PSALO SE PŘED LETY: Jak Sparta skvěle vstoupila do čtvrtfinále poháru a Fibingerová si vzala rekord zpět

Českoslovenští házenkáři nastoupili ve středu odpoledne proti soupeři, kterého mnoho neznají, jehož však předcházela nejlepší pověst mužstva s tvrdou hrou a nebezpečnou střelbou, především z dálky. Jakou taktiku proti němu určit? Trenéři neměli mnoho na vybranou. V hotelovém pokoji ležel s lehkou horečkou náš nejúspěšnější střelec Brůna, který by svým klidem na soupeře jistě platil. Heřmana nemohli nasadit do boje, protože se při tréninku zranil na noze. Nešlo tedy příliš experimentovat. Zvolili taktiku, která nám přinesla nejeden úspěch. V obraně se všemi hráči na brankovišti, ovšem s vysouváním proti hráči soupeře, který byl právě u míče. Frolo však měl v prvním poločase za úkol střežit osobní obranou jednoho z nejnebezpečnějších střelců soupeře, Usenkova.

Začátek střetnutí probíhal ve velkém tempu. Naši se snažili získat rozhodující náskok a stříleli ze všech pozic, ale jako by přesnou mušku zapomněli v šatně. Duda přestřelil třikrát, Rážek neproměnil dvě zcela vyložené příležitosti, stejně jako další. Navíc mrštný brankář Abajšvili celou řadu tvrdých střel schytal. Čs. hráči znervózněli a dovolili soupeři, aby se ujal vedení 3:1. Tento nepříjemný stav sice vyrovnali, ale do stavu 6:6 museli neustále vyrovnávat jednobrankový náskok soupeře. První poločas skončil 9:8 v náš prospěch.

Po změně stran se naši ujali vedení 12:10, soupeř znovu vyrovnal. Trenér sovětského týmu Grimbergas odvolal ze hřiště Usenka a Frolo se mohl více věnovat obraně. Nedovolili jsme již soupeřovým pivotům tak zabíhat, zrychlila se hra útočných akcí a v období mezi 41. a 48. min. postupně čs. mužstvo zvyšovalo náskok až na 16:12. Za stavu 17:13, kdy se dostavil poslední velký nápor soupeře, chytil Arnošt Cervadzemu sedmimetrový hod, tím mužstvo výborně podržel a o výsledku bylo prakticky rozhodnuto.

Koho pochválit v našem mužstvu? Všechny hráče za bojovný a obětavý výkon. Nad průměr však vynikl brankář Arnošt, rtuťovitý Mareš, svou formu a vtip opět nalezl Trojan, Havlík byl výborný v obraně, a navíc v rozhodujících okamžicích byl autorem důležitých branek. Mladý Beneš byl autorem psychologicky důležité branky. V obranné hře se nám celkem dařilo, i když někdy nechali za sebe zaběhnout až příliš snadno protihráče.

V útoku se však proti mnohdy až zbytečně tvrdě hrajícím obráncům hostí jen velmi těžko prosazovali. Mnohdy chyběl větší vtip a nápaditost. Škoda také, zejména v závěru, několika promarněných příležitostí. Vždyť při případném stejném počtu bodů bude mít každá branka velkou roli.

Mužstvo SSSR se ve svém prvním utkání v Praze představilo jako velmi silný celek. Jeho největší zbraní byla důrazná obrana. Její tvrdost se však mnohdy pohybuje na nejzazší hranici pravidel. Vynikajícími hráči jsou brankář Abajšvili, který zejména v zahájení utkání nebyl k překonání, dále Lebeděv, neúnavný dirigent celé hry, vůbec nestřídající, dále Cervadze a křídelní útočník Kantvajnis. Více se čekalo od obávaného Reznikova.

Mužstva nastoupila v sestavách – čísla v závorce značí počet vstřelených branek:

ČSSR: Arnošt – Havlík (4), Djakov (4 - všechny ze 7m hodů), Trojan (3), Mareš (2), Frolo (2 - oba ze 7m hodů), Heřman, Beneš (1), Duda (1), Rážek (1)

SSSR: Abajšvili – Lebeděv (3), Cervadze (3 - 1 ze 7m hodu), Konivajnis (2), Zelenov (2), Velére (2), Usenko (1), Reznikov (1), Macožinskas (1 - ze 7m hodu), Zdorenko.

Rozhodčí Schneider (NSR)

První přímý souboj od OH s nejslavnější koulařkou všech dob. Fibingerová se uvedla fantastickým výkonem 20,75 m. Marné úsilí Čižovové, která pětkrát přehodila hranici 20 m. Malý opět vyrostl v prvotřídní konkurenci, vybojoval cenný bronz. Světové halové rekordy polského trojskokana Joachimowského, sovětské čtvrtkařky Ilinové. Erhardtová také v rekordu, ne však ve finále. Brabec třetí, Vlk šestý. Karbanová vybojovala stříbro.

V neděli kolem sedmé večer, v době, kdy dusný a vydýchaný prostor göteborské haly Scandinavien zaplavilo nezvyklé ticho, kdy už bylo definitivně rozděleno jednadvacet růží pro halové mistry Evropy 1974, kdy statistikové třídili třikrát tolik medailí a nové světové rekordy, kdy dávno dozněl divácký aplaus na adresu reprezentantů z 21 zemí i hymna na počest švédského krále, tedy v téže době se patnáct čs. vyznavačů treter vměstnalo v hotelu Evropa do pokoje místopředsedy ÚV ČSTV a předsedy Čs. atletického svazu dr. Rudolfa Duška. Čerstvá světová rekordmanka Helena Fibingerová, držitelka stříbra Karbanová, držitelé bronzu Malý, Plachý, Pěnkava a Brabec dostali symbolické upomínkové dárky, přišel čas všem poděkovat za příkladnou reprezentaci ČSSR. Skutečně právem, protože co do konkurence šlo o dosud nejkvalitnější evropský šampionát, každé umístění do třetího místa znamenalo překonat sám sebe. Pod tímto zorným úhlem představuje zisk šesti medailí při patnácti čs. účastnících úspěch zcela mimořádný. Také důkaz, že naše atletika uměla včas chytit druhý dech pro první vrchol sezóny, která má na svém konci evropský šampionát na otevřené dráze v Římě.

Skutečnost, že se na poslední chvíli objevilo v nominaci týmu SSSR jméno Naděždy Čižovové, dávala soutěži žen v koulařském kruhu zcela novou příchuť. Místo očekávaného sóla mladé čs. reprezentantky se rýsoval velký duel, přesněji od OH v Mnichově první přímý souboj nejproslulejší koulařky všech dob s impulsivní a zdravě ctižádostivou dívkou z Vítkovic, která se předtím mohla přesně týden těšit ze světového halového rekordu. Trenéru Šmídovi se podařilo Helenu Fibingerovou naladit do dobré psychické pohody, přesvědčit ji, že případná porážka s takovou soupeřkou nemusí být žádným neštěstím (přitom sám pevně věřil ve vítězství). „Ona zahajuje, určitě se pokusí vstoupit do soutěže velkým výkonem, to tě nesmí zlomit.“ Tohle očekával kdekdo. Drama závodu se však odvíjelo úplně opačně. První pokus Čižovové postrádal jiskru, tím i délku (18,81). Fibingerová naopak dokázala v kruhu před odhodovou fází krásně najet trupem, bylo to rychlé, přesné, vpřed vymrštěná ruka už jen dokončila tuhle bleskovou souhru svalů a – koule doletěla na značku 20,75. Tedy nový a nádherný světový halový rekord. (Zlepšení starého o 35 cm.) Jestliže si však někdo myslel, že dosavadní královna koulařského kruhu zůstane dlužna odpověď, hluboce se mýlil. Snad ještě nikdy nezabojovala Čižovová s tak maximálním nasazením sil, trvale bombardovala koulí prostor mezi čarami s 20 a 21 metry, při třetím, technicky ukázkovém pokusu se přiblížila na 13 cm od značky Fibingerové. Vyrovnaná série 20,16, 20,62, 20,53, 20,59, 20,23 dokazovala, že odvádí své současné maximum. Tentokrát však ani ono maximum nemohlo stačit. Je snad zbytečné vysvětlovat, proč Fibingerová po původním rekordním vrhu vypadla z rytmu, to je zcela normální psychická reakce těch, kteří triumfují. Při pátém pokusu (20,36) však připomněla, že její rekord a prvenství nejsou náhodnými.

S jednobrankovým náskokem pojedou za dva týdny fotbalisté pražské Sparty do Splitu k odvetnému čtvrtfinálovému zápasu Poháru UEFA. V Praze na Letné vybojovali včera s Hajdukem Split, vedoucím mužstvem jugoslávské ligy, velkou a neúprosnou bitvu. Bitvu, v níž nebylo mnoho místa na fotbalovou krásu. Ale i takovou podobu má dnes fotbal především v utkáních, v nichž jde o hodně. Sparťané měli po celý zápas převahu, protože hosté, jak tomu v pohárových utkáních bývá, se zaměřili především na obrannou činnost. Nakonec z této převahy vytěžili jedinou branku a získali zasloužené vítězství. Bude-li tato branka stačit na postup do semifinále, to se ukáže až za čtrnáct dní ve Splitu.

První poločas byl převážně bojem o střed hřiště. Hajduk do tohoto boje vytáhl se čtyřčlennou středovou řadou, Sparta do něho vyslala rovněž čtyři muže: Ščasný opustil hned na začátku místo krajního obránce a posílil středovou řadu. Zlatka Vujoviče, nejnebezpečnějšího útočníka Hajduku, střežil Straka, na druhé straně si vzal Vuliče na starost Bielik, Chovanec je jistil, ale vyjížděl často kupředu, zatímco Berger hrál zpočátku vzadu.

Trenér Hajduku Petar Nadoveza si před utkáním přál, aby jeho hráči v Praze vstřelili branku. Ale ukazovalo se, že hosté na útočení příliš nemyslí. Jen Zlatko Vujovič v úvodu naznačil, jak by mohl být nebezpečný, ale byl dokonale kryt Strakou, který mu po celý zápas fotbal znepříjemňoval. V prvním poločase už jen druhý z bratrů Vujovičů, Zoran, z úhlu vyzkoušel pozornost Olejárovu. O to víc se snažili útočit sparťané, ale měli to opravdu těžké. Všichni středoví hráči i útočníci byli přísně obsazeni. Hráči Hajduku už ve středu hřiště zachytávali nitky sparťanských útoků, nenechávali soupeře zpracovat míč.

Proto zápas především první půlhodinu postrádal plynulé akce, byla to jen neúprosná bitva o každý metr hřiště. Sparťané bojovali ze všech sil. Ale když se dostali k pokutovému území Hajduku, naráželi na dobře organizovanou obranu. Griga byl po celý zápas pod přísným dohledem urostlého Čopa, Procházkovi ani Denkovi se příliš nedařilo.

Přesto byl Procházka nejaktivnějším střelcem prvního poločasu. Po zaváhání jugoslávské obrany se dostal v devatenácté minutě do dobré pozice, ale z úhlu obloučkem přehodil břevno (před brankou byl výjimečně volný Griga), potom se pěkně uvolnil v pokutovém území, ale vystřelil vedle, a do třetice po Chovancově přihrávce vyslal střelu, kterou brankář Hajduku Simovič vyrazil na roh. Vedle Procházky už jen Berger z přímého kopu ohrozil Simoviče.

S Jarolímem místo Procházky a s novým odhodláním nastoupili sparťané do druhé půle. Jejich akce byly klidnější, Chovanec hned zpočátku po narážečce s Grigou vyzkoušel Simoviče. A pak přišla 49. minuta. Sparta zahrávala sedmý rohový kop, na odražený míč asi dva metry za hranicí pokutového území si naběhl Hašek a nádhernou polovysokou střelou překonal výborného brankáře Hajduku.

Branka vlila nový elán do domácího mužstva, jeho tlak narůstal. Obrana Hajduku, především Rožič a Čop, ale i celá středová čtveřice však názorně ukazovaly, jak je to možné, že ve dvaceti ligových zápasech dostal Hajduk jen sedm branek. Jugoslávští fotbalisté nedali domácím možnost projít přízemní kombinací středem ani se prosadit před brankou ve vysokých soubojích. A to ani když přišel místo Denka hlavičkář Skuhravý.

V závěru se zdálo, že sparťané už nemají dost sil, aby uskutečnili své útočné záměry, ztratili dost míčů nepřesnými přihrávkami. Naopak hosté vycítili svou příležitost a pustili se odvážněji do útočení a pět minut před koncem se Zlatko Vujovič po přihrávce Sliškoviče ocitl sám před Olejárem, ale brankář Sparty zachránil.

Branka: 49. minuta Hašek. Na Letné přihlíželo 35 000 diváků, řídil rozhodčí King z Walesu, žluté karty Cukrov, Miljuš, Zlatko a Zoran Vujovičovi.

Sparta: Olejár – Straka, Chovanec, Bielik – Ščasný, Calta, Berger, Hašek – Denk (60. Skuhravý), Griga, Procházka (46. Jarolím).

Hajduk: Simovič - Cukrov, Rožič, Čop, Miljuš - Sliškovič, Zoran Vujovič, Čelič, Gudelj - Zlatko Vujovič, Vulič (69. Pešič).

Václav Ježek, Sparta: „Byl to velký boj, naši fotbalisté to měli o to náročnější, že museli tvořit hru. Hajduk Split byl těžším soupeřem než v prvním kole Real Madrid, měl především lepší obranu… S výsledkem jsem spokojen, zůstáváme stále ještě ve hře. Soupeře jsem před utkáním považoval za favorita a to zůstává.“

Petar Nadoveza, Hajduk: „Jednobrankové vítězství Sparty je zasloužené, škoda že jsme v Praze nevstřelili ani jeden gól. Hrálo se podle mého názoru korektně a myslím si, že čtyři žluté karty našeho týmu byly příliš přísné. Pro Zlatka a Zorana Vujovičovy i Miljuše jsou to už druhé žluté karty, a tak v odvetě za 14 dní nemohou nastoupit…“