Článek
Svůj zatím životní závod jste absolvovala loni v Berlíně, pro českou lukostřelbu jste získala světové zlato po 85 letech. Jak často si finálový souboj pouštíte?
Já si teprve u obrazovky uvědomovala, co se stalo. Asi nejvíc při záběrech na stupně vítězů a vlajku. Spíš to ale na mě někde vyběhne, než že bych si to sama pouštěla. Ani se nechci upínat, že bych chtěla něco takového zopakovat. Spíš to beru, že chci dokázat zase něco nového, nikdy to nebude úplně stejné.
Světový titul vás posunul i mezi českou sportovní smetánku, účastnila jste se společenských akcí. Která z nich vám utkvěla v paměti?
Sportovec roku byl první akcí, kdy jsem se dostala mezi jiné sportovce, které bych jinak asi nepotkala. A pak na Top campu Českého olympijského výboru jsem se také potkala s medailisty z velkých akcí, to pro mě bylo ohromně inspirativní. Poznala jsem tam třeba Lucku Charvátovou, za což jsem byla moc ráda, protože biatlon sleduju a dost jí fandím, tak jsme se bavily také o tom, čím si procházela. Nebo s Vítkem Přindišem jsme se také bavili, klidně i o osobních věcech, kdy zjistíte, že máte spoustu věcí podobných. Už jen tím, že všichni trávíme strašně času mimo domov a v zahraničí a musíme se s tím popasovat, o tom si nejlíp popovídá sportovec se sportovcem.
Také jste v Poděbradech sportovce učila střílet z luku. Jak jim to šlo?
Jak komu. Ale jak sportovci znají svá těla a mají nějaký fyzický fond, tak vědí, jak s tělem pracovat, když se jim něco řekne. Takže se to naučili relativně rychle, přišlo mi, že je to i bavilo. Když je někdo trochu choleričtější, má tendence hned odcházet, jakmile se netrefí. Ale to u nás nejde, musíte všechno zpracovat na místě a nedat na sobě nic znát.
Jak vám světový titul pomohl mezi výrobci? Máte teď ještě lepší vybavení?
To ne, spolupracuji se stejnými firmami jako před Berlínem. Ono by se ani nevyplatilo přecházet k jiné firmě, protože před olympiádou nemáte tolik času, abyste si to osahali. Mám novější model luku, ale se stejnými parametry.
A šípy se svým jménem.
To je pravda, ty jsem dostala po mistrovství světa, to bude jediný rozdíl.
Seriál Sport.cz: České naděje pro Paříž
Rozdíl bude asi i ve větším tlaku na olympijských hrách. Jste teď častěji v kontaktu s armádní psycholožkou Helenou Sovákovou, s níž jste spolupracovala?
My se sešly naposledy po Berlíně, pak už jsme ani moc nenašly společné datum, protože je dost vytížená prací pro armádu. Vždycky jsem si vzpomněla, co mi říkala nebo na čem jsme pracovaly, ale neměla jsem supervizora na psychologickou přípravu. Ale měla jsem sezení s Radimem Valigurou, což je kamarád manažera Honzy Koukala. Pracuje s kvantovou fyzikou, psychologií, energiemi a myslím, že mi docela pomohl v momentě, kdy jsem si říkala, že nemám tolik síly a radosti.
Jak?
Přišli jsme na to, že si potřebuju chvíli odpočinout, uzavřít se a mít tréninky úplně v poklidu, upozadit pozornost jiných lidí a neřešit nic dalšího. Jen mít tréninky sama na střelnici.
Takže teď už jste omezila všechny předolympijské aktivity směrem k médiím a fanouškům?
Měla jsem tiskovku, fasování olympijské kolekce a tím to končilo. Teď už potřebuju nabrat vnitřní sílu a vědět, že jsem připravená.
| Marie Horáčková |
|---|
| Narozena: 24. prosince 1997 v Plzni |
| Trenér: Zdeněk Horáček |
| Klub: LK Arcus Plzeň |
| Úspěchy: mistryně světa 2023 z Berlína |
| Stav: svobodná, přítel Staš |
| Vzdělání: studentka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity |
| Záliby: příroda, kolo, plavání |
Měříte si při závodech tepovou frekvenci?
Neměřím, ani bychom neměli mít u sebe žádné elektronické zařízení. Jen při trénincích, kdy se pohybuje kolem 100 až 130 tepů, když je vedro jako teď, třeba vylétne na chvilku na 150. Na olympiádě ale zase budou měřit frekvenci termokamerami, na to jsem zvědavá.
Kolik vám naměřili v Tokiu?
Já už si to nepamatuju, myslím, že mezi 160 a 170. Ale vím, že se mi všichni smáli a divili se, že to se mnou neseklo.
Byl na vině stres?
Pro mě tam bylo všechno nové a jiné. Až si říkám, že bylo pro mě dobře, když tam nakonec nebyli diváci, protože tribuny byly ohromné. K tomu velké teplo a určitě i stres. Pro mě to byla první velká akce a pomohla mi do budoucna. Při Evropských hrách, v Berlíně a věřím, že i teď v Paříži.
Jenže lukostřelba zdaleka není sportem, který probíhá vždy až v laboratorních podmínkách. Letos jste vyzkoušela i závody v Las Vegas…
To je ale dost specifický závod, kde vidíte lukostřelbu v úplně jiném světle. Jsou tam i jiná pravidla, americká. Normálně nesmíte střílet v džínách, tam v nich jsou, lukostřelci různých postav. Jsou to často spíš takoví kovbojové, kteří střílejí na zahradě, půlka z nich chodí lovit. Jiný svět. Lukostřelba je hodně rozmanitá, ten proud lidí, kteří ji dělají na závodní úrovni, je relativně úzký. Pak jsou různá hobby střílení, která nespadají pod oficiální organizace. A právě v Las Vegas bylo asi 4000 lukostřelců, soutěžilo se v hale, kde jindy probíhá koňská drezura. Dají se tam vydělat i slušné peníze, ale měla jsem trochu strach o doping, protože všude byla cítit marihuana. (úsměv)
Takže cesta, jak dostat lukostřelbu více mezi veřejnost, i když z pohledu evropského závodníka možná až trochu příliš divoká?
Přesně tak. Venku to bylo trochu o epileptický záchvat, i když bylo pěkné vidět Sphere naživo. Není to úplně místo, kam bych se chtěla vrátit jako turista.
| Kdy bude v akci |
|---|
| Soutěže na Invalidovně začnou individuálním kolem ve čtvrtek 25. července v 9.30. Od úterý 30. července jsou na programu vyřazovací souboje, během nichž se v pátek 2. srpna může představit s Adamem Li i v soutěži smíšených družstev. O den později od 9.30 začne osmifinále finálový den, který vyvrcholí ve 14.46 soubojem o zlato. |
Co vám zvedne tep v civilním životě?
Já jsem docela flegmatik, až to moji ségru vytáčí. (úsměv) Na druhou stranu jsem i docela perfekcionista, což taky lidi někdy štve, a já se učím, že nemusí být každý perfektní podle mě. Někdy mě dokáže vytočit i Staš (přítel), ale to samozřejmě v dobrém. Pak už jen hloupost lidí, ale to se spíš směju, než že by mě to vytočilo.
Zrovna váš slovinský partner Staš zažil nepříjemnou situaci v Plzni po jednom z vyhlášení, kdy ho bezdůvodně napadl kolemjdoucí…
Ten incident jsem nepochopila doteď. To byla úplně nová situace, na niž jsem nevěděla, jak reagovat. Byl to ožrala, asi i trochu zfetovaný, pak jsme se dozvěděli, že Staš nebyl první, koho ten večer napadl. Nebylo to příjemné…
V Paříži s vámi bude váš tatínek v roli trenéra, přijede i Staš a vaše sestra?
Zrovna to řešíme. Lukostřelecký program je nešikovný v tom, že nevíme, které dny budu závodit, takže by museli koupit deset lístků, aby jeden z nich vyšel… Takže když to půjde, jak si všichni přejeme, přijedou na finálový den a sportovec by měl dostat dva lístky na svoji soutěž.
Vy už jste na Invalidovně, kde bude probíhat vaše soutěž, někdy byla?
Ne. Já byla v Paříži jen jednou, navíc za covidu, takže se nikam moc nemohlo. Ráda bych se tam někdy podívala i víc, i když já radši vyrážím do hor než poznávat města.
Závody si často předem vizualizujete. Představujete si ideální průběh, nebo i případné krizové scénáře?
Ty krizové situace moc ne. Spíš se snažím vizualizovat způsob, jakým dosáhnu toho cíle, a prostředí, aby už nepřišla nějaká negativní věc, která by mě mohla ovlivnit. Abych odbourala vnější vlivy a mohla vnímat jen sebe, terč, hlas táty za mnou, a to je vše.
