Článek
Píše červenec roku 2020 a Kateřina Siniaková prohrává s třináctiletou tenistkou Brendou Fruhvirtovou 6:7, 1:6. Už den předtím odchází z kurtu s ostudou po nezdaru se sedmnáctiletou Darjou Viďmanovou, hráčkou, kterou žebříček WTA ještě vůbec neregistruje.
Náhoda? Vůbec ne. Vyjma French Open a záblesků na turnajích nižší úrovně v Norimberku a New Yorku prošla královéhradecká rodačka rokem 2019 v jedné velké křeči. Jedinou radostí jí tak mohly být deblové úspěchy po boku Barbory Krejčíkové.
Vůbec přitom nezáleží, že poslední dva propadáky se udály „jen" v rámci exhibičního turnaje. Singlové výkony čtyřiadvacetileté tenistky již řadu měsíců zdaleka nepřipomínají hráčku, která měla ambici stát se světovou jedničkou nebo aspoň členkou užší elity.
Marný boj s psychikou
Že Siniaková tenis umí, o tom není sporu. Pokud se na dvorci může opřít o umění a klid své parťačky Barbory Krejčíkové, má její hra povětšinou úplně jiné parametry, než když na kurtu hraje sama.
Emoce, kterými během zápasů nešetří, zatím nedokáže ovládat. Slzy a výbuchy frustrace k její hře neodmyslitelně patří, ale pokud je nedokáže udržet pod kontrolou, těžko se někdy svých cílů dočká.
Jak zvládat boj s emocemi popisovala kdysi legenda českého tenisu Radek Štěpánek. „Když po mně dříve chtěli, abych neukazoval během zápasu emoce, prohrál jsem 0:6, 1:6. Emoce prostě k mé hře patří."
Stejně tak je tomu u Kateřiny Siniakové. I ona se však podobně jako karvinský rodák musí se svou psychikou naučit pracovat. Pokud to zvládne, může se brzy vrátit na místa, která pomalu ztrácí. A nebo i lepší. Herní kvalitu na to určitě má, svůj boj prohrává především ve své hlavě.
A nabízí se i druhá otázka, která by mohla tápající fedcupovou šampionku probrat. Siniakovou trénuje od dětství její otec Dmitrij, který ji také dostal na vrchol. Otázkou je, jestli právě teď není ten vhodný čas na radikální změnu. České tenistce to může jen pomoct.