Štybar: Teď už si můžu dát nohy na stůl

Kolik byste vsadil na svoje vítězství?Tak jeden eurocent...

To vás tak rozhodilo finále Světového poháru v Hoogerheide, kde jste s vypětím všech sil uhájil celkové prvenství v seriálu?No je fakt, že jsem tam umíral v každé zatáčce... Ale spíš kvůli tomu, že jsem se ve čtvrtek zrakvil v tréninku. Měl jsem běhat schody, ale místo 160 jsem jich dal 1600. Druhý den jsem ani nemohl vstát ze záchodu. Trpěl jsem jak zvíře.

Proč jste to dělal?Špatně jsme si rozuměli s trenérem. Tolikrát jsem je samozřejmě běžet neměl. Udělal jsem to podle sebe a lidi mi pak říkali, že tahle porce vyřídí člověka na dva týdny...

Teď už jste v pohodě?V rámci možností jsem odpočíval, ale stejně ty poslední dny byly dost hektické: v pondělí jsme měli v Belgii týmovou tiskovku, v úterý ráno jsem byl na pohřbu otce svého mechanika Gilberta a odpoledne jsem zajel za fyzioterapeutem a psychologem, se kterým spolupracuji už dlouho. No a ve středu jsem byl znovu na schodech. Ale už jsem to nepřeháněl.

Věříte tedy, že po dvou stříbrech přijde na šampionátu konečně zlato?Snažím se maximálně koncentrovat, hlavu mám čerstvou. Mistrovství světa je speciální závod a budu se snažit, aby pro mě dopadlo co nejlíp. Nechám tam život, to můžu slíbit.

Vy opravdu nejste nervózní?Když jsem byl u toho psychologa, bavili jsme se i o mistrovství světa. Ale vůbec mě nemusel dostávat z nějakých stresů. Ani mi nepřijde, že se už v neděli jede mistrák světa. Jsem trochu nervózní z toho, jak moc jsem v klidu. Ale třeba je to dobré znamení...