Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Zatímco v semifinále téměř nebylo slyšet vlastního slova, boj o zlato dvou vozíčkářů mužského singlu sledovali diváci v South Paris Areně s napětím. Ze zlata se nakonec radoval Czuper, ale při závěrečných oslavách by člověk mezi oběma hráči jen stěží rozeznal vítěze.
Jiří Suchánek totiž věděl, že si na krk pověsí stříbrnou medaili. Navíc před svými nejbližšími, kteří ho podporovali z tribuny.
„Nejvíc jsem vnímal našeho malýho Jířu. Pořád na mě volal: Táto, táto! To mi stačilo. I kdyby volal po chlebu, je mi to jedno. Hlavně že jsem ho slyšel,“ měl 42letý stolní tenista radost po prohraném finále.
Rodině i starostovi v jeho Zdechovicích navíc splnil slib, že nepřiveze další bronz. Jeden už má z paralympijských her v Riu, kde ho získal v singlu. Před třemi lety v Tokiu byl zase úspěšný v deblu s Petrem Svatošem. „Doma mi řekli, že by doba bronzová mohla skončit. Starosta zase říkal, že už je okoukaná, takže jsem za stříbro rád. Ale asi bychom se nehroutili, kdybych přivezl další bronz,“ vyprávěl Suchánek.
Oslavu medaile zatím plánuje jen v kruhu rodinném. „Je nádherný, kam jsem došel. Když jsem viděl los, vůbec jsem nečekal, že půjdu takhle daleko,“ přiznal Suchánek. V prvním kole prošel přes Poláka Jakimczuka, pak si poradil ve čtvrtfinále se Slovákem Lovošem a v semifinále přes nasazenou jedničku, domácího Lamiraulta.
Nově už má český stolní tenista doma ke dvěma bronzům ještě stříbro. Další šanci na medaili by mohl mít až za čtyři roky v Los Angeles. „Ale ještě nevím, jestli budu pokračovat. Pere se to ve mně. Ale účast na dalších hrách zatím nevylučuji,“ uvedl ke své budoucnosti.
Ta je ale vzdálená, pro tuto chvíli může slavit cenný kov z Paříže.
