavla Vrby uprostřed rozehrané sezony. Tuší, jak obtížná mise čeká na jeho slovenského nástupce. Uhájit druhou příčku v tabulce, a přitom za pochodu přebudovat Viktorii a vrátit jí dřívější tvář nebude pro Adriána Guľu ani trochu snadné.

Už proto, že za sedm a půl roku se stal Pavel Vrba pro Plzeň (a nejen pro ni) symbolem a zosobněním úspěchu.

Mužem, jenž pozvedl Viktorii z fotbalových bažin k výšinám. Tuzemským, a dokonce evropským, protože si s ní opakovaně zahrál Ligu mistrů a takřka permanentně Evropskou ligu a zařídil, že na západ Čech přijela Neapol, mnichovský Bayern, madridský Real.

Jeho zásluhou vydělala Viktoria půldruhé miliardy korun, takže do té doby živořící a mezi první a druhou ligou pendlující klub se stal příkladem a inspirací dokládající, že i v tuzemských podmínkách a při omezených finančních poměrech lze vybudovat mužstvo schopné se zviditelnit a uspět v pohárové Evropě. Sedm bodů, které Plzeň získala v předchozí sezoně v základní skupině Champions League, to dokládá.

I plzeňský vzestup však měl svůj vrchol.

Stejně jako ho měl Pavel Vrba – v hráčích, na něž po příchodu do Plzně vsadil, kterým věřil a na něž vytrvale sázel, i když při své fotbalové erudici a zkušenostech sám cítil, že svůj výkonnostní zenit překročili a jím vyžadovaný fotbal už nejsou schopni praktikovat.

Anebo spíš ochotni, protože řečeno příměrem šéfa Viktorie Šádka – z hladových a rvavých vlčáků se postupně stávaly přesycené ovce šlapající sice vytyčeným směrem, ale už bez někdejšího zápalu, drajvu, zarputilosti a tolik sympatické nenažranosti, která Plzeň ctila především v první etapě Vrbovy plzeňské éry.

Chvíle vzepětí a reminiscence na minulost se sice čas od času vrátily, což bylo patrné především v partii s CSKA Moskva a poté i s AS Řím ve vzpomínané skupinové fázi Ligy mistrů před rokem, ale uspokojení a smíření s měnící se tuzemskou fotbalovou realitou převažovalo čím dál víc.

I proto, že trenérova přetrvávající a postupně až zatvrzelá sázka na vyvolené vedla do slepé uličky. Už nepředstavovala progres, jako když Vrba před deseti lety do Plzně přišel, začal budovat jinou Viktorii, uplatňovat svůj pohled na fotbal a vyžadovat na hráčích jeho realizaci.

Vymstila se jemu i Plzni, neboť šlo už jen o přešlapování na místě. Nebo spíš o pozvolné se šourání zpět. Zvláště když ochota k infuzi nové hráčské krve do stávajícího kádru scházela, takže hráči sice přicházeli, ale uplatnění vesměs nenašli, i když v jiných klubech se prosadili. Jako třeba jednadvacetiletý Pavel Bucha hostující už rok v Mladé Boleslavi, což je za mnohé příklad nejčerstvější.

I to byl důvod, proč souznění mezi vedením Viktorie a trenérem přestávalo být tak harmonické jako při prvním Vrbově angažmá. Už před rokem před odvetnou konfrontací s CSKA Moskva záblesky disharmonie z plzeňského klubového zákulisí pronikly, výhra nad ruským armádním týmem a poté i nad AS Řím znamenající přestup do jarní fáze Evropské ligy však hroty obrousily, i když trenér nesl zpochybňování své práce a druhé plzeňské mise značně nelibě. A také se tím netajil, natož aby se snažil přetvařovat, což bylo vzhledem k jeho předchozím zásluhám o plzeňský fotbal celkem pochopitelné.

Po letošním nevydařeném plzeňském podzimu, během něhož se Viktoria nedostala do pohárové Evropy a v lize nejenže poztrácela na vedoucí Slavii šestnáct bodů, ale v závěrečných kolech promrhala luxusní náskok před Jabloncem, Spartou a spol., však už k rozchodu dojít muselo.

K rozchodu z rozumu, který by měl být ku prospěchu Vrby lačného nových stimulů, výzev a úspěchů stejně jako Viktorie toužící figurovat na domácí i evropské scéně tam, kde se v předchozích letech permanentně pohybovala.

Proto okamžitě uzavřela nový sňatek, a přitom se nezdráhala přijít k Dunaji i s patřičným finančním věnem, jen aby vyhlédnutého kouče získala.

Sňatek rozumu, protože Adrián Guľa patří do sorty nejžádanějších trenérů, kteří jsou ve zdejších končinách k mání. Upozorňuje na sebe progresivními metodami i ochotou a odvahou sázet na mladé hráče, implantovat je do mužstva, vychovat z nich nejen hladové vlčáky, ale postupně i playery, které klub výhodně zpeněží. Takový Škriniar či třeba Hancko jsou toho dokladem.

Teď ovšem půjde o to, aby měli v Plzni se slovenským Guardiolou, jak Guľovi na druhé straně řeky Moravy přezdívají, potřebnou trpělivost. Vždyť ani Vrba se nestal symbolem a zosobněním úspěchu z roku na rok.