Článek
Úspěchů jste posbíral za kariéru spoustu, jak vysoko stavíte tento?
Nejvýš je vítězná kvalifikace o olympiádu v Riu, ale tohle je hned za ní. Vždycky, když se dostanu mezi poslední čtyřku na turnaji, říkám si, že je třeba si to užít, protože je to třeba naposled. Byla to ukázka, že ve sportu jde všechno, když jste připravení.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak vám triumf pomůže v boji o olympiádu v Paříži?
Byl to první kvalifikační turnaj, teď už jsem na Světovém poháru v Istanbulu, ale Grand Prix je bodovaná víc. Je to dobrý start, ale já budu rád, když se kdokoliv z kluků nominuje a český šerm bude v Paříži co nejvíc zastoupen.
S Jakubem Jurkou, Martinem Rubešem a Michalem Čuprem jste byli letos třetí na Světovém poháru v Buenos Aires. Mohlo by v Paříži startoval celé družstvo?
To je dost těžké, na olympiádě startuje osm týmů, teď jsme jedenáctí a zastoupeny musí být jednotlivé kontinenty. Ale v šermu často o úspěchu rozhodují milimetry, určitě máme tým na to, abychom se o účast porvali. A pak můžeme mít i tři zástupce mezi jednotlivci.
Jste v 41 letech ve světové špičce nejstarší?
Už tam nikdo starší asi nebude, své vrstevníky potkávám spíš na lavičce jako trenéry.
Jaký je recept na to, abyste mohl konkurovat soupeřům o generaci mladším?
Nervu to fyzicky, spíš hlavou. Snažím se maximalizovat výkon na okamžiky, ne na celý zápas. To se povedlo v Cali, kde jsem se držel se soupeřem a když opadla pozornost, rozjel jsem se, zaznamenal klíčové zásahy a pak si odpočinul. Šerm jsou trochu šachy, jen fyzicky náročné, tak budu muset strategii zase trochu změnit, když na mě budou soupeři připraveni.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Když jste přes dvacet let v reprezentaci a máte i šermířský obchod, nebyl jste někdy šermem přesycený?
Možná někdy v pubertě, ale spíš z legrace. Šerm a lidi kolem něj jsou moc fajn komunita, těším se na turnaje. Už to beru jinak než před patnácti lety, mám doma rodinu, s níž si psychicky odpočinu od toho kolotoče.
Vy se šerm snažíte popularizovat, snil jste o exhibici na Václavském náměstí.
Pořád to mám v hlavě. Třeba až budu končit, uspořádal bych něco jako nejdelší šermířský zápas do Guinessovky nebo něco podobného. Šerm je gentlemanský sport, má krásné prostředí, rád se o to dělím. Pro spoustu lidí je to šmrdlání, nevědí, co se v něm děje, ale vidím i u dětí ve školách, že každý, kdo si nasadí naši masku, probudí v sobě pravý charakter, v podstatě se změní v rytíře. Každý by si to měl někdy zkusit.
V šermu jste následoval svého tatínka, už si šerm zkusila i vaše dcera?
Měl jsem to tak i já od táty, že sport obecně vám dá kamarády, hodnoty a naučí vás jinak přemýšlet. Dceři je pět, tak plave, jezdí na kole, běhá a když mě vidí šermovat, chce to zkusit taky s pěnovými kordy.
Vaším odreagováním je i hra na bicí.
Máme rockovou kapelu, jednou týdně zkoušíme, tak dvakrát do roka hrajeme venku. Je to psychický relax i fyzická námaha. Jsme kamarádi z různých branží a pomáhá to i v šermu, kde také ruce dělají něco jiného než nohy a potřebujete reflex.
