Článek
Jaký je důvod svolání valné hromady, na které se bude hlasovat také o vašem dalším setrvání v čele badmintonového svazu?
Svolal jsem ji já. Hlavním cílem je uklidnit situaci a zároveň zjistit, jestli mám důvěru pro vedení svazu. Chci vědět, zda mě badmintonová komunita chce dál. Potřebuji totiž pracovat s důvěrou a ne jen s pomluvami. Pokud budu pokračovat, pak rozhodně musíme probrat fungování dozorčí rady svazu, která se chová mimo rámec svých pravomocí, povinností i stanov.
Co přesně se vám nelíbí?
Místo toho, aby dozorčí rada komunikovala s výkonným výborem a navrhovala řešení, jen nám bodá kudly do zad. V tomto formátu prostě nemůžeme dál pracovat. Potřebuji dozorčí radu pro to, aby upozornila na chyby, které dělám a zároveň mi navrhla řešení, jak je napravit a v budoucnu jim předejít. A ne, aby jednala za našimi zády a primárním cílem bylo mé odstranění z funkce. Navíc ji vede někdější neúspěšný kandidát na předsedu.
Váš největší kritik je předseda dozorčí rady Karel Reichman, podle kterého čerpá výkonný výbor svazu finance na základě neschváleného rozpočtu. Jaký je váš pohled na tu věc?
Rozpočet je ale schválen výkonným výborem, což je rozhodující. Tohle všechno budeme na valné hromadě projednávat. Další argumenty opozice ale neznám, rozhodně jsem ochoten k diskuzi a k poskytnutí dostatečných informací. Byl navržen také bod odvolání předsedy bez jakéhokoliv dalšího řešení a kandidáta na funkci. To demonstruje práci mých oponentů – všechno rozkopávat namísto konstruktivního řešení.
České badmintonové naděje - Lucie Krpatová a Kateřina Zuzáková.
Věříte, že post předsedy obhájíte?
Chci věřit, že ano. A jsem připraven pokračovat dál. Zároveň ale vím, jak se lidi nechají negativně ovlivnit. Navíc tomu bohužel nepomáhá můj aktuální mediální obraz. Využívají toho lidé, kteří mě chtějí setřást z vedení. Na druhou stranu cítím velkou podporu od kolegů, kteří se mnou pracují na denní bázi a dělají tu mravenčí práci. A to nejenom od těch ve výkonném výboru, ale také ze sekretariátu a komisí. Mediální útoky, které se na mě snesly, se postupem času rozšířily také na ně, což je mi moc líto a tímto se jim za to omlouvám. Rozhodně nás to ale nerozebralo, právě naopak! Stmelilo a posílilo. Chceme bojovat za naši cestu, které věříme a která je podle nás pro badminton jediná správná.
Ve vedení českého badmintonu jste už skoro rok, co nejdůležitějšího se vám za tu dobu ve funkci povedlo?
Určitě to byl vznik národního tréninkového centra v Plzni, to je naprosto zásadní krok pro český badminton. To bylo dlouhodobým cílem svazu po desetiletí. Můžeme prohlásit, že máme obdobné zázemí pro hráče jako v jiných evropských zemích, které jsou pro nás konkurencí. To může našim hráčům současné a budoucí generace nabídnout stejně kvalitní podmínky. Je to obrovský kus práce, kterou udělali lidi na sekretariátu, lidi z trenérsko-metodické komise, trenéři a hráči. A povedlo se nám do národního týmu přivést také španělského trenéra Oscara Martíneze Salána.
Proč jste se rozhodli pro tento krok a angažovali jste trenéra ze zahraničí?
Myšlenka, že to tady budeme dělat dál po česku a budeme mít mnohem lepší výsledky, je prostě mylná. To se týká nejenom tréninků, ale také všech dalších procesů. Oscar má řadu zkušeností, prošel si tu stejnou cestu, kterou chceme nastolit tady u nás, už ve Španělsku. Z týmu, kterému jsme se všichni smáli a modlili jsme se, abychom proti němu mohli hrát, se stal tým zlatých medailistů na mistrovství Evropy juniorů družstev. Porazili Dánsko, Nizozemsko nebo Francii. To už není o jedné nadějné hráčce, ale o celé generaci, která je výsledkem systematických změn.
V čem by měl badmintonový svaz pokračovat dál?
Musíme odmítnout jednou pro vždy ten český průměr, názory klubů, rodičů a trenérů, kteří tvrdí, jak to dělají správně. Že není potřeba nic měnit, protože vychovávají mistra republiky a pravidelně nastupují na Evropě nebo na mistrovství světa. To je ta badmintonová malost, kterou chceme porazit. Cílem není vychovávat domácí mistry a účastníky vrcholových turnajů, ale medailisty na takových akcích. Cílem je, aby další Petr Koukal neskončil s pocitem, že nenaplnil svůj potenciál, protože k tomu neměl podmínky a možnosti. Pokud po nás Národní sportovní agentura, média a sponzoři chtějí jiné výsledky, pak my musíme mít jiný přístup. Já ho nastoluji. Není příjemný, létají třísky, ale za mě je nejdůležitější v tom vydržet a nenechat se strhnout zpátky do šedého průměru.
