Článek
Vloni oslavil čtyřicítku a teď do Paříže vyrazí na svou třetí olympiádu. S Tenkem jako trenérem za zády.
Na jeho poslední účast pod pěti kruhy přitom už trochu sedl střelecký prach. V Londýně 2012 skončil v rychlopalné pistoli sedmý, jenže pak se jeho sportovní cesta zbrzdila. Přednost dostala civilní kariéra, když po dostudování lékařské fakulty nastoupil doktorskou dráhu.
„Už jsem nástup odkládal kvůli olympiádě, dál jsem nechtěl. Pak se samozřejmě změnil systém tréninků, neobjížděl jsem tolik závodů a forma nebyla taková,“ vypráví. V posledních dvou letech se ale opět vrátil do staré formy. Získal medaili na Evropských hrách, vyhrál Světový pohár i olympijskou kvalifikaci, byť je jeho denní program extrémně nabitý.
V motolské nemocnici na III. chirurgické fakultě pracuje od půl sedmé do čtyř, pak sedne na metro a autobus a spěchá na střelnici. „Jen v zimě je to složitější, jak je dřív tma. V Praze není hala, tak jezdím do Plzně. Jinak se snažím večery trávit s rodinou,“ vypočítává.
Dovolená často padne na závody a práce na sále i s pacienty sebere hodně sil. „Bohužel tím někdy tréninky trpí, když jste utahaní po práci. Někdy ani na trénink nejdu, protože vím, že by to byla ztráta času,“ připouští.
Střelec Martin Podhráský a jeho trenér a inspirace Martin Tenk.
Mohl by se svými výsledky být naplno profesionálním střelcem, ale to pro Podhráského není téma. „Střelba je moje láska, které se nemůžu vzdát. Ale můj životní osud je spjatý s medicínou,“ má jasno.
A rychlopalná pistole, kdy rány vylétávají jedna za druhou, má pro něj obzvlášť velké kouzlo. „To je nepochybně nejhezčí střelecká disciplína,“ usměje se. „Staví na základu všech ostatních, je i divácky atraktivní, když je rychle hotová, oproti kolegům, kteří se musí někdy trápit celé dopoledne,“ porovnává.
Jen dcery ve věku pět a sedm let zatím pro střelbu nezískal. „Byly se podívat, ale bylo to tedy zklamání. První odešla, že ji to nebavilo, druhé vadil hluk,“ s úsměvem krčí rameny.
