Článek
Smutná se v soutěži Díky trenére dostala v roce 2015 do nejlepší čtyřky. Na pohybovém rozvoji dětí jí už řadu let hodně záleží. I proto se nyní ráda zapojila do projektu Díky za VZPruhu a připravila pohybovou výzvu. "Sport je jedna z nejlepších možností, která děti připraví na život," tvrdí přesvědčivě trenérska stolního tenisu.
Před více než deseti lety napadl váš mozek vir, který zapříčinil pravostranné ochrnutí vašeho těla. Neměla jste dobré vyhlídky a nevěděla, zda ještě budete chodit. Jak vám v této době pomohl sport?
Byl to jeden ze zásadních faktorů, který mě připravil jak psychicky tak fyzicky na dobu mé největší krize. Vděčím mu za strašně moc. Také to, že za mnou do nemocnice chodili mí spoluhráči a neustále mě podporovali, mi obrovsky pomohlo. Proto se snažím vést děti k tomu, aby ve sportu mohly najít připravenost k životu a větší odolnost. O to více mě mrzí, jak to teď vypadá.
Už několik měsíců se nemůže organizovaně sportovat. Co vám nejvíce schází?
Být s dětmi a vést je. Byla jsem závodní hráčkou, po těch zdravotních komplikací jsem s tím musela přestat a vrhla se více na trénování, což je moje velká radost. Jenže teď se opravdu bojím, že děti už nenajdou důvod vstát a jít si zahrát ven, zkusit bojovat a vystoupit z komfortní zóny, ve které se jim líbí, ale zároveň je nepřipraví na život.
Jak v současné době v roli trenérky fungujete?
Pouze na dálku. Pro svěřence jsem připravila cvičení a excelovskou sdílenou tabulku, do které píší, co udělali za týden. Počítá se také, když se jdou proběhnout, zajezdit si na kole atd. Musí mít strašně pevnou vůli, aby to děti vydržely a stále na sobě pracovaly.
Odhlašují se děti z vašeho klubu, když nemohou trénovat?
Ti, kteří hrají závodně nebo závodní hráči ne. Ale v ostatních skupinách je dost dětí, u kterých mi napsaly rodiče, že nebudou chodit za této situace.
Jak moc bude náročné naučit zpětně techniku, která je ve stolním tenise klíčová?
Vůbec si nedokážu představit ztrátu jednoho mládežnického roku. Ve stolním tenise je znát, když dítě vypadne na měsíc.
Jak je těžké, že se nemůžete sházet se svými svěřenci?
Děti se schází, ale bohužel hlavně u hraní videoher. Jsme ale natolik dobrá parta, že nás to snad nějak neohrozí a po karanténě bude vše ve stejných kolejích.
Děti se tedy schází jenom v digitálním prostředí...
Když jsem to viděla u některých dětí, tak jsem z toho byla překvapená. Ony už se společně dívají na televizi přes počítač nebo mobil – pustí si film, sedí a vše komentují atd. Začalo jim vyhovovat, že jsou ve škole aniž by zvedly zadek a někam došly. Přitom bych byla raději, kdyby šly společně běhat nebo si naplánovaly výlet na kole.
