Článek
Na slavnostních fotografiích se "salátovou mísou" po památném finále s Itálií má na sobě Korda sako stejné krémové barvy jako Ivan Lendl, Jan Kodeš, Tomáš Šmíd, Pavel Složil a nehrající kapitán Antonín Bolardt.
„Víte, Tonda tomu ale moc nerozuměl. V zákulisí, tam se vyznal, ale když bylo něco třeba říct klukům na lavičce, musel jsem do toho vstoupit já," líčil Korda.
S vítěznou trofejí se zvěčnili (zleva) trenér Pavel Korda, Pavel Složil, Tomáš Šmíd, nehrající kapitán Antonín Bolardt, Ivan Lendl, Jan Kodeš a masér Josef Stejskal.
Ostatně určoval taktiku už při stockholmském finále Davis Cupu v roce 1975, které však ovládla švédská superstar Björn Borg.
S hráči směl podle regulí soutěže ale při zápasech komunikovat jen kapitán. A tak se Korda, pokud chtěl hráči něco sdělit, natočil jakoby stranou, že mluví s někým z týmu a zvýšeným hlasem diktoval pokyny.
„Pamatuju se, jak mě sudí hlavně na zápasech venku hóóódně obezřetně sledovali," vyprávěl Korda.
Davis Cup byl jeho osudovou záležitostí. Jako hráč v týmové soutěži nastupoval na začátku 60. let a měl v ní bilanci 5:5. Nerad ale vzpomínal na debut v Hannoveru, kde s Jiřím Javorským nedotáhli do vítězného konce vedení 2:0 po prvním dnu.
Památná exhibice
Své nejpamátnější vítězství měl však v paměti moc dobře. V roce 1961 se hrála exhibice Praha-Melbourne a Korda na ní smáznul Roda Lavera 6:2 a 6:4. O tři týdny později pak legendární Australan vyhrál svůj první Wimbledon.
„Byl to nejlepší hráč světa. Já ale v životě s levákem neprohrál, porazil jsem i Frasera nebo Piliče. Navíc tihle travaři neuměli moc prohazovat bekhendem. Tak jsem dal vždycky čop, Laver loboval a já uměl dobře smečovat a pokaždé jsem mu to tam zalomil," popisoval Korda.
„Když Honza Kodeš mluvil s Laverem v Praze, tak on si z toho našeho zápasu vybavil, že jsem si prý plival do ruky... Ale já si tam jen foukal, pane. Vidíte, co mu uvízlo v hlavě, a přitom je to taky dědek..."
Setkání a telefonáty s Kordou byly vždycky tzv. na dlouho. Vyprávěl zaníceně a poutavě, chrlil nesmírně vtipné historky a neustále přeskakoval od tématu k tématu. Zároveň z něj ale pořád vyzařovala aura přirozené autority.
Tenista Jan Kodeš při uvedení mezi legendy českého sportu.
„Jako hráč jsem si odkroutil svoje. Věděl jsem, co člověk na kurtu potřebuje a vyžaduje. A pak jsem to aplikoval při trénování. Za těch dvanáct let, co jsem se pohyboval kolem Davis Cupu, jsem nepoznal hráče, který by mě nebral. To prostě nebylo. Kdybych těm klukům řekl, ať lezou jako mouchy po zdi, tak to udělají," tvrdil Korda, který ke třem grandslamovým titulům vedl Jana Kodeše a jako "státní" trenér doprovázel na grandslamech také Ivana Lendla.
V dokumentu The French, který nahlíží do zákulisí pařížského Roland Garros 1981, je Korda k vidění, jak z telefonního automatu volá redaktorovi Jaroslavu Kirchnerovi do České tiskové kanceláře a sděluje mu detaily z Lendlova vyhraného semifinále s Argentincem Clercem.
Kolem nejlepšího českého tenisty všech dob řada lidí v Československu našlapovala po špičkách, Korda ovšem s Lendlem komunikoval úplně přirozeně, bez jakékoli přetvářky a postranních úmyslů.
„Lendl třeba hrozně nesnášel, že se na něj kapitán Bolardt při výměnách nedívá. Hleděl zkrátka někam jinam. Tak jsem šel za Tondou a říkám mu to. A on mi odpověděl: Mám vystudovanou FTVS a psychologii. Vím, co mám dělat...," líčil Korda, který nikdy nezapomněl, jak dvacetiletý Lendl v semifinále Davis Cupu v Argentině zadupal do antuky v Buenos Aires domácí tenisové titány Clerca i Vilase.
„Šílený prostředí tam panovalo. Diváci mi tam u kurtu pořád sahali na pleš. Byli hrozně hysterický, ale zase ne vyloženě nepřátelský. Ovšem Ivan je štval maximálně, protože byl naprosto neomylnej," vybavil si Korda.
I na to, jak se před pražským finále s Itálií do hostitelského týmu vkradla nervozita.
„Krizová byla hlavně středa. Ale to je tak vždycky, zažil jsem to mockrát. Za Lendlem dorazil jeho polský rádce Wojtek Fibak a Ivan ten den nebyl schopen trefit kurt. Pátou řadu v hledišti, to jo. Fibak se vyděsil: Proszę pana, co będziemy robić? Byl z toho hrozně špatnej. Tak jsem mu poradil, ať si skočí na večeři. Druhej den už byl Ivan úplně v pohodě. Krásně se srovnal."
První daviscupový triumf završili Lendl se Šmídem už v deblu, který se hrál 6. prosince. O šest dnů později slavil Korda pětačtyřicátiny. „Já to měl jako dárek," říkal chlapík, kterému k prosincovým narozeninám pravidelně blahopřáli všichni členové vítězné daviscupové sestavy, i když třeba pobývali za oceánem jako Lendl se Složilem nebo v Itálii jako Šmíd.
Společná fotka vítězů z let 1980 a 2012 po triumfu nad Španělskem byla symbolickou svorkou mezi tenisovými generacemi. Nechyběl na ní ani Korda, který jako velký tradicionalista těžce nesl, když Češi před dvěma lety nezvládli baráž o Světovou skupinu v nizozemském Haagu.
„Po tom, co kluci prohráli, jsme si volali s Kodešem a oba jsme bulili. Nechci předpovídat, ale abychom se ještě nahoru vůbec někdy dostali... Bylo to smutný," neskrýval pohnutí Korda, kterému se také vůbec nelíbila reforma více než stoleté tenisové soutěže. Prvního finálového turnaje Davis Cupu v novém kabátě už se však nedočkal.
