Antoš tvrdě kritizuje hokejový svaz: Je to na hlavu! Žádná koncepce, jen každoroční plácnutí do vody

Je to téma, které už dlouho kritizuju. Vsetín, Přerov a Havířov se teď ozvaly, že nesouhlasí se svým vyškrtnutím z extraligy, a všichni je teď v jejich snaze podporují. Myslím, že je potřeba to řešit sportovní cestou a ne, že jeden klub zakřičí, pak se ozvou rodiče některých hráčů a bude z toho jeden velký zmatek.

A to je přesně to, co si myslím jako druhou věc. Hokejový svaz to s prominutím kazí už delší dobu. Není přístupný jakékoliv diskusi a změnám, které by hokeji pomohly. Chápu naštvanost zmíněných klubů, a dokonce bych řekl, že ji podporuju. Jsem pro to, ať se postaví a řeknou: „Takhle už s námi nejednejte!“ Na druhou stranu je potřeba férově říct, že se ty kluby vloni do nejvyšší soutěže taky dostaly zadarmo, administrativně. Ale připravily se na extraligu, což je správné. Řekly si, že dostaly šanci hrát extraligu, tak ji chtějí udržet. Nejspíš musely žádat své město o dotace, aby hráčům vytvořily podmínky. A teď svaz klubům jedním šmahem najednou všechno sebere. Všechno tohle je ale jen jedna strana mince, jestli mi rozumíte.

Přesně tak! A na to by měla směřovat ta největší kritika. Že takhle nekoncepčně se to prostě řešit nesmí. Mluvil jsem se zástupci Ústí nad Labem, které si vybojovalo přímý postup do extraligy a rozhodnutím svazu o ni přišlo. Řekli mi, že fyzicky nemají hráče, aby mohli dlouhodobě hrát extraligu, ale vadí jim, že nemůžou hrát o postup a nemůžou si zahrát kvalitní juniorskou soutěž.

Prostě není to připravené tak, že by byla extraliga třeba s patnácti týmy a pak bude výborná liga, z níž by se postupovalo do té nejvyšší soutěže. A je úplně jedno, jestli do ní postoupí klub se statusem akademie nebo někdo, kdo ji nemá, ale poskládal dobré mužstvo. Ve chvíli, kdy to není takhle nastavené, je to každoroční plácnutí do vody a kritizování, že to děláte blbě.

Právě. Dopředu by mělo být řečeno: „Hele, za dva roky chceme dělat tohle a tohle, neuhneme od toho, tak se na to připravte.“ Jenže způsob, jakým se to dělá teď, a když se pak ozvou nějaké oddíly, že s tím jsou nespokojené, je prostě na prd.

Počínání svazu se mi vůbec nelíbí. Loni taky do poslední chvíle tajil restrukturalizaci mládežnických soutěží. Teď zase na svazu rozhodli, že extraliga juniorů bude mít sedmnáct účastníků. Jenže pak do toho přibyla osmnáctá Olomouc, která nechtěla na srazech akademií vůbec nic kritizovat, protože podle mě měla předjednané, že ji do extraligy nakonec vezmou. A nechají tam nakonec i rakouský Salcburk, který má ještě platnou smlouvu. To je prostě na hlavu. Takhle by to jednání prostě nemělo fungovat.

Jasně. Největší problém je v tom, že když jdou kluci na střední školu, už musejí koukat i na to, ve kterých městech se hraje juniorská extraliga. Je to strašně složitý systém, který se musí nastavit tak, aby byl čestný, férový a do budoucna čitelný pro rodiče i kluby. To v tuhle chvíli prostě není. Každý rok se něco změní, což je blbě.

Postupoval bych tak, že bych vytvořil silnou extraligu, třeba i dvacetičlennou, to je úplně jedno. Vytvořil bych ligu juniorů, kde bude třeba dalších deset kvalitních klubů, a zavedl bych přímý postup a sestup třeba po základní části. Jde o to, aby kluby měly dlouhodobě nastavený systém a mohly pracovat. Aby měly jistotu, že se během pěti let zase něco nezmění. Aby věděly, že když postaví dobrý ročník, tak můžou postoupit, a když ne, tak se budou bát o sestup. To je totiž podstata mládežnického sportu.

Mladí musejí hrát kvalitní zápasy a mělo by jich být daleko víc než teď. Svaz tvrdí, že když se nebude sestupovat, je to ochrana pro kluky, aby mohli trénovat. Já si myslím, že děti potřebují soutěž, kde budou v zápasech pod nějakým tlakem. Nesestupovat je podle mě berlička svazu, aby něčemu pomohl. Jenže on tím vlastně ničemu nepomáhá. Ve všech soutěžích by se mělo hrát o něco; o mistra, o postup, o sestup. Ti kluci to sami chtějí a vyžadují. Trénoval jsem ligu juniorů, a když kluci zjistili, že nemůžou postoupit, přestali chodit na tréninky a celá soutěž hrozně upadla. Pak jsem šel do extraligy juniorů a viděl, jak se hráči chovali, když věděli, že se nesestupuje. Jak přistupovali k tréninku, když na ně není tlak.

Sám nevím, proč se jí svaz tak brání. Proč se prostě nerozhodne vzít si člověka, který mládeži rozumí a řídil by ji. Klidně pod záštitou svazu. Aby byl ale dotyčný schopen s kluby komunikovat a nastavil dlouhodobě pravidla. To se teď neděje, což je ta největší chyba. Každý rok se to mění, což je špatně. Je úplně jedno, jestli extraliga juniorů bude dvanácti-, patnácti-, osmnácti- nebo dvacetičlenná. Hlavně se z ní musí postupovat a sestupovat a mít silnou první ligu pod ní.