GLOSA: Fotbal si cestu pokřivených kreditů vybral, takže nechť si po ní kráčí

A to přesto, že si Rudolf Řepka diplomatickým vystupováním, kultivovaným chováním i distingovanou mluvou získal ve fotbalové Evropě i světě takové postavení a renomé, že byl srovnáván se svým tolik respektovaným a všude uznávaným předchůdcem ing. Rudolfem Baťou, což představuje už nějaké uznání.

I o své neochvějné loajalitě přesvědčoval Řepka celá léta. Jedno, zda na Strahově právě vládl de facto Pavel Mokrý, ale fakticky Vlastimil Košťál, zda funkci předsedy zastával Ivan Hašek, dočasný moravský místodržící Dalibor Kučera, nebo poté Miroslav Pelta či teď Martin Malík. I ten ostatně přiznal, že při snaze etablovat se v evropské fotbalové diplomacii by se bez Řepky cítil jako kůl v plotě.

A to nevzpomenul Řepkových zásluh na zpacifikování bouřlivých valných hromad hádajících se o stanovy i nového předsedu, jeho podílu na zkrocení odbojných Moravanů či diplomatických zákulisních tahů, když hrozil vpád normalizátorů UEFA v čele s Ukrajincem Surkisem.

Při personálních otřesech, jež momentálně fotbalovým Strahovem lomcují a jimž není ještě zdaleka konec, nejde opravdu o jména.

Alarmující je, že na Strahově končí i ti loajální a loajalitu až do konce svého působení slibující, o čemž ostatně Řepka své nadřízené ujistil. I když mu přitom uklouzla věta, že .... „každý máme své morální kredity."

Za vlády „hodného" Malíka a „zlého" Berbra, což přiznávám není definice originální, ale vyřčená samotným strahovským Fouchém Berbrem, se totiž morální kredity pokřivily víc, než je i pro loajální zaměstnance únosné.

Logicky, když ten zlý a na Strahově fakticky vládnoucí k tomu dostal neomezený mandát. Sám fotbal mu ho dal.

Tím, že na opakované volební valné hromadě plně respektoval jeho vůli zvolit předsedou Malíka, který teď v mnohém připomíná své slabé a jen o podružných nicotnostech rozhodující předchůdce Mokrého či Obsta.

Že mu pomohl zpacifikovat a ze hry úplně vyšachovat po léta vzdorovitou Moravu, která ani k odchodu do opozice odvahu nenašla. S alibisticky vystupujícím místopředsedou Zlámalem, který po Peltově zatčení ochotně a rád vyklidil pole Berbrovi a na Strahově se v oněch pro fotbal krizových dnech raději neukázal, ani nemohla.

Že změnou komorového uspořádání mu předal veškerou moc a deklaroval: Teď se děj tvá, vůle Ramonova.

Když se před lety letoucími ucházel František Chvalovský v pražském Obecním domě o funkci předsedy, hřímal a varoval před stále rostoucím vlivem rozhodčích, kteří ve fotbalové pyramidě obsazující další a další funkce a získávají stále větší moc.

Tehdy jich bylo pár. Desítka, možná dvě či tři. Dnes vládnou téměř všude. V okresech, krajích, v Čechách i na Moravě, na Strahově také.

Ale hlavně - Berbr z nich stvořil sešikovanou, nikoli na rozkaz, ale na slovo poslouchající legii, v níž všichni svého náčelníka Romana respektují a vzývají, neboť si jsou vědomi, že bez jeho moci by ani oni ve svěřených prefekturách mocnými nebyli.

Proto se za jejich souhlasu a s jejich požehnáním křiví morální kredity, jak je šedé strahovské eminenci libo.

Proto Strahov opouští i ti po léta loajální, Proto není českému fotbalu pomoci. Sám si cestu marasmu a pokřivených hodnot vybral, takže nechť po ní kráčí.

Spoléhat, že se v dnešní době najde v Čechách novodobý Spartakus velící k povstání proti Berbrovým legiím, zavání bohapustou naivitou.