Článek
Přezimovali v hlavni vaší brokovnice pavouci?
Kdepak! Alespoň jednou týdně jsme se snažili s Davidem Kosteleckým v prosinci i v lednu střílet, jak to počasí dovolilo. Bylo to takové udržovací, abychom nevyšli ze cviku. Jezdil jsem hlavně na střelnici k Davidovi do Holasic, kam to mám pár kilometrů. Společně jsme chodili na masáže, do fitka, sauny, posilovali a hráli tenis. Dělal jsem i tzv. oční trénink. Je pravda, že jsme zimu pojali volněji, nejeli jsme na tradiční lednové soustředění do Egypta, ale teď už se vracíme do procesu pravidelných tréninků. Ten volnější čas utekl strašně rychle.
Jiří Lipták (pátý zleva) s partou kamarádů myslivců.
Letos v zimě vás nečeká žádné teplo ani žádné závody?
V březnu se chystáme na týdenní kemp do Itálie, ve druhé polovině dubna se v Lonatu střílí závod Světového poháru. Před ním máme v plánu závody v Trnavě a Plzni. Vrcholem ale budou evropský šampionát v Moskvě a světový v Osijeku.
Nadcházející olympijský cyklus je o rok kratší. Kdy začnou boje o účastnická místa pro olympiádu v Paříži 2024?
Už letos. Dvě budou k dispozici v Moskvě a čtyři v Osijeku. Na Světových pohárech bývá jen jedno. Příležitostí, jak si vystřílet účast na olympiádě bude několik, ale čím dřív se to povede, tím lépe. Člověk má pak větší klid, že první úkol splnil. Jako obhájce olympijského zlata z Tokia bych v Paříži neměl a nechtěl chybět. David Kostelecký snad také ne, alespoň doufám, že neskončí.
Využil jste volno i na svůj velký koníček - myslivost?
Samozřejmě. S partou kamarádů bereme na lovecké víkendy i tatínky, kteří nás vlastně k myslivosti přivedli. Z Rajhradic, kde bydlím, to mám do svého domovského revíru hodinu autem. Několikrát jsem v zimě seděl v mrazu do dvou hodin do rána na posedu a čekal na divočáka. Nějakého jsem trefil. Bylo to i v rámci snižování počtu přemnožené zvěře, což je jedna z našich povinností.
Jaká je další?
Během roku rozvezu v rámci volna po lese na osmdesát metráků krmení, což zabere čas a stojí to peníze. Ale nestěžuji si.
O myslivosti hovoříte až nábožně...
Spousta lidí do myslivosti mluví a pořádně nevědí o čem. Jedni nás mají za vrahy, druzí nás tlačí, abychom vystříleli přemnoženou zvěř, jako jsou třeba divoká prasata. Najdou se i takoví, co by na přemnoženou zvěř vypustili vlky... Neuvědomují si, co by vlci mohli způsobit... Ani netuší, že my mrzneme na posedu, zatímco oni spí, ale o to nejde. Myslivosti se nevzdám, beru ji jako součást národního kulturního dědictví. A když něco trefím, je to pro mne vlastně taková třešnička na dortu.
