Článek
Jak moc je z vašich zkušeností ve Francii znát popularita šermu?
Lidé tím žijí. Na světě je všemu nadřazený fotbal a po něm další sporty. A ve Francii mezi ně šerm patří. Lidi extrémně baví, mají v něm úspěchy. Už jen sehnat lístky na šerm během olympiády bylo absolutně nemožné a byly vykoupené nejdřív ze všech sportů. Grand Palais, kde se má šermovat, teď po rekonstrukci slavnostně otvíral prezident Macron, šerm bude fakt velký.
Takže ani svoji rodinu na obhajobu olympijského bronzu nedostanete?
Já jo. (úsměv) Jen je to těžké a stojí to spoustu peněz. Ale mám konexe, ve Francii šermuju za jeden klub, a napsali mi, když otvírali novou vlnu prodeje lístků, věděl jsem to asi minutu po otevření. Takže jsem sehnal čtyři lístky, ještě bych mohl mít další dva a budu mít obrovský fanclub šesti lidí…
Účast už máte jistou, teď jen vydržet zdravý. Co při šermu nejvíce trpí?
Přetížené je úplně všechno, protože je to záhul na celé tělo. Kolena, kotníky, předloktí, zápěstí… Teď jsem byl na Grand Prix a v každém zápase jsem dostal nějakou ránu. Nejdřív bombu do hlavy, jak když ji zakloníte v autě, ve druhém jsme se srazili koleny, ve třetím zápěstím. Ale já mám rád ten surový boj.
Jak se dá skloubit s jemnou šermířskou technikou?
Šerm je krásný v tom, že je potřeba extrémní balanc mezi fyzičnem, koncentrací a technikou. Všechno se odehrává strašně rychle. Máte tep blížící se maximálce, rozhodujete se v milisekundě, co musíte udělat. A zároveň je tam boj, srážky…
Nyní se připravujete bez trenéra. Je složitější najít balanc bez páru očí navíc?
Nevnímám, že bych měl nějaký problém. Celou kariéru mám cestičku nevyšlapanou a vidím to spíš jako příležitost se soustředit na jiné věci, ve kterých se dá zlepšovat.
Ale jako šermířský solitér asi před olympiádou složitěji hledáte tréninkový sparing.
To je velmi těžké. Týmy se uzavřely, navíc po mistrovství Evropy bude známé nasazení a budu vědět potenciální dva soupeře. A s nimi nechcete trénovat, není to jak v tenise, že se spolu jdete před zápasem rozpinkat. Nějaké kempy s Poláky a Maďary mám domluvené, ale je to boj. Teď jsem byl v Hongkongu, kde bylo 19 lidí z první dvacítky, a vidíte, že někdo nešermuje naplno, další přijde každý druhý den, jiný nechce ukázat všechny trumfy… Musíte se zlepšovat, ale ne ukázat všechno nejlepší.
Jakou roli hrají v šermu různé psychologické hry před zápasem i během něj?
Za mě zásadní. Řeč těla během zápasu i to, jak do něj nastupujete, vysílají zprávu soupeři. Hodně s tím pracuju. Teď jsem měl zápas s Němcem, snažil se mě vším možným rozhodit, dohrával srážky ramenem, abych vyšel z koncentrace…
Srážka má tedy podobnou úlohu třeba jako hit v hokeji, kdy si zjednáváte respekt u soupeře?
Je to tak, jen v hokeji je hit čistý, my se srazit nesmíme. Někdy je to omylem, jindy víte, že vás soupeř šel srazit.
Fleretista Alexander Choupenitch v akci.
Takže i v šermu s pověstí sportu gentlemanů se chodí na hranu pravidel?
Šerm je gentlemanský v tom, že to je férový souboj jeden na jednoho, po něm se pozdravíme, přijmeme výhru nebo porážku. Ale šedá zóna tam je jako všude. To, co není zakázané, je povolené. A dobrý sportovec jde na hranu, protože rozdíly mezi nejlepšími jsou minimální a musíte se snažit získat výhodu.
Jak se tedy snažíte soupeři dostat pod kůži vy?
Pro mě je nejlepší metoda nereagovat a soustředit se. Pro mě je šerm na nejvyšší úrovni hlavně o soustředění. Jak dokážete podat v daný moment ten nejlepší výkon. Protože když jste dobrý, dostanete se na jednu olympiádu. Když jste hodně dobrý, tak na dvě tři. Takže máte tři dny za život na to, udělat dobrý výsledek, soustředit se na to, ať zašermujete, co nejlépe umíte, a ne na to, jestli se vás snaží někdo rozhodit.
