Článek
V Pekingu 2008 se česká lukostřelba i zásluhou vaší maminky představila po dlouhých osmadvaceti letech, vy jste nyní na její úspěch navázala. Myslela jste na ni hodně během rozhodující kvalifikace v Paříži?
Jsou to už tři roky, co maminka odešla, a pořád to bolí. Během závodu si ale nepouštím do hlavy nic kromě lukostřelby. Spíš po závodu to na mě dolehlo, ukápla nějaká slza. Já jsem si olympiádu vysnila už jako malá a Rio mi v roce 2016 těsně uniklo. Právě tam by ještě mamka mohla jet... Myslím, že velké emoce přijdou přímo v Tokiu.
Ve Francii jste v rozhodujícím čtvrtfinálovém souboji vyřadila soupeřku z Mongolska. Jak jste se s klíčovými momenty vypořádala?
Šla jsem do závodu se zdravým sebevědomím. Bylo jasné, že ty úplně nejlepší už jsou kvalifikované a už se budu utkávat se soupeřkami, na které mám. Vlastně jsem do Paříže jela s nastavením v hlavě, že se bez letenky do Tokia nevrátím. Jiná možnost pro mě neexistovala.
A to s vámi na rozhodující souboj ještě nebyl ani tatínek a trenér Zdeněk...
Na kvalifikační turnaj navazoval Světový pohár, na který potřeboval jet. Ale netušila jsem, že má odletět během dne. (smích) V průběhu mého úspěšného tažení se rozhodoval, jestli nemá letenku přebukovat, ale nakonec jsme se dohodli, že to zvládnu sama. Před nástupem do nejtěžšího souboje mi pomohla dobrá psychologická příprava i reprezentační šéftrenérka.
Psychika a lukostřelba jsou spojené nádoby, tradiční japonská lukostřelba se prolíná se zenovým učením. V jakých sférách vědomí se odehrává vrcholní sportovní lukostřelba?
Duchovní stránka východní tradice spojuje lukostřelbu s čímsi nad námi. Naše sportovní pojetí je přece jen někde jinde. Pro tradičního lukostřelce není cílem trefit terč, ale dosáhnout zenu. Pro nás je zasažení cíle primárním úkolem. Ale hlava hraje rozhodně zásadní roli. V tom mi hodně pomáhá spolupráce s mentální koučkou, závody absolvují v mnohem větším klidu a s větším sebevědomím.
Vaše maminka vypadla v Pekingu v prvním kole, ale s osobním a českým rekordem. Jaké ambice povezete do Tokia?
Chci nastřílet to, co mám v rukách. A projít dvě eliminační kola. Bude to složité, ale nic není nemožné. Všechna ostatní se pak střílí v jeden den až do medailových soubojů. Tam už jsou karty na stole.
Vějíř jako součást české nástupové olympijské kolekce pro OH v Tokiu.
Maminka s odstupem s úsměvem vzpomínala, jak si jako neprofesionálka musela vzít na Peking neplacené volno. V jakých podmínkách se připravujete vy?
Podmínky se ohromně zvedly a já jako vysokoškolák si pod křídly Victoria VSC nemůžu na nic stěžovat. Stipendijní programy jsou úplně fantastické. Samozřejmě ale lepší podmínky přináší větší úspěch.
