Článek
Kritéria pro paralympijské hry jsou ale velmi specifická. „Každé odvětví to má jinak nastavené. Nedá se to říct obecně. Je určen počet kvót na danou zemi a u některých sportů jsme čekali na poslední chvíli, kolik jich budeme mít,“ přibližuje generální sekretář paralympijského výboru.
Motivace u paralympioniků uspět je trochu jiná než u olympijských sportovců. „Určitě už dostat se na paralympijské hry je ohromný úspěch. Ale česká výprava měla vždy medailové ambice, takže to není jiné ani pro Paříž,“ vysvětluje bývalý diskař.
První čeští parasportovci už jsou v dějišti her. „Zatím to jde hladce, část výpravy už odletěla. Je skvělé, že jsou hry v Evropě, takže ta logistika je trochu jednodušší než třeba v Tokiu,“ říká devětatřicetiletý parasportovec.
S problémy se ale nejen čeští paralympionici mohou v Paříži přece jen potkat. „Trochu nám nehraje do karet metro, které je hodně bariérové, jedno z nejstarších na světě. Ale organizátoři slíbili, že posílí autobusy, vyhradí jim speciální pruhy, což je velmi důležité,“ říká Šperk o pohybu ve Francii.
Obraz paralympijského týmu tvoří hlavně úspěchy. „Samozřejmě medaile nám hodně pomáhají, ale i taková čtvrtá, pátá místa jsou velmi cenná v takové konkurenci a rozhodně si jich vážíme,“ vykládá Šperk.
Český paralympijský tým už loni rozjel kampaň „Stejní, ale jiní“, která má poukazovat na propojení s olympioniky. „Já z toho mám hroznou radost. Protože ta píle, emoce, nasazení jsou stejné jako u zdravých sportovců. Jinakost je jen v tom, že k tomu sportu potřebujeme nějakou pomůcku. A my bychom si hrozně přáli, aby divák prožíval stejné emoce i u výkonu paralympijského sportovce,“ míní parasportovec.
Devětatřicetiletý Šperk do Paříže pojede jako funkcionář, pokoušel se ale kvalifikovat i jako sportovec. „Bylo to v parakanoistice, ale ta moje cesta je velmi krátká a některé věci se nedají obelhat. Ale pokud mi zdraví vydrží, tak bych to chtěl zkusit i za čtyři roky,“ tvrdí generální sekretář Českého paralympijského výboru.
Sám hraje i parabasketbal, a tak se nabízí otázka kolektivního sportu na letních paralympijských hrách. „Obávám se, že to je ještě daleko. V západních zemích se hrají ligy, je tam jiný přístup a to my ještě nemáme,“ říká Šperk, který ale připomíná účast kolektivního sportu na zimních paralympiádách – sledgehokeje.
Ve speciálním vydání Studia Paříž došla řeč i na financování paralympijských sportovců, připravenost sportovišť v Paříži a Miroslav Šperk zavzpomínal i na své diskařské stříbro z paralympiády v Athénách.