BŘITVA MILANA ANTOŠE: O posměšných esemeskách od sparťanů, libereckém šoku i o nečekaném lídrovi

Zase jsem si v neděli uvědomil, jak pražské derby; nejen to fotbalové; je obrovský svátek. Jsem šťastný a hrdý, že jsem ve své hráčské kariéře hokejová derby „S" zažil a bavili jsme v nich lidi. Fakt to byl svátek hokeje.

Vím, že spousta lidí považuje za derby i zápasy Hradce s Pardubicemi, Plzně s Karlovými Vary nebo Liberce s Boleslaví, ale to fakt nejsou derby. Tím je souboj Sparty se Slavií.

Vybavuju si šesté semifinálové utkání na Spartě v roce 2003, kdy jsem si dal vlastní gól přímo z buly. Ve čtvrtém utkání zase rozhodovaly o vítězi nájezdy a já při tom svém nechal puk za sebou. Pamatuju si, jak mi chodily spousty posměšných esemesek od sparťanů, kteří mi gratulovali, že jsem jejich nejlepší hráč. Oba zápasy jsme ale vyhráli a postoupili do finále a nakonec slavili titul. Jsou to krásné vzpomínky, atmosféra derby je prostě neopakovatelná.

Extraliga má za sebou prvních jedenáct kol základní části a v tuhle chvíli je asi největší šok umístění Liberce. Vůbec nikdo nečekal, že se budou nacházet ve spodní části tabulky (11. místo) a že se jejich aktuální série bez výhry natáhne už na šest zápasů. Fakt by mě zajímalo, co se tam děje, co se stalo.

Pokud ale z běžného hokejového pohledu vidím, že Liberec dal za 10 zápasů jen 20 gólů, tedy méně než poslední Zlín, mají velký problém v zakončení. Vůbec se jim nedaří přesilovky a to všechno je alfa a omega, proč Bílí Tygři takhle strádají.

Liberecká organizace je ale velmi trpělivá a myslím, že budou do poslední chvíle čekat, než se odhodlají ke změně. Věří, že se to nastartuje. Vědí, že kádr mají silný a měli by se vzpamatovat. A za sebe chci říct, že trpělivost je v tomto případě na místě. Je naprosto logické, že i vedení si uvědomuje, že by asi nesehnali moc lepších trenérů než jakým je Patrik Augusta.

Ta zněna na trenérském postu by vlastně byla jen o šoku do kabiny. Po minulé sezoně ale Liberec šok nepotřebuje. Potřebuje tréninkovou změnu a uvědomění si toho, že něco dělají blbě, aby si všechno sedlo. Celkově mi Liberec přijde nedůrazný, ve hře i zakončení mu chybí lehkost. V poslední sezoně jsem byl konsternovaný, jak skvěle a v jaké rychlosti kombinovali, což teď neplatí. Neřekl bych, že je to odchodem Bulíře, že nemají hráče podobného typu. Musejí na sobě trpělivě dělat, aby se zvedli.

Nikdo asi nečekal, že v čele kanadského bodování bude po 11 kolech třinecký Erik Hrňa. Ano, u druhého v pořadí Martina Růžičky se to tušit dalo, ale že tabulku produktivity povede se 14 body jeho spoluhráč Hrňa? To by mě fakt nenapadlo, i když vím, že je střelec, který umí vypálit z první.

V minulé sezoně dokonce některé zápasy nehrál a byl připravený jen na přesilové hry. Tahle sezona ho ale chytla v takové fazoně a lehkosti, že udivuje snad úplně všechny.

Na špici se drží mužstva, od kterých se to očekávalo. I když musím přiznat, že mě mile překvapuje čtvrtý Hradec Králové, který jsem viděl někde okolo šestého místa. Mountfield je pro mě zatím velkým překvapením. Museli zapracovat spoustu nových hráčů, mají staronového trenéra, ale všechno si sedlo a hrajou fakt dobře.