Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) – Arénu stolního tenisu a boccii dělí v Paříži sotva pět minut. Přesto jsme se s Romanem Kleckerem chvíli naháněli. Nakonec jsme se sešli v mixzóně za pingpongovými stoly. „Jdete z boccii? Byl jsem se na ni podívat v Riu, když jsem měl čas,“ přivítá mě sudí. Nebýt visačky, možná se ještě chvíli hledáme.
Klecker je už na svých třetích Hrách. Byl na paralympiádě v Brazílii, před třemi lety se zúčastnil dokonce olympiády v Tokiu. Už před cestou do Japonska spřádal plány na neobvyklou trasu, a to převážně jeho oblíbeným vlakem. Následně přes transsibiřskou magistrálu na samotný okraj Ruska, pak lodí do Japonska a zbytek pěšky.
„To se bohužel kvůli covidu nepovedlo, tak jsem si vymyslel tuhle cestu do Paříže,“ popisoval.
Vyrazit chtěl původně z Česka, což by z jeho rodné Moravy vydalo přes tisíc kilometrů. Kvůli pracovním povinnostem nakonec musel plány trochu upravit. „Chtěl jsem dát aspoň pár set kilometrů,“ uvažoval a za start své destinace si nakonec vybral Lucemburk.
A tahle volba nebyla náhodná. Cíleně začal v rodišti českého krále Jana Lucemburského. Desátého srpna. V den králova narození. Zkušenosti z předchozích dlouhých tras mu velely zabalit se nalehko. A tak vzal tarp, spacák, nafukovací matraci a pár nejdůležitějších věcí do batohu.
Za čtrnáct dní ušel Klecker 400 kilometrů.
„Šel jsem čtrnáct dní s jedním dnem volna v Remeši. Chodil jsem asi třicet kilometrů denně, abych tělo úplně nezničil. Krajina byla nenáročná, skoro až jihomoravská. Hodně polí a vinohradů,“ popisoval Klecker cestu poutní trasou svatého Martina, která vede právě do Paříže.
Jste poutník? Tak pojďte k nám
Jen dvakrát se rozhodl se za svou píli odměnit. V Remeši, korunovačním městě francouzských králů, a na okraji Paříže, kde si zaplatil nocleh. Aby do hlavního města a dějiště her přišel „čerstvý a čistý“.
„Krásný zážitek jsem prožil v jedné malé vesničce. Už jsem se chystal zalehnout, když se mě náhle paní z vedlejšího domu zeptala, jestli jsem poutník. Když jsem řekl, že ano, vzala mě s manželem k sobě domů a ráno se mnou putovali asi sedm kilometrů. Ukázalo se, že v minulosti také byli poutníky,“ vzpomínal Klecker.
V jiné obci jej dokonce u sebe přivítal i místní starosta. Do cíle nakonec český sudí dorazil 23. srpna. O tři dny dřív, než měl původně v plánu, protože 26. srpna zemřel Jan Lucemburský.
„Poslední etapu jsem si dal 37 kilometrů, ta byla nejdelší. Když jsem přišel podél vodního kanálu do Paříže, začal jsem si pouštět francouzské písně o městě. Jacquese Brela, Edith Piaf a tak dále. Ti mě dovedli až k Eiffelovce, kde jsem cestu ukončil vystoupáním do druhého patra,“ vyprávěl Klecker.
Dálkové chůze jsou jeho vášní. V minulosti šel z Čech do Říma, Jeruzaléma i Santiaga de Compostela. Túra do Paříže tak pro něj nemusela být tak náročná. „Mám nachozeno asi patnáct tisíc kilometrů v rámci dálkových cest. V minulosti jsem to ale hodně přeháněl. Teď jsem docela trpěl, protože jsem zvolil špatnou obuv. Hrdinové jsou ale paralympijští sportovci. Já šel jen na takovou malou procházku,“ dodal.
