Článek
Profil trati byl sám o sobě náročný. Vy jste byl ale například na loňském světovém šampionátu v Bordeaux spokojený, když se na okruhu objevily kopce.
Techničtější tratě mi sedí, ale dneska bohužel. Asi každý ví, s čím jsem sem jel, skoro ani nejel. Před měsícem jsem si přivodil zranění, vyhřezlá ploténka, to mě omezilo a šlo mi to až do ramene, kterým jsem nemohl hýbat. Teprve týden před odjezdem se potvrdilo, že mám jet a zkusit to. Buď to vydrží nebo ne. Vydrželo to, ale bohužel tam není síla. To, co jsem dneska jel, bylo maximum, co jsem s tímhle zraněním mohl jet.
Vyhřezlá ploténka vám znemožnila prát se o obhajobu zlata z Atén. Jak se cítíte bezprostředně po dojezdu?
Mrzí mě to. Vůbec se mi sem nechtělo jet, když jsem viděl, jaké mám zdravotní problémy. Jen jsem doufal, že bych to tu mohl za těch deset dní doladit. Trať je ale tak náročná, že s nějakým zraněním to vůbec nepřipadá v úvahu. Je tam jeden velký kopec, ve kterém jsem ztratil sílu a pak už jsem to jen tak motal a chtěl hlavně dojet. První den tréninku jsem to tu třeba vůbec neobjel.
Atmosféra při časovce byla výborná, jsou tady plné tribuny, krásné prostředí. Jste tedy nakonec rád, že jste do Pekingu dorazil?
Já jsem se rozhodl právě i z důvodu, že je paralympiáda v Pekingu. Taky kvůli faktu, že jsem jel obhajovat, i když jsem si říkal, že to asi bude hrůza. Ta atmosféra je skvělá, jen jsem měl černé svědomí, že sem člověk jede a není fit. Měl jsem strach, jestli vůbec nastoupím.
Nakonec jste časovku absolvoval. Závod, při kterém bylo velké teplo a pálilo sluníčko. Jak jste snášel tohle počasí?
Počasí je v pořádku, ta trať je ale hodně náročná. Taková dost spravedlivá, protože se na ní pozná, jak se kdo připravoval. Tady není vůbec místo na odpočinek, na handbiky jsou tu velké kopce. Trať je hodně technická, opravdu krásná. Hezčí jsem neviděl!
