Článek
Když jste hodnotil své vystoupení na šampionátu, zmínil jste, že posledních pár měsíců pro vás bylo hodně náročných. O co šlo?
Bylo to opravdu náročné. Od ledna nemám trenéra, se kterým jsem trénoval v Itálii. Dostal nabídku vést národní tým, kterou přijal a nebylo moc možností. Těžko se někdo hledá uprostřed sezony. Plus jsem v lednu a únoru měl podruhé covid a zastihl mě nepříjemně, dlouho jsme se z něj dostával, potíže se táhly. Jsme rád, že jsem se na mistrovství Evropy dokázal připravit a ukázal, že jsem velký bojovník, který se nevzdává. Pro mě je páté místo za daných podmínek super, přece jen Evropa je u nás nejsilnější kontinent.
Jak jste řešil situaci, kdy jste se ocitl bez trenéra?
Řeším to pořád, ale pořádně se to vyřeší až po sezoně. Bez kouče jde fungovat jen nějaký čas, dlouhodobě ne. Jsem zkušený, není mi osmnáct a vím, jak tělo funguje, ale pořád je trenér důležitý. Nejen během závodů, ale i při lekcích, řešení taktiky a techniky…
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Překvapil vás italský trenér Stefano Cerioni svým odchodem, nebo jste to tušil už po olympiádě?
Tušil jsem to, zkusili jsme i fungovat v takovém polorežimu, ale to nešlo. Když člověk vede tým, těžko může trénovat ještě někoho jiného. Dobrých trenérů není moc, těch, kteří hledají práci, je ještě méně. Je to složité, ale teď jsem se před mistrovstvím Evropy i světa soustředil hlavně na přípravu.
Na evropském šampionátu jste tedy byl úplně bez trenéra?
Byl tam s námi pan Prokeš jako reprezentační kouč, ale přece jen je to jiné, když spolu nepracujeme na denní bázi.
Shání se vám lépe kouč, když máte v životopise olympijskou medaili, nebo jsou důležitější finance a síla a početnost celého týmu?
Podmínkám silných států se nedá konkurovat, navíc tam může chystat celý tým, holky a kluky, to je pro trenéra často zajímavější pracovat s víc lidmi. My tak silný stát nejsme, ale několik variant mám.
Zmínil jste covid, ještě pociťujete následky třeba v podobě horšího dýchání?
Já neměl problém s dýcháním, ale nemohl jsem vstát z postele. Jako kdybych měl za sebou týden tvrdých tréninků. To trvalo měsíce, i když jsem šermoval na turnajích, bylo to hodně náročné a jsem rád, že jsem to zvládl.
Ještě vloni bylo kvůli covidu turnajů minimum, užíváte si teď aspoň to, že nemusíte na další turnaj čekat měsíce?
Určitě je dobře, že se závodí, ale je to z extrému do extrému. Z podzimu se přesunuly turnaje na jaro, během měsíce jsme měli tři turnaje, každý jinde. Je to i logisticky náročnější, jak si sám řeším kempy, teď jsem si vybojoval místo na jednom ve Španělsku, ale kapacity jsou omezené…
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Cítíte, že se na vás soupeři jako na olympijského medailistu snaží více vytáhnout?
Asi jo. Zároveň se to snažím nevnímat, možná jen první turnaj po olympiádě. Pak jsem měl tolik starostí, že jsem nepřemýšlel o tom, co si myslí soupeři. (úsměv)
I na vás je větší tlak? Někdo si může říct, že když jste byl třetí na olympiádě, páté místo na mistrovství Evropy není takový úspěch.
To si někdo říct může, ale asi ne ten, kdo do toho vidí. Každý člověk má své trable, úspěch je subjektivní. Někdo je smutný, když je druhý, pro někdo je patnácté místo super výsledek. A já tohle páté místo i s ohledem na okolnosti jako úspěch bral.
Ještě se někdy podíváte na olympijskou medaili, aby vám dodala motivaci?
Nekoukám na ni, to už bylo, já jdu dál ten svůj zajímavý příběh. Sezona po olympiádě je vždycky složitá, je to vidět i na ostatních. Když dáte pět let přípravě, dostanete ze sebe hodně emocí, které pak trošku chybí.
Vydal jste teď další singl s Klárou Berishou, bylo teď ještě složitější si najít čas na vaši oblíbenou hudbu?
Singl jsme nahráli v dubnu, pak trvá, než se zmixuje, nafotí cover… Pořád mě to baví, je to paralelní věc vedle sportu, která se s ním nevylučuje. Zrovna dneska jsem strávil tréninkem sedm hodin, takže určitě kvůli hudbě přípravu nešidím. Ale na poslední prázdninový pátek opět plánuju Alexův Summer Jam na brněnském Jakubském náměstí, kde bych zase chtěl spojit šerm i hudbu.
