Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - „Šrotovalo mi v hlavě, že jsem zůstal jako poslední stolní tenista. Říkal jsem si, že se musím hecnout,“ přiznal spokojený Suchánek, kterého do South Paris Areny přišli podpořit nejen kolegové z týmu, ale také výrazný počet českých fanoušků. Až by se dalo říct, že proti Lovošovi měl 42letý stolní tenista výhodu domácího prostředí.
První dva sety vyhrál nejtěsnějším možným způsobem. Třetí už zvládl hladce a soupeři povolil jen dva body. Navíc ho deptal přesnými točenými údery za síť. Při souboji dvou vozíčkářů se jedná o nesmírně účinnou zbraň. Pokud se úder zahraje přesně, je zpoza stolu velice obtížné natáhnout se až k síťce.
Technické údery ale vyžadují hodně tréninku. „Jsou za tím hodiny dřiny. A je to také o odvaze úder zahrát. Míček musí mít přesný odskok, jinak je to k ničemu. Člověk musí mít hlavu dostatečně čistou, nebo vygumovanou, a vzít na sebe zodpovědnost ten úder zahrát,“ popisoval Suchánek.
O nastavení hlavy možná mluvil úmyslně. V 17 letech totiž dostal špatný nápad. Konkrétně 19. 9. 1999. Datum, na které nikdy nezapomene. Bez řidičského průkazu a v podnapilém stavu havaroval v autě. Důsledkem byla poraněná krční páteř v oblasti pátého a šestého obratle.
Když nemá náladu, netrénuje
Smysl života našel v pomoci druhým. V Liberci dlouho pracoval jako instruktor soběstačnosti pro lidi, kteří jsou krátce po míšním poranění. Učil je, jak být mobilní, přesouvat se, naložit vozík do auta.
A kromě toho se začal věnovat také stolnímu tenisu. Česko reprezentuje od roku 2007. Kromě nohou má však potíže i s úchopovou funkcí rukou. Proto si musí pálku k ruce přivazovat. Technické údery, kterými ve čtvrtfinále v Paříži vynikal, jsou pro něj tedy ještě složitější na trénink a načasování.
„Nevytočím pořádně zápěstí. Míček musím zahrát v určitém místě, kde mi to sedí. Jak to mám na dlouhou ruku, jsem bez šance,“ vysvětloval jediný „přeživší“ český stolní tenista v Paříži.
V centru paralympiády je už od 21. srpna, přitom první zápas odehrál až v pondělí v rámci osmifinále singlu. Naskočit měl původně i do čtyřhry, ale jeho parťák Martin Zvolánek do Francie kvůli nemoci odcestovat nemohl. Suchánek tak rázem dostal téměř dva týdny volna, což mu nakonec prospělo.
„Dával jsem se do kupy s fyzioterapeutem. Když jsem potřeboval, chodil jsem trénovat. Ale kvůli chuti hrát jsem si dal i dva dny pauzu. Trénink každý den pro mě není. Někteří to vyžadují, ale já si musím dát pauzu, aby mě stolní tenis zase bavil. Protože když na něj nemám náladu, nemám na tréninku co dělat,“ popisoval Suchánek seznamování se s paralympijskými stoly.
Teď už ho čekají nanejvýš dva zápasy. Pokud zvládne středeční semifinále, zabojuje o zlato. Pokud prohraje, bude mít bronz. O třetí místo se totiž nehraje a cenný kov tak získají dva hráči.
Suchánek půjde do boje s čistou hlavou. „Přijel jsem si pro medaili, to jsem splnil. Vím, že jsem dobrý a že můžu hrát proti světové špičce. Není to vychloubání, ale člověk by si měl být vědom svých schopností,“ uvedl.
Doma už má dva bronzy z Ria. V Paříži bude chtít cennější medaili.
