Článek
Rodák z Valašského Meziříčí patří i bez toho do úzké skupiny českých tenisových legend. Pokračoval v tradici Jaroslava Drobného, Jana Kodeše, Ivana Lendla, Petra Kordy...
Bohužel ale v době, kdy kurty ovládly fenomenální persony Roger Federer, Novak Djokovič, Rafael Nadal a Andy Murray. Všechny sice na grandslamech dokázal porazit, ale nikdy nešel štěstí naproti tak jako Stan Wawrinka nebo Marin Čilič. Ti na velké tituly dosáhli a výkonnostně na tom byli podobně jako Berdych často označovaný za nejlepšího hráče historie bez vyhraného grandslamu.
Jeho konzistence byla totiž dlouhá léta udivující. Někdy mu však scházel onen pověstný dotyk geniality, jenž by ho posunul k vysněným metám. Při důležitých zápasech ho občas zradila hlava.
Jako introvert nikdy neměl potřebu se na kurtu předvádět. Na fanoušky tak působil i trochu namyšleně. Ale to se říkalo i o Lendlovi, obzvlášť, když v půlce 80. let ochladl jeho zájem reprezentovat v Davis Cupu. To Berdych si cestu ke dvěma salátovým mísám poctivě odmakal i v těžkých časech, kdy neměl po boku Radka Štěpánka.
Ačkoli na kurtu vypadal chladně, jeho výkony dokázaly vyvolat silné emoce. Češi mu mají být za co vděční. A mohutný aplaus na rozloučenou je zcela na místě.
