Článek
Ondra na prvních dvou boulderech topoval, na třetím ale nezapsal ani zónu. „Trochu mě to štve. Cesta byla na hraně mých fyzických možností. Do zóny jsem ale mohl dolézt, dvakrát se mi tam smekla noha. Kdybych byl v top olympijské formě, tak to zvládnu,“ popisuje český reprezentant.
Rozhodoval tak závěrečný boulder. Bylo jasné, že je potřeba topovat, jinak by šance na elitní šestku a postup do večerního finále neexistovaly.
Ondra se nejprve pral s úvodem. „Zhodnotil jsem, že jak byl začáteční skok do zóny myšlený, tak to nebudu ani zkoušet. Pro tohle jsem se nenarodil. Jde o krok, který když mi někdo postavil, tak buď jsem ho nezvládl, nebo udělal jinak,“ vysvětluje.
Nakonec se úplně jiným postupem dostal do zóny. Následovala další velmi těžká pasáž, s níž se prala drtivá většina závodníků.
„Vůbec se mi to nelíbilo, bál jsem se o chatrná ramena. Možná se stala taková souhra okolností. Smeknul jsem se v předposledním pokusu, když jsem šel do dvou takzvaných bekhendů. Chyty byly blízko u sebe, tak se mi vzpříčily ruce a vypadl jsem,“ nastiňuje český reprezentant.
„Tyto chyty se používají teprve od minulé sezony a jsou specifické. Když máte vrstvu magnesia na ruce, vůbec vám nedrží. Na poslední pokus jsem si na prsty flusnul a bekhendy krásně držely. Je možné, že kdyby předtím pád trval o něco déle, už bych neměl čas,“ dodává Ondra, jenž topoval jen pár sekund před koncem časového limitu.
Pak musel čekat, zajímal ho zejména Francouz Sam Avezou. Pokud by na posledním boulderu topoval na malý počet pokusů, odsunul by Ondru mimo postupové příčky. Nestalo se. „Myslel jsem, že šanci mám. Boulder byl velmi nepříjemný, čas zde utíkal hodně rychle,“ usmívá se Ondra.
Ve večerním finále půjde na řadu jako první. „Už semifinále jsem lezl relativně bez stresu. Teď si to mohu zkusit užít. Nechci úplně udělat ostudu. Moc se těším na fandící diváky,“ shrnuje.
