PSALO SE PŘED LETY: Jak se Špinka stal mistrem na ledové dráze a havíři slavili sovětský triumf

Naši pracující z různých části republiky nám zasílají do redakce dopisy, v nichž vyjadřují své názory na vítězství sovětských hokejistů na mistrovství světa a Evropy v ledním hokeji. Píší zejména o vítězství sovětských representantů nad Kanadou 7:2. Obdiv i radost z tohoto úspěchu našich sovětských bratrů přímo prostupuje řádky četných dopisů, psaných strojem i tvrdou rukou dělníků.

Na příklad čtenář A. Mazanec z Mostu píše v dopise mj.: „Stalo se to v neděli na mosteckém dole Centrum. Úsekoví důvěrníci a delegáti ROH ze všech pracovišť projednávali konečné znění kolektivní smlouvy na rok 1954. Bylo již v závěru schůze, když někdo zapojil rozhlasový přijímač… Jedna nula… dvě nula… To už byla docela bujará havířská veselice. To hlavní však teprve přišlo…

„Sto tun na vítězství, soudruzi!“ ozval se havíř Rakipov.

„Já také sto tun,“ přidal se O. Pech. Ve chvíli se zavázali všichni havíři. Bylo jich přítomno sedmnáct.“

Tak tedy přijali horníci na dole Centrum vítězství sovětských hokejistů. Čtenář A. Mazanec v závěru svého dopisu píše: „Havíři na dole Centrum vždy své slovo drží. Vždyť již den poté – v pondělí 8. března – splnili svůj plán na 151 procent.“

Jiní čtenáři se v dopisech naší redakci zabývají příčinami úspěchu sovětských representantů. Tak na př. Jan Širer z Prahy-Troje píše o obětavých a bojovných výkonech sovětských hokejistů: „Kde tkví tato síla, která v tak krátké době vychovala tyto čestné a bojovné sportovce? Tkví v nové výchově, kterou dala sovětskému lidu marxisticko-leninská ideologie. Ona naučila sovětského člověka milovat svou vlast. Naučila ho, že síla je v kolektivu. Právě tak jako sovětští vojáci dovedli hájit svou vlast před nepřítelem, tak dovedou za její slávu a čest bojovat i na sportovním hřišti…“

V četných dopisech naši pracující vyjadřují upřímnou radost z nového výrazného úspěchu sovětské fyskultury a jejich hokejových representantů. Zdůrazňují, že cenné zkušenosti a poznatky sovětských sportovců si musí osvojit i naše tělovýchova a sport, aby šla ještě rychleji kupředu, k novým úspěchům.

Rumunsko – Švédsko dnes o titul mistrů světa. Tým ČSSR s jednou porážkou třetí. Hrací systém šampionátu zastaral. O 5. místo se střetne mužstvo ČSSR s Jugoslávií. V boji posledních zvítězilo Dánsko nad Maďarskem.

V. mistrovství světa v házené mužů je před závěrem. Ukončí jej dnešní dvě utkání, Jugoslávie – SSSR (o 5. a 6. místo) a Rumunsko – Švédsko, které rozhodne o mistru světa 1964. Pro čs. reprezentanty skončilo mistrovství světa sobotním střetnutím s týmem NSR, v němž se rozhodovalo o bronzové medaili. Mužstvo ČSSR, třebaže jeho výkon byl poznamenán páteční porážkou v utkání s Rumunskem, nad svým soupeřem zvítězilo rozdílem sedmi branek a v konečném pořadí šampionátu obsadilo třetí místo. Další sobotní střetnutí stanovilo pořadí na posledních místech mezi osmi nejlepšími týmy: Dánové porazili Maďarsko, a jsou tedy na 7. a jejich soupeř na 8. místě. Díky nedomyšlenému a zastaralému hracímu systému zůstává skutečností, že na třetím místě je mužstvo s jedinou porážkou, zatímco ve finále bude dnes bojovat tým Švédska, který má na svém kontě již dvě porážky (v kvalifikaci s Islandem a v semifinále s NSR). Mělo by tedy také toto V. mistrovství světa konečně vést mezinárodní federaci ke změnám v hracím řádu šampionátů a v neposlední řadě i ke korekturám v samotných pravidlech i jejich výkladu, jak to nakonec potvrdila řada střetnutí v kvalifikaci i v semifinále.

K rozhodujícímu utkání o třetí místo nastupovali čs. reprezentanti po vysilujícím boji s Rumunskem, zatímco mužstvo NSR páteční střetnutí se Švédskem poměrně snadno vyhrálo. Je pochopitelné, že náš tým nebyl v dobrém duševním stavu. V čs. mužstvu nemohl hrát brankář Arnošt, který má poraněnou nohu, zraněný Heřman a stále nemocný Brůna. Ale ani náš soupeř – tým NSR – nebyl ušetřen podobných potíží. Jeho nejlepší hráč Lübking zůstal v hotelu s anginou a také Schwenker se necítil zcela zdráv.

Brankář Vícha se velmi brzy „chytil“ a výborným způsobem zastavil několik střel, které již směřovaly za jeho záda. Přesto však zejména v prvním poločase na obou mužstvech jako by ležel stín. Ani jedno se nedovedlo dostat do plného tempa. Hráči jednoho družstva více méně čekali na chybu druhého, než aby se pokusili vytvořit vlastní brankovou situaci. Ve druhém poločase se však již čs. reprezentační tým rozehrál a předvedl opět hru velmi dobré úrovně. Nápaditými akcemi v útoku a přesnou obranou dovedli rozvrátit celou koncepci hry a taktické plány soupeře.

Stejně jako ve všech předchozích střetnutích i v sobotním se náš soupeř ujal vedení brankou Schilmanna. Vzápětí Mareš vyrovnal a od této chvíle již čs. mužstvo iniciativu nepustilo z ruky, i když zejména před koncem poločasu dotahovalo mužstvo NSR velmi nepříjemně. Čtyři branky v prvních osmi minutách po změně stran přinesly nejen dostatečný náskok, ale i uklidnění pro celé mužstvo. Pak se již na ukazovateli skóre posunovalo pravidelně v náš prospěch. Hráči NSR dovedli jen občas poslat míč za Víchova záda.

V čs. mužstvu nastoupil poprvé vůbec Seruga. Jeho překvapivá a dostatečně tvrdá střelba jen s krátkým zášvihem na soupeře platila, stejně jako Rážkova bojovnost a přehled na místě pivota. O dobrém výkonu brankáře Víchy jsme již hovořili. Havlík, který jen jednou střídal, byl pilířem obrany, v níž si vedl velmi dobře také nenápadný, ale pozorně hrající Frolo. Dovedl se uplatnit i v útočných akcích. Mezin nejlepší hráče kolektivu patřil opět Mareš s příkladným elánem. Střelec Duda byl pečlivě střežen. Mladý Beneš si opět udržel vysoký hráčský standard.

Tým NSR citelně postrádal svého nejlepšího hráče Lübkinga, nenašel za něj vtipného rozehrávače ani pohotového střelce, uspokojil brankář Delfs, jehož krátké vystřídání Struckem nebylo nejšťastnějším tahem trenéra. K nejlepším patřili pohotový střelec Mühleissen, nebezpečný Schilmann, dobrým rozehrávačem byl Lukas. Jugoslávskému rozhodčímu Pupičovi se podařilo nekompromisním řízením i vylučováním provinilců (ČSSR 2, NSR 3) udržet hru v mezích pravidel.

Mužstva nastoupila v sestavách:

Československo: Vícha – Mareš (4), Rada (4 - 2 ze 7m hodů), Frolo (2), Havlík (2), Duda (3), Beneš, Seruga (4), Rážek (3), Trojan.

NSR: Delfs (Struck) – Schlimann (3), Gritl, Lange (2 - 1 ze 7 m), Hönnige (1), Mühleissen (4), Lukas (2 - 1 ze 7 m), Bahrdt (1), Graf, B. Struck (2).

Trenér čs. mužstva J. Mráz: „Nastupovali jsme proti týmu NSR po těžkém zápase s Rumuny, který vyžadoval od našich hráčů všechny síly. Ráno situace nebyla nejradostnější. Všichni hráči však bojovali a cením si dobrého kolektivu. Systém mistrovství světa není nejideálnější, a tak se může stát, že tým, který obsadí druhé místo, bude mít více porážek než celek na třetím místě.“

Čs. pokladnici sportovních trofejí jsme opět obohatili o jednu zlatou medaili, a ještě k tomu v disciplíně, která není pro jemné nátury, ale pro chlapy s velkou dávkou odvahy. Jen ten, kdo má odvahu riskovat, může hrát na ledové ploché dráze první housle, jen ten může udržet nervy „na uzdě“ a unikat soupeřům v zatáčkách, kde hrozí největší nebezpečí. Od první chvíle, kdy se před startovní čárou rozsvítí zelené světlo, to jsou závody atraktivní a vzrušující. Jezdci se řítí do zatáčky takovou rychlostí a v takovém náklonu, že člověk, který to vidí poprvé se ptá, jak je to vůbec možné.

V těch vteřinách, kdy ostré ocelové hřeby na pneumatikách rozsekávají běloskvoucí povrch ledu a úlomky ledu stříkají na všechny strany, dělí jen centimetry stroj od stroje. Tady, na dráze, kde jezdci dosahují rychlostí téměř sto kilometrů za hodinu, stačí „chytit díru“ nebo brnknout o stroj druhého a je z toho karambol, v němž není velký rozdíl mezi roztočenou pneumatikou s ocelovými hřeby a cirkulárkou.

Milan Špinka, reprezentant socialistického Československa, je mistrem světa. Tahle věta se v neděli večer ze švédského městečka Näsjjö rozletěla do celého světa. Špinka porazil celou plejádu špičkových jezdců, vyhrál suverénně všechny jízdy, neztratil ani bod. Vraťme se ještě jednou do Näsjjö: Napětí je ve vzduchu ve chvíli, kdy se závodníci řadí na start třetí rozjížďky. Čtveřice se řítí do zatáčky, Milan Špinka předjíždí favorizovaného Cyprova ze Sovětského svazu, odráží několik jeho útoků, drží plyn na plné obrátky, i první pozici až do cíle. S přibývajícími rozjížďkami se rodí nová senzace. Čechoslovák Milan Špinka jezdí s velkou odvahou a vyhrává další rozjížďky. Pak přichází rozhodující chvíle. Vedle sebe stojí Špinka a exmistr světa Kadyrov ze Sovětského svazu. Oba dva vědí, že start je při jejich vyrovnaných kvalitách rozhodující. Kdo vyjede první? O zlomek vteřiny dříve se to podařilo Milanu Špinkovi – starty se mu tentokrát mimořádně daří – tisíce diváků pak prožívají spolu s jezdci každý metr, každou vteřinu. A pak už přichází nevídané, pro celou československou výpravu téměř neuvěřitelné: Milan Špinka je v cíli, titul i zlato v kapse, přišla chvíle, na kterou se nezapomíná.

Není to tak dávno, co na ledovém oválu u nás ve Svratce stáli na startu těsně vedle sebe dva Špinkové. Otec a syn. Padesátiletý a dvacetiletý. Ten starší už měl za sebou několik set a možná tisíc vítězných závodů, ten mladý si prověřoval, co ho otec naučil. Mladá krev vyhrála. „Je to v pořádku,“ řekl tenkrát po závodě Špinka-senior, „teď už mohu z téhle prokleté, ale překrásné dráhy odejít, můj kluk mne zastoupí.“ Tenkrát ale určitě netušil, že jméno Špinka bude jednou zapsáno v listině mistrů světa, že bude nejen u nás, ale i ve světě něco znamenat.

Otec Špinka byl ve Švédsku trenérem Milana, sledoval jeho technickou jízdu, všechno to, co ho kdysi naučil. Byl při tom, když Milan Špinka stál na nejvyšším stupni, když přijímal zlatou medaili. Kdyby se dávaly dvě, tak by ta druhá patřila určitě jemu.

Výprava čs. reprezentantů byla ve středu přivítána v budově Svazarmu v Praze vedoucími pracovníky ÚV Svazarmu, n. p. Jawa, TJ RH Praha a pracovníkem ÚV KSČ Jaroslavem Musílkem. Čs. plochodrážním jezdcům poděkoval za vzornou reprezentaci ČSSR místopředseda ÚV Svazarmu Július Drozd, který při této příležitosti předal Milanu Špinkovi za výtečné výsledky čestný titul zasloužilý mistr sportu.

O svých dojmech z mistrovství Milan Špinka řekl: „O mém prvenství rozhodly především dobré starty. Byl jsem klidný a jel jsem s rozvahou. V první rozjížďce jsem porazil tři favorizované sovětské jezdce a po tomto úvodu jsem si již věřil. Závod byl velmi napínavý od začátku až do konce. V každé rozjížďce museli všichni jezdci vynaložit maximální fyzické úsilí, protože 400 metrů dlouhá rychlobruslařská dráha nebyla právě v nejlepším stavu. Velmi dobře si vedl v úvodu Jan Verner.“