Článek
„Jsem strašně unavená, mám obrovský hlad, ale hrozně mě to bavilo,“ citoval oficiální web paralympiády Grinhamovou. „Miminko pořád kopalo. Ke konci třetího setu jsem si říkala: teď prosím ne, maminka tě miluje, ale necháme si kopání až za minutku,“ popsala komplikace při soustředění na vypouštění šípů.
Vypadalo to skoro až poeticky. Divákům se nabízel pohled na slunce, které zapadalo za nedalekou Eiffelovou věží, zatímco na střelnici potřebovala Grinhamová trefit posledním šípem desítku. Devítka by ji dostala do rozstřelu, osmičkou by prohrála. Natáhla tětivu luku. Chvilka napětí, na tribunách jen občas slyšitelný šepot.
Pak rána. A desítka. Grinhamová mohla slavit.
Před paralympiádou měla přitom velké obavy, jak se jí bude v sedmém měsíci těhotenství střílet. „Bála jsem se, že když se dítě pohne, rozhodí to mojí mušku. I na to jsem se ale s trenérkou připravovala. Během tréninků mi trochu hýbala s břichem, abych si zvykla,“ popisovala lukostřelkyně tréninkový proces.
Medailovou sbírku v Paříži může Grinhamová ještě rozšířit, ve hře je i v soutěži smíšených dvojic. „Jsem na sebe vážně pyšná. Měla jsem sice nějaké problémy a nebylo to snadné, ale dokud jsem zdravá a miminko je v pořádku, vím, že můžu závodit,“ dodala.
