Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) – O něco zkušenější Pultar Musilová měla až při ceremoniálu co dělat, aby zadržela slzy. I z dálky se dalo odezřít z jejich rtů poděkování přítomným divákům. Včetně početného hloučku českých fanoušků.
Brandtlová se rozplakala už po svém posledním šípu v utkání o bronz. Na rozdíl od zkušenější kolegyně vybojovala první cenný kov z Her v kariéře. Snad ještě větší radost měla její trenérka Ludmila Fikorová. Ihned ji objala a plakala. „My jsme spolu hrozně semknuté, všechno prožíváme. Mám pocit, že se mi chce pořád jenom brečet,“ rozplývala se s bronzem na krku Brandtlová.
Jistotu alespoň jedné medaile ale měla lukostřelecká výprava už před semifinále. To svedlo dohromady právě české reprezentantky.
A obě se po závodě shodly, že to byl nejlepší zápas. Už v tzv. call roomu, kde hráčky čekají před svým utkáním na nástup, si řekly: „Půjdeme tam na pohodičku.“
Na jejich výkonu se to podepsalo. Obě měly nástřel přes 130 bodů, což se jim v ostatních zápasech ani jednou nepovedlo. „Moc jsme si to užívaly. Říkaly jsme si, kdo bude mít větší štěstíčko, a bylo to fakt skvělý. Terce jsem pak v zápase o bronz držela palce, i když jsem se musela koncentrovat na sebe,“ vyprávěla Pultar Musilová.
Zato v ostatních zápasech si obě prošly krizí. Brandtlová měla v souboji o bronz s Korejkou Kimovou po třech endech osmibodový náskok a zdálo se, že o vítězství prakticky nemůže přijít. „Najednou jsem začala být hrozně nervózní. Do toho se začal točit vítr. Jeden end mi nevyšel, až jsem si říkala, co se děje. Ale naštěstí jsem se nahodila zpátky,“ řekla Brandtlová.
S medailí bude spát
Pultar Musilovou pro změnu už ve čtvrtfinále trápilo naslouchátko. S Turkyní Misirovou prohrávala před posledním šípem o dva body. Pak trefila desítku, zatímco její soupeřka tlak neustála a zasáhla jen sedmičku. „Nevěděla jsem, jak budou naslouchadla reagovat na diváky. Strašně mi pískaly, což mi vyvolalo spasmus, kvůli kterému jsem měla jeden smolný šíp. Ještě teď mi naslouchátko píská,“ uvedla 33letá lukostřelkyně pár desítek minut po medailovém ceremoniálu.
Do sbírky přidala už svou čtvrtou paralympijskou medaili. Osmatřicetiletá Brandtlová má první cenný kov. Získala ho na své druhé paralympiádě. Přitom před dvaceti lety si po nehodě na Islandu porušila míchu a ochrnuly jí všechny končetiny a trup. Učila se znovu jíst, nedokázala udržet příbor.
Teď umí skvěle pracovat s lukem a může o sobě říct, že je paralympijská medailistka. „Neskutečný, fakt neskutečný. Navíc jsem tu měla rodinu, o to je pro mě bronz cennější. Medaile je sice těžká, ale myslím, že s ní budu i spát,“ usmívala se Brandtlová.
