GLOSA: Navzdory poučení od Conteho zvolil Trpišovský správný azimut, teď půjde o to, s jakými hráči po něm bude dál kráčet

Procitnutí však přišlo.

Věcné, pragmatické, pro Slavii poučné a potřebné.

Nejspíš i proto, že si Pražané na Nerazzurri věřili.

Možná až příliš, protože i říjnový výkon je v této víře utvrzoval. Výsledek samozřejmě také, protože nebýt v Miláně dvou po sobě jdoucích chyb v nastaveném čase, nemuselo zůstat u remízy.

Nepřipouštěli si ovšem, že od té doby utekly dva měsíce a Inter je někde jinde. Rukopis trenéra Conteho se za tu dobu musel na mužstvu projevit. Jeho fotbalová filozofie rovněž, protože už měl čas, aby ji hráčům infikoval.

Aby je naučil tomu, čím on sám jako hráč vyčníval ve své době nad ostatní.

Vírou ve vlastní síly a schopnosti, vítěznou mentalitou, vůlí a touhou vždy a za každých okolností jen a jen vyhrávat.

Za pět měsíců na lavičce Interu přiměl své nové svěřence, aby také přijali tyto zásady za své.

I proto jsou Nerazzurri po dvou měsících, jež uběhly od první vzájemné konfrontace se Slavií, úplně jiní.

Ostatně, nemluvil snad o Contem slávistický kouč Jindřich Trpišovský před středečním duelem jako o muži, kterého řadí mezi pět nejlepších trenérů světa a jehož práce ho inspirovala a inspiruje?!

Vzájemná konfrontace ukázala, že právem.

Inter se za pět měsíců pod Contem posunul mílovými kroky vpřed, o čemž se Pražané ve středeční noci přesvědčili. Už jim nestačilo jen běhat, eliminovat handicapy v individuálních kvalitách absolvovanými kilometry, vůlí, zarputilostí, bojovností a ochotou vydat se bezezbytku. A že i tentokrát tyto premisy ctili a našli je v sobě.

Narazili na jiný styl a pojetí fotbalu, než s jakým se dosud potkávali. Odlišný od Barcelony, Dortmundu a samozřejmě i říjnového Interu.

„Málokterý tým hraje vpředu s dvěma hráči. A navíc tak kvalitními, jako jsou Lukaku a Martínez," přiznával slávistický trenér Trpišovský, že herní styl soupeře byl pro jeho tým něčím novým, nepoznaným, a tudíž ústícím v problémy, které jeho svěřenci s bráněním zmiňované útočné dvojice měli a jež se promítly do průběhu zápasu i konečného výsledku.

A nešlo jen o nešťastníka Frydrycha a jeho dvě fatální selhání, ale i ostatní hráče, kteří se nedostávali k míčům, jako v předchozích střetnutích Ligy mistrů, ztráceli je, přicházeli o ně, protože protivník na ně vyvíjel jiný tlak, než s jakým se dosud setkávali.

I proto mluvil Trpišovský o nejhorším zápase, který Slavia v Lize mistrů sehrála.

I proto změnili jeho svěřenci po utkání na Inter názor a pasovali ho na nejlepší tým ve skupině, i když Conte mluvil o tom, že Martínez a Lukaku jsou sice démanty, ale ještě pořád neopracovanými a nevybroušenými k potřebné dokonalosti.

Ostatně, i Martínez selhal v podobné stoprocentní šanci, v jaké se za nerozhodného stavu ocitl Masopust, jemuž jsou permanentně zahazované gólové příležitosti nyní samozřejmě předhazovány.

Na rozdíl od šestadvacetiletého Masopusta ovšem o čtyři roky mladší Argentinec Martínez v dalších šancích dokázal, proč Conte věří, že ho v dokonalý démant vybrousí. Dvěma góly, které dal, panikou, kterou ve slávistické obraně vyvolával.

Právě střelecká produktivita představovala slávistické úskalí, na kterém její letošní putování pohárovou Evropou ztroskotalo.

„My sice měli v domácích zápasech hodně šancí, ale ze hry jsme dali gól jen Barceloně. Přitom je paradoxem, že čím víc času jsme v nich měli, tím hůř jsme s nimi naložili. Soupeř si naproti tomu vypracoval sedm příležitostí a z toho jich pět skončilo v síti a dvě na břevně," je si Trpišovský v narážce na dva góly Interu, které nakonec neplatily, dobře vědom diametrálního rozdílu, který jen vlastnostmi vtloukanými do svých svěřenců nevymaže.

Pravdou ovšem je, že jinou cestou jít těžko může. Navzdory finančnímu zajištění a solventnosti Slavie je scestná představa, že by si pořídil hráče takového kalibru, jakými jsou Lukaku či Martínez, a rázem byl se svým týmem o level dál a hlavně výš.

Nezbývá mu než kráčet cestou, kterou zvolil a jež přes vyřazení z pohárové scény přinesla mužstvu renomé, prestiž a uznání. I evropské, protože navzdory minimálnímu bodovému profitu bylo premiérové účinkování znovuzrozené Slavie v Lize mistrů úspěšné.

„Hráli jsme vyrovnané partie se všemi giganty. Všichni nás odepisovali, ale my rozhodně nebyli pátým kolem u vozu. Ukázali jsme, že se i s velkými protivníky můžeme měřit. Jen jsme ve srovnání s těmi fotbalovými obry neproměňovali gólové šance, což nás limitovalo. Pokud se ale dostaneme do Ligy mistrů znovu, věřím, že i výsledky přijdou," glosoval Ondřej Kolář věcně fázi, do které Slavia dospěla, i cestu, která ji čeká.

On sám po ní se Slavií dál kráčet chce, otázkou ovšem je, jak to bude s ostatními hráči současného slávistického kádru, o které bude nesporně ve fotbalové Evropě v zimě zájem.

Martínez, Lukaku a podobní playeři rozhodně do Edenu nepřijdou, takže Trpišovský by měl za svým azimutem kráčet alespoň s hráči, které má k dispozici a do nichž svou filozofii a myšlenky zdárně infikuje.

Jenže to už nebude záležet jen na něm, ale především na filozofii Slavie.