Článek
Jiří Dostal, jenž v Centru sportovní medicíny spolupracuje s desítkami elitních českých sportovců, během rozhovoru několikrát zdůrazňuje, že není homofob a ve svých postojích je velmi liberální. Ale z lékařského pohledu vnímá účast transgender sportovců v ženských soutěžích jako jev ohrožující jejich spravedlnost.
„Se stejnou pečlivostí jako bráníme práva transgender sportovců bychom měli bránit i práva žen na férovost v soutěži,“ připomíná.
Žádný člověk pochopitelně nepodstupuje náročné lékařské zákroky a dlouhodobou medikaci s cílem, aby mohl získávat medaile mezi ženami. A pokud je někdo jako muž rekreačním sportovcem, změnou pohlaví nezačne rázem porážet profesionálky. Ale ve vrcholovém sportu má jistou výhodu. Jak velkou? O tom sportovní prostředí nemá jasno.
Svědčí o tom různé přístupy jednotlivých sportovních federací. Například světová atletická i plavecké federace start transgender sportovkyň zakázaly, v cyklistice i triatlonu se za splnění určitých podmínek účastnit smějí.
Pravidla se během posledních let opakovaně zpřísňovala, aktuálně byla hranice testosteronu v krevní plazmě snížena na 2,5 nanomolu na litr po dobu dvou let. To je podle cyklistické federace UCI úroveň, které dosahuje drtivá většina žen.
Austin Killipsová během lednového závodu v cyklokrosu v Zonnebeke.
Jenže v momentě, kdy Austin Killipsová jako transgender sportovkyně vyhrála závod UCI mezi ženami, tak i když splňovala daná pravidla, strhlo se nové kolo debat. Jsou dostatečně spravedlivá?
„Je to jistě posun k hodnotám obvyklým u žen a je to jednoznačně správný postup,“ přikyvuje Dostal. Ale hned dodává: „Aktuální hodnota testosteronu, jakkoliv měřena během několika let, řeší problém jen z části ve funkční oblasti. Strukturální změny již proběhly a jsou dokončené. Ty farmakologické snížení hladiny testosteronu už neovlivní.“
Rozdíl v síle a vytrvalosti
Klíčové pro vývoj člověka je prodělání puberty. „Z biologického hlediska je její nástup okamžikem, kdy se rozpojují výkony děvčat a kluků. Je to zlom s komplexním vlivem mužských pohlavních hormonů na rozvoj a biologickou odlišnost,“ líčí lékař.
A ke změnám pohlaví pochopitelně před začátkem puberty nedochází. „Takže trans sportovec bude mít vždy signifikantní výhodu,“ doplňuje Dostal.
Jak velkou výhodu? To ovlivňuje povaha sportu, největší rozdíl je ve sportech postavených na síle a rychlosti. Dostal uvádí, že síla u biologických mužů je vyšší o 30 až 40 %, rychlost o 10 až 15 % a síla úderu dokonce o 160 %. Dvacet až čtyřicet procent bývá rozdíl v ukazateli VO2 max udávající množství kyslíku, které člověk dokáže využít, tedy důležitý faktor ovlivňující fyzickou výkonnost.
Dostal se ve svém postoji shodne s ostatními odborníky. „Nemohu hovořit za všechny kolegy, ale ono to ani jinak není moc možné. Odborně podložená evidence hovoří totiž zcela jasně. A myslím, že se vrací racionální pohled na základě prokázaných faktů o jednoznačné a významné výhodě trans sportovkyň,“ vypozoroval.
Samostatná kategorie?
Jakou cestou by se tedy měly mezinárodní federace vydat? Variantou je závodění proti mužům, jenže tam by měly transgender sportovkyně po transici jednoznačnou nevýhodou kvůli poklesu výkonu a ani by to pro ně jako pro ženy zřejmě nebylo přijatelné.
Vznikne samostatná transgender kategorie? Je otázkou, zda by závody měly dostatek účastnic. „To je spíš otázka sportovně-právní než medicínská,“ připomíná Dostal. „Ale neměl by zapadnout fakt, že nikdo transgender sportovkyním nebrání ve sportu ani závodění. Jen jde o to, aby v kategorii žen nedošlo k neférové možnosti uspět na základě jiného biologického podkladu výkonu,“ dodává vedoucí lékař Centra sportovní medicíny.
