Článek
Překvapilo vás za těch 100 dní na úřadě něco?
Nic, věděl jsem, že to bude náročné. Jedu ve třech komunikačních liniích. Ta první míří na politickou sféru, ta druhá do sportovního prostředí. Podařilo se mi potkat s valnou většinou šéfů svazů, aby mi představili jejich agendu a problémy. Stejně tak jsem jednal se šéfy střešních organizací. Musím uznat, že někdy moje vize byly víc optimistické, než je realita. Třeba co se týká snížení administrativní zátěže při podávání dotačních žádostí. Třetí věc je struktura úřadu, kdy jsem rád, že jsme otevřeli pobočku v Ostravě. Ta by mohla pomoct k tomu, aby agentura byla víc předvídatelná, neboť vnímám velkou výtku, že každý rok se toho hodně mění.
Ano, kluby i svazy si stěžovaly, že neví, kdy jim dorazí peníze z dotačních programů.
Dotace se vypisovaly na začátku roku, vypláceny byly ale v půlce nebo ke konci roku, takže docházelo i k extrémním případům. Třeba parasport dostal peníze až v posledních dnech roku a zároveň měl i povinnost ty peníze do konce roku utratit, což byly neřešitelné úkoly. Chci, aby dotační výzvy na rok 2024 byly vypsány už letos, aby lidi šli do příštího roku s tím, že vědí, kolik mají peněz. Sportovci jsou schopni se adaptovat. Když budou vědět, že z nějakých objektivních příčin dostanou méně prostředků, ale budou mít prostor se na to připravit, tak je to pro ně bude komfortnější, než když půlroku čekají a nevědí, co dostanou.
Podaří se vám rozpočet navýšit, nebo budete sportovní terminologií rád za plichtu?
Diskuze teprve začínají a my poslali první podklady včetně série pádných argumentů, proč sport potřebuje finanční prostředky, aby mohl naplňovat to, co po něm společnost chce. Sport ovlivňuje zdraví, má vliv na spolkovou činností obcí, stát zase potřebuje zdatné občany, které může rekrutovat armáda nebo policie. K tomu máme před sebou rok, v němž se v Česku konají tři mistrovství světa – v biatlonu, cyklokrosu a hokeji. Zároveň je tu Všesokolský slet, na který se připravují celý rok v malých obcích a je to nesoutěžní pohyb, který přesně máme podporovat.
Bude tedy na sport víc než letošních 6,9 miliardy korun?
Skokový nárůst je nereálný. Nechci být konkrétní, ale budeme bojovat o každou korunu. Jsme ovšem nohama na zemi a já nechci něco populisticky prohlašovat. Nicméně každých 100 milionů do sportu může šetřit miliardy ve zdravotnictví. Dám příklad – podle posledních údajů je 16 procent dětí obézních. Obecně na léčbu obezity jde 130 miliard korun. Pak si řeknete, jestli by jedna miliarda, která by se dala do sportu, neušetřila deset miliard na léčbu. Potřebujeme i infrastrukturu pro sportování veřejnosti. Pokud stát chce aktivní občany, kteří budou v 65 až 68 letech vykonávat práci, musí mít kde sportovat a získat návyky na pravidelný pohyb, protože to je něco, co je drží v dobré kondici.
Argumenty zní fajn. Jak ale přesvědčíte politiky, když je sport v té bafuňářské rovině plný negativních zpráv, jak vlivní funkcionáři stojí před soudem, jak se nemusí pánové Jansta a Kejval či jak zmizely miliony z dotací pro tenisový Pohár Billie Jean Kingové v Praze?
Ano, musíme to prostředí sjednotit. Ve sportu jsou lidi, kteří jsou už z podstaty sportu velmi ambiciózní. Je potřeba, abychom v rámci celku dokázali z těch ambic každý trochu slevit, abychom neventilovali pracovní spory a nebyli vnímáni negativně. Sport dělá pro společnost 95 procent pozitivních věcí, ale těch pět negativních opakovaně slýchám od politiků, novinářů. Mnohdy je přitom řečeno A, ale už ne B. Slýchám, že politici nebudou platit sport, když sportovci berou milionové platy a jezdí po světě. Profesionální sport ale není placen NSA, my podporujeme sport v klubech, podhoubí.
Ale i vy se musíte zarazit, když slyšíte o rozfofrovaných milionech na tenisovém či hokejovém svazu, ne?
Moc rád bych na to odpověděl, ale z formálních důvodů nemohu. U obou subjektů probíhají kontroly. Co o tom ale vím, tak mediální výstupy jsou v obou případech zkreslené, je řečena jen jedna část. Až skončí kontroly, vyjádříme se, ovšem realita je opravdu jinde. Místo toho, abychom se pochválili, že jsme v Česku uspořádali turnaj, který nám záviděl celý svět, protože to byla jedna z prvních akcí po covidu, tak hledáme různé věci. To mi přijde smutné.
Mají ale velké sportovní akce dostávat tak štědré dotace? Třeba světový šampionát v biatlonu jenom od státu obdrží 75 milionů korun, hokej bude chtít zřejmě ještě vyšší peníze, přitom už dopředu počítá s tím, že na mistrovství světa zásadně vydělá. Jen připomenu, že v roce 2015 mu šampionát vynesl skoro půlmiliardy.
Sport této společnosti víc dává, než bere. Platí to i u těchto významných akcí. Mám analýzy jejich ekonomického přínosu pro Česko, což jsou násobky peněz, než které na to dává stát. Přijedou sem lidi, kteří by sem jinak nepřijeli. Bydlí v hotelech, chodí do restaurací, kupují si vstupenky i suvenýry. Pak je tu prezentace naší země v zahraničí, kterou kdyby dělalo ministerstvo pro místní rozvoj formou nákupu reklamy, tak to bude stát stovky milionů. Mimochodem, když jsem viděl ekonomické zpracování těch akcí, tak vize, že na nich někdo zásadně vydělá, nejsou v dnešní době reálné. Ceny hotelů i ceny všech komodit jsou jinde, než bývaly. Vždycky je to o tom, že pořadatel onen příspěvek potřebuje, aby akci vůbec uspořádal.
Biatlon v Novém Městě na Moravě láká. Příští rok se tu uskuteční i mistrovství světa.
Můžete jako agentura, která na šampionáty přispívá, mluvit do cen vstupenek?
Ne a ani nechceme. Chci posílit roli svazů, protože ty mají svého zvoleného zástupce, který má důvěru hnutí a předpokládám, že jsou to úspěšní a svéprávní lidé, co chtějí dělat svou práci nejlépe. O víkendu jsem na biatlonu mluvil s lidmi z lyžařského svazu, kteří se vrátili z mistrovství světa ve Slovinsku. A vyprávěli, že cena vstupenek pro zahraniční návštěvníky byla odrazující a přepálená, takže nikdo nepřijel. Věřím, že to svazoví šéfové vnímají a udělají cenu tak, aby byla v zájmu ekonomiky i atmosféry, podle které všichni šampionáty hodnotí.
Po nástupu do funkce jste říkal, že chcete pokračovat v prioritizaci sportů, se kterou začal váš předchůdce Filip Neusser. Ten ale se snahou narážel u mnohých svazů. Co vy?
Zatím tomu všichni fandí, ale nevědí, ve které budou skupině (úsměv). Ne, nechci to zlehčovat, ale je fakt, že nemáme na to, abychom podporovali 140 svazů. Měli bychom vybrat skupinu zhruba 30 sportů, což bude kombinace převážně olympijských ale i těch neolympijských sportů. Ty by byly vlajkovou lodí, byly by definované podmínky jejich podpory třeba na dva olympijské cykly a zároveň bychom od nich chtěli výsledky. To by byla jedna skupina. V té další by byla řada svazů, které budou fungovat jako doposud. A pak jsou sporty, které nemají tolik mezinárodních federací, ale prokazatelně dělají činnost. Ovšem jsou i sporty, nad kterými kroutíme hlavou.
Budete konkrétní?
Ne. Ale vznikají různé disciplíny míčových či raketových sportů, a to bychom za chvíli byli na 200 svazech. Pokud prokáží aktivní činnost, strukturu a soutěže, budou třeba moci čerpat nějakou bazální podporu na zajištění základního fungování svazu. Jsou to ale zatím moje představy, 4. dubna bude velký seminář všech sportovních svazů, kde bychom chtěli diskutovat právě to nastavení na další roky. Poslechnout si připomínky. Zároveň ale chceme třeba připomenout, že ministerstvo zahraničí rozhodlo o jednoslovném názvu Czechia. My po svazech budeme chtít, aby dodržovaly toto označení reprezentace v zahraničí.
