Článek
Co chybělo ke kvalifikaci na olympijské hry? Soudě dle 9. místa se zdá, že byla daleko?
Abychom postoupili, museli bychom se umístit do 3. místa, což by pro nás byl výsledek z říše snů. Pokud se na to podívám realisticky, bylo 9. místo maximem, na které jsme mohli v tom okamžiku dosáhnout. Podali jsme super výkon a oproti závodu štafet na zářijovém mistrovství světa v Hamburku jsme se zlepšili. Myslím, že je reálné, abychom za tři roky pomýšleli na postup do Paříže.
Jela jste první úsek a dlouho jste v něm držela krok s nejlepšími na světě, což se vám dařilo už ve zmíněném Hamburku. Jaký je to pro vás pocit, že dokážete rovnocenně závodit s největšími hvězdami?
Je to pro mě trochu zvláštní, takové surreální. Připadá mi, že jsem přeskočila deset výkonnostních pater a najednou jsem v té nejvyšší třídě. Přitom se tam dokážu pohybovat docela dobře, neumírám u toho. Na jednu stranu je to pro mě překvapení, na druhou stranu je skvělé vědět, že špička není tak daleko, jak jsem si myslela.
Triatlonistka Tereza Zimovjanová (zcela vlevo) spěchá do vln při olympijské kvalifikaci v Lisabonu.
Jedním z důvodů, proč štafetové závody vznikly, měla být vyšší divácká atraktivita triatlonu. Máte pocit, že tento cíl splňují?
Je jasné, že jejich výhodou ve srovnání s olympijským triatlonem je menší časová náročnost, díky čemuž je to lepší pro televizi i pro diváky. Ale závody ve sprintu bývají kolikrát i kratší. Bohužel dramatičnost není u štafet tak velká jako třeba v biatlonu, kdy se v posledním úseku může všechno změnit – v našem případě je už v polovině závodu startovní pole rozdělené do skupinek, jejichž členové už závodí jen mezi sebou, proto tušíte, jak závody dopadnou. Ale štafety se pořád vyvíjejí, tak uvidíme, jaká bude jejich budoucnost.
Triatlonistka Tereza Zimovjanová předává štafetu při olympijské kvalifikaci v Lisabonu.
Kvůli divácké atraktivitě se závody také zkracují, čím dál větší prostor dostávají sprinty a super sprinty. Co si myslíte o téhle triatlonové proměně?
To je těžká otázka. Na jednu stranu mě baví zkoušet nové věci a super sprinty mohou být zajímavé. Na druhou stranu ctím tradici olympijského triatlonu a rozumím argumentům závodníků, kteří u nich chtějí zůstat. Odmalička nás připravují na dvouhodinové závody v olympijském triatlonu a najednou po nás chtějí, abychom byli dobří v závodě na dvacet minut. To jsou dva úplně odlišné sporty. Proto mezi sportovci vidím, že z toho tak nadšení nejsou a doufám, že Světový triatlon s nimi povede nějakou diskusi.
Během minulého roku jste udělala obrovský progres, když jste se po studiu v USA zase naplno vrátila k triatlonu. Neříkáte si, že kdybyste do toho podobně vlétla o rok dříve, mohla jste se teď připravovat na olympiádu?
Samozřejmě mě to trochu mrzí. Už když jsem závodně plavala, o olympiádě jsem snila. Kamarádi z bazénu pak odjížděli na hry do Londýna, později do Ria... Jenže v triatlonu dosahuje člověk nejlepší výkonnosti později než v plavání, kde bych už pomalu mohla končit kariéru. Co se týče studia v Americe, měla jsem opravdu hodně učení a škole jsem se musela věnovat naplno, trénovat šlo až po splnění všech povinností. Takže věřím, že všechno má svůj čas a budu se připravovat tak, abych se podívala do Paříže.
Triatlonistka Tereza Zimovjanová při Světovém poháru v Karlových Varech.
Když nepojedete do Tokia, jaké závodní vrcholy vás v této sezoně čekají?
Těším se na září na Světový pohár do Karlových Varů, tenhle domácí závod je pro mě velkou metou. Druhý velký závod bude následovat hned vzápětí, a to mistrovství Evropy v olympijském triatlonu, které se letos uskuteční ve Valencii.
Přispěla jste k tomu, že od této sezony budou v triatlonovém prostředí srovnány finanční odměny pro muže a ženy za celkové pořadí v Českém poháru, od příští sezony se pak vyrovnají prize money také na jednotlivých závodech. Na sociálních sítích se podle očekávání strhla na toto téma diskuse, ve které odpůrci této změny argumentují tím, že mužů je na startovní listině víc, tudíž si zaslouží větší odměnu. Jaké jsou vaše argumenty pro srovnání odměn?
Těch důvodů je více. Holky trénují naplno stejně jako kluci, věnují tomu stejné množství času a závodí na stejných distancích, tak vlastně nevidím důvod, proč by měly být za stejnou práci hodnocené jinak. Ano, někteří kluci mohou říct, že jich je na startovní listině víc, ale ta špička, která může na prize money dosáhnout, je v obou kategoriích přibližně stejně široká. Muži pak mají na závodech víc rekreačních triatlonistů, kteří ale do toho pořadí na nejvyšších příčkách stejně nepromluví. Také Světový triatlon se snaží dlouhodobě prosadit, aby finanční odměny pro muže a ženy byly vyrovnané. A v neposlední řadě mi to přišlo neuctivé vůči českým holkám, které jsou ve světě posledních deset let lepší než kluci. Vendula Frintová patří k nejlepším na světě, ale v Českém poháru má menší odměnu než kluci, kteří ve své kategorii zdaleka tak dobří nejsou.
