BRATISLAVSKÝ GLOSÁŘ: Útočnou vášeň čerpají hokejisté z diváků

I když ruku na srdce, kdo z vás se neobával o postup po bídně sehrané první třetině s houževnatým Lotyšskem, která přinesla Česku dvoubrankové manko? Ale pak Říhovi hoši spustili gólový uragán a opakovaně ukázali nejen vnitřní sílu týmu i důležitost lídrovského postavení kapitána Voráčka, ale hlavně předložili důkaz ofenzivní síly reprezentace.

Zatím jen proti dosud neporaženým Rusům správně nezafungovaly útočné šiky národního týmu, který ale ve zbývajících čtyřech zápasech nasázel celkově 26 branek. Samozřejmě odráží se v tom i nižší hokejová kvalita některých soupeřů ve skupině, ale loni se Česko dostalo na takový počet gólů až po osmi utkáních a o rok dřív v Paříži to nezvládlo ani za celý šampionát.

Příslib úrody branek dává ještě nedělní zápas s Rakušany, jenže pak už začne jít pro české hráče do tuhého. Vše nasvědčuje tomu, že úterní poslední vystoupení ve skupině proti Švýcarsku bude hlavně bojem o setrvání v Bratislavě, které mají zajištěno první dva celky tabulky.

A národní tým má vedle touhy vyhnout se nepohodlí v podobě vynuceného stěhování do Košic na klíčový zápas, ještě jeden speciální důvod, proč před čtvrtfinále neopustit slovenskou metropoli.

Staré přísloví říká, za vším hledej ženu, jenže v Bratislavě platí, že za vším stojí čeští fanoušci, kteří dělají parádní kulisu v hledišti a ženou národní tým k výkonům na hraně jeho schopností. Čeští diváci bez rozdílu věku, pohlaví i sociálního statusu ukazují vášeň pro hokej, hrdě na sebe oblékají dresy a na tváře si nechávají kreslit vlajky. A když dojde na omílaný pokřik o tom, že kdo neskáče, není Čech, strhne to všechny tak, až se hala třese.

Hráči nadšeně mluví o tom, že tady mají prakticky domácí prostředí a dává jim to energii. Konat se šampionát jinde, těžko by na něj přijeli dva reprezentanti, kteří měli doma těhotné partnerky těsně před porodem. Také posil ze zámoří je na české soupisce nejvíc za posledních deset let, nikdo si to nechtěl nechat ujít. Všichni lidé kolem hokeje pak cítí, že slovenská metropole není pro Česko typickou cizinou, už jen proto, že tady rozumějí naši řeči a leží zhruba šedesát kilometrů od hranic.

Hokejová reprezentace od naganských dob působí v tuzemsku jako tmel politicky i ekonomicky rozděleného národa. Když se v únoru na olympiádě nebo v květnu na mistrovství světa daří české partě na ledě, její fanoušci zapomínají na všední starosti. Takhle silně sepětí působilo v Bratislavě už před osmi lety a platilo také v roce 2015 v Praze, i když tam už nepřineslo konečný efekt medaile. Ale reprezentanti si o ni alespoň zahráli, od té doby postupovou bránu ve čtvrtfinále už otevřít neuměli. Takže letos by byl hřích nevyužít ten skrytý bratislavský potenciál, na ledě i v hledišti.