Čtyři ze čtyř. Rekord českého kanonýra odolává v NHL už čtvrtstoletí

"Jsou to krásné vzpomínky, i když moje kariéra v NHL neměla dlouhého trvání. Přesto jsem tam zanechal stopu tímhle výkonem a vždycky o tom vyprávím svým synům," řekl Sport.cz Čaloun.

Už pětadvacet let drží jeho nevšední rekord jak helvétská víra. Nejblíže k jeho vyrovnání měl při svém debutu americký hráč Toronta Auston Matthews, jednička draftu 2016. Proti Ottawě skóroval ze svých úvodních tří střel. Trefil se i počtvrté, ale mezitím už mu gólman Craig Anderson dvě rány chytil...

Čalounův výkon je ještě o něco pozoruhodnější, jelikož ho ústecký rodák rozprostřel do tří utkání. Až si někdo mohl myslet, že snad čeká na momenty, kdy bude mít úplnou jistotu.

"První gól jsem dával Bostonu. Bylo to moje druhé nebo třetí střídání. Trenér mě poslal na přesilovku a Ville Peltonen mě našel mezi kruhy. Mířil jsem sice někam nalevo, ale puk mi sjel a Billu Ranfordovi to tam tehdy propadlo," popisoval Čaloun, který si detailně vybavuje všechny své trefy v NHL.

"Asi proto, že jich bylo celkem jen osm, tak se mi všechny vryly do paměti..."

Ty, které se vešly do rekordu, pak Čaloun přičetl na kanadském tripu.

"Ve Winnipegu jsem dával dva góly. Nejdřív po kličce do bekhendu a druhý blafákem. Čtvrtý jsem přidal v Calgary, kde mi to Peltonen naservíroval před prázdnou branku," pochvaloval si český forvard spolupráci v útoku s finským parťákem a Američanem Darrenem Turcottem.

"Měl jsem štěstí. S Villem jsem hrával i na farmě v Kansasu a výborně nám to klapalo," vzpomínal Čaloun.

Jeho pátou střelu v NHL už sice gólman Calgary Rick Tabaracci se štěstím vyrazil, ale lajně Sharks a jejímu kanonýrovi se dařilo dál. Dával gól nabušenému Detroitu, překonal Patricka Roye v brance Colorada, které o pár měsíců později získalo Stanley Cup.

Když Čaloun odlétal na léto domů, měl z jedenácti zápasů bilanci 8+3 a gólový průměr 0,73 na zápas, čímž se blížil fenomenálnímu Mikeu Bossymu. Ten končil kariéru s průměrem 0,76 gólu na utkání...

Útočníkovi Sharks bylo tehdy 23 let a maloval si svou zámořskou budoucnost.

"Tým San Jose tehdy převzal Jim Wiley, který mě trénoval na farmě v Kansas City a vytáhl mě na poslední měsíc sezony, protože chtěl stavět mužstvo na další rok. Doufal, že se na pozici kouče udrží, jenže Sharks po sezoně jmenovali trenérem Ala Simse," vzpomínal Čaloun.

I jeho představy pak utrpěly velké šrámy. "Sims chtěl hrát silovější hokej a já mu do toho nezapadal. Věřil jsem, že podepíšu jednocestnou smlouvu, ale tu mi nenabídli. Strávil jsem celý kemp v San Jose a poslední den mě poslali na farmu do Lexingtonu v Kentucky..."

I když v AHL sázel góly pravidelně, povolávacího rozkazu k Sharks už se dočkal jen na dva zápasy.

"Ještě jsem si zahrál proti Pittsburghu, kde byli Jarda Jágr a Mario Lemieux, vrátil jsem se na farmu a tak nějak se mi začal rozplývat sen o NHL," vyprávěl Čaloun.

Tou dobou ale po Severní Americe kroužil současný generální manažer Columbusu Jarmo Kekäläinen, který měl tehdy stejnou funkci v IFK Helsinky. A Čalounova kariéra nabrala finský směr.

"V sezoně 1997-98 slavilo IFK 100. výročí založení a chtěli postavit extrémně silné mužstvo, aby vyhráli titul. Jarmo přijel i do Kentucky a viděl nás s Villem ve dvou zápasech. Mně se v nich podařilo zabodovat, dát góly a pak už Kekäläinen volal mého agenta," řekl Čaloun.

Jako hráč IFK si zahrál na olympiádě v Naganu, má i zlato z mistrovství světa v Lillehammeru 1999. Ještě jednou pak vyslyšel volání NHL, ale angažmá v Columbusu v sezoně 2000-01 se smrsklo jen na jedenáct zápasů a bilanci 0+3.

"Jak jsem měl v San Jose skvělý start, tak v Columbusu jsem byl po dvou zápasech na minus šesti bodech. Byl jsem u všeho, co nám padlo do brány, propadal jsem se sestavou a vrátil se radši do Finska."

Občas si Čaloun ve vzpomínkách připustí, že v zámoří mohl strávit víc času, ale sedm let v Helsinkách a v Espoo je pro něj nejlepší částí kariéry. Za 298 zápasů v nejvyšší finské soutěži nasázel 145 gólů, dalších třiadvacet přidal v play off. Pro místní je Čaloun legenda.

Když se finského filmového režiséra Miky Kaurismäkiho na festivalu v Karlových Varech ptali, zda zná nějakého českého kolegu, zkomolil jen jméno Jiřího Menzela. Okamžitě ale nezapomněl zmínit Otakara Janeckého z Jokeritu a právě Čalouna z konkurenčních IFK...

"Ve Finsku jsem zažil nejkrásnější roky kariéry," přikývl hráč, který místnímu publiku ukázal, jak vypadá střelec.

"Člověk musí být v koncovce 'vyčůranej'. Vždycky jsem se snažil dělat něco nepředvídatelného a hlavně si chladnou hlavu udržet do poslední chvíle. Když svoje kluky učím střelbu, tak jim říkám, nepalte na terče, ale střílejte mimo ně. Plno hráčů, když jede na branku, tak kouká na gólmana. Já ale sledoval spíš ta otevřená místa. A tam jsem pálil," vysvětloval Čaloun.

Tato filozofie se mu hodila i v NHL. Škoda, že v ní vydržel jen tak krátce. O to déle ale drží jeho rekord, který se i těm nejlepším nastupujícím šutérům bude jen těžko překonávat.