PSALO SE PŘED LETY: Jak hokejová Olomouc poprvé slavila a Dukla vládla Evropě

Je dobojováno. Stojí ve dvou již vyrovnaných řadách, dresy mají nasáklé potem, hole volně spuštěné podél těl. Jejich obličeje jsou strhané únavou po vyčerpávajícím šedesátiminutovém boji, v němž šlo o mnoho. Stojí toporně, ale se zvednutými hlavami, vzdávají čest československé vlajce, která stoupá za zvuku hymny na stožár. Červení a žlutí, šťastní a smutní. Ale tak už to ve sportu bývá. Vyhrát může jen jeden, i když oba jsou skutečnými mistry svého řemesla. Hráči si podávají ruce, ale myslí už přitom na šatnu. Na vlahý dotyk sprchy a citlivých masérských prstů. Potom teprve budou zase k řeči, potom se bude všechno vracet.

V pořadí 43. vzájemné utkání čs. a švédských hokejistů na mistrovství světa bylo signálem, že na helsinském šampionátě skončí selanka, oťukávání, při kterém si favorité pohrávají s outsidery jako kočka s myší, že již jde do tuhého. Jeden velmi tvrdý oříšek se podařilo čs. hokejovým reprezentantům rozlousknout. Přijdou však další, možná ještě tvrdší. Poděkujme našim za včerejší výkon, za bojovnost a soustředění, nejásejme však zatím příliš hlasitě, turnaj teprve začíná…

Taktika obou mužstev proto vycházela z dokonale zajištěné obrany. Po ledovém zrcadle se pohybovaly vzájemně se střežící dvojice, velmi málo prostoru zůstalo pro konstruktivní a kolektivní hru, pro hokejovou krásu. Naši hráči se v této situaci orientovali lépe, vytvořili si několik šancí, ale brankář Abrahamsson byl vždycky na místě. Pak však stačilo malé zaváhání obránce Neubauera i brankáře Holečka a bylo to 1:0 pro švédský tým.

Úvodní gól znamenal pro soupeře vzpruhu, uklidnění. Cítil šanci a vrhal se do dalších útoků ještě s větší dravostí. Několikrát, jako například v 17. minutě (Hedberg), nás zachránilo od další pohromy jen štěstí. Patří ke cti čs. týmu, že se nenechal prvotním nezdarem vyvést z konceptu, neznervózněl. Pomalu konsolidoval svoje rozvrácené řady, převzal v závěru úvodní třetiny opět iniciativu a ve 20. min. Hlinkou vyrovnal.

Obě mužstva se snaží najít skulinku v obranném valu soupeře. Prvně se to podařilo nám. Po pěkném uvolnění unikl po levém křídle Farda a jeho dělovka jen zazvonila o tyčku švédské svatyně. Šance však měl i soupeř, ale Holeček po původní nejistotě byl mužem na svém místě.

Zejména když byla na ledě Fardova formace, měli jsme navrch a drželi soupeře dlouhé minut v kleštích. Vtipnými, ale hlavně rychlými přihrávkami soupeře roztáhla, dezorientovala jeho obranu. To, co se nepodařilo na začátku druhé třetiny Fardovi, napravuje Šťastný, který suverénním způsobem proměnil ve vedoucí gól Martincovu přihrávku. Dlouho jsme se však neradovali. Za několik desítek vteřin nikým nekrytý Labraaten bombou bez přípravy vyrovnal.

Boj se přiostřoval, zejména Švédové používali velmi často nedovolených zákroků k zastavování našich útočníků. Rozhodčí je zcela v duchu pravidel trestali, ale my jsme výhody nevyužívali. Dvě minuty před skončením 2. třetiny jsme hráli dokonce přesilovku pět proti třem, ale ani tuto šanci jsme nedokázali proměnit. Pomalé a stereotypní rozehrávání na Švédy neplatilo.

Ve třetí třetině měli naši reprezentanti více sil. Neustále soupeře tlačili, vytvořili si celou řadu gólových pozic, ale všechny zůstaly až do 59. minuty nevyužity. Nejblíže k tomu rozhodnout zápas v náš prospěch měl Eberman (50. minuta) a Martinec (52. min.), který Abrahamssona překonal, ale touš se odrazil podruhé od tyčky jeho branky.

Tři minuty před závěrečnou sirénou byl za podtržení Martince vyloučen obránce Carlsson. Je to naše poslední možnost strhnout vítězství na naši stranu. Konečně přesilovku využíváme. Kužela nastřeluje z rohu kluziště kotouč před švédskou branku a Hlinka pohotově doráží za Abrahamssonova záda. I ve zbylých vteřinách útočíme a nedovolujeme soupeři ani poslední pokus o vyrovnání (power-play).

V utkání velmi dobré úrovně bylo poměrně hodně potrestaných hráčů, z toho Ch. Abrahamsson a Machač na deset minut. Machač si tento trest vysloužil za vystřelení kotouče po odpískání, kdy na ledě se procházel značně alkoholem dopovaný švédský turista, Ch. Abrahamsson za urážku amerického rozhodčího Larsena po skončení zápasu. Trenér Svensson jeho počínání na tiskové konferenci správně odsoudil a slíbil, že hráče náležitě potrestá.

Náš kolektiv zasluhuje za předvedenou hru plné absolutorium. Všichni hráči do jednoho odvedli na ledové ploše maximum svých možností. A tak to má být. Ukazuje se, co znamená, když má mužstvo tři vyrovnané pětky, kdy trenéři nemusí improvizovat a mohou na led poslat kohokoliv. Velmi dobře zapadl do týmu i mladý Veith, který nahradil po první třetině Kochtu (Kochta není ještě po svém zranění zcela zdráv). Mužem číslo jedna ve švédském celku byl brankář Abrahamsson. On zabránil našim hráčům, aby mnohem dříve rozhodli o osudu zápasu. V obraně žlutomodrých se líbil vysoký Carlsson a T. Abrahamsson, z útočných řad značně převyšoval Söderström.

Branky: Hlinka 2, Šťastný – Söderström, Labraaten. Vyloučení: 3:7, z toho Machač a Ch. Abrahamsson na deset minut. Využití přesilovek: 1:0. Rozhodčí: Larsen (USA), Sepponen (Finsko). Diváků: 6000.

Švédsko: Ch. Abrahamsson – A. Carlson, Johansson, Milton, Sjöberg, Andersson, T. Abrahamsson – Labraaten, Ahlberg, Söderström – S. Karlsson, U. Nilsson, Hedberg – Johansson, Wickberg, Lars-Göran Nilsson.

ČSSR: Holeček – Machač, Pospíšil, Bubla, Kužela, Neubauer, Suchý – Kochta (Veith), Nedomanský, Holík – Martinec, Farda, Šťastný – Augusta, Hlinka, Eberman.

ŠABAC (Od našeho zpravodaje) - Titulem evropského mistra v házené byla v neděli v jugoslávském Šabci korunována Dukla Praha, která přiváží domů nejcennější trofej, pohár mistra Evropy. Zápas s jugoslávským mistrem Metaloplastikou skončil v normálním čase zápasu nerozhodně, totiž stejným výsledkem jako v Praze, a o konečném výsledku bylo rozhodnuto házením sedmimetrových hodů. V tom byli naši hráči úspěšnější, a tak konečné vítězství strhli na svou stranu.

Dukla Praha nastupovala k utkání s Metaloplastikou Šabac s náskokem 4 gólů z prvního finálového utkání v Praze, které se hrálo před týdnem v sobotu. Trenér Vícha poslal své mužstvo do boje s tímto plánem: hrát stejně jako v Praze, aktivně, neomezovat se pouze na pasivní obranu, bránit náskok.

Taktika jeho protivníka? Využít domácího prostředí a Duklu drtivou ofenzívou hned v úvodu zatlačit a získat rozhodující náskok. Další průběh utkání ukázal, že situace více vyhovovala Dukle, která dobře plnila taktické záměry svého trenéra.

První poločas – ostatně jako celé utkání – byl oboustranně útočný. Byla to bitva muže proti muži. Našim hráčům se podařilo zachytit nástup protivníka, utlumit jeho útočnost a tvrdost. Útok střídal útok.

Dukle patřil první útok, ale přišla při něm o míč, stejně skončil i protiútok šabackých hráčů. Naši se ujali vedení 1:0, ale z protiútoku bylo vyrovnáno a v 5. minutě jugoslávské mužstvo vedlo 2:1. V dalších minutách stupňovalo svůj tlak i vedení. V 9. minutě Šabac vedl již 5:1. Hráči Dukly tlak soupeře v dalších minutách vydrželi, vyrovnali hru a také skóre. Ve 20. minutě prvního poločasu to bylo 6:6. V této fázi hry Dukla hrála nesmírně obětavě a předčila svého soupeře. Využila situace, kdy protivník svou dost bezhlavou útočností otevřel obranu a hráči Dukly mohli z bezprostřední vzdálenosti střílet. Ve 22. minutě střelou Salivara se Dukla ujala dokonce vedení 7:6. Závěr prvního poločasu byl dost nervózní, mužstvo Šabce se snažilo za každou cenu strhnout vedení na svoji stranu a to se mu také podařilo. Za výkon v prvním poločase zasluhuje mimořádné uznání brankář Barda, který chytil tři sedmimetrové hody.

Obraz hry v druhém poločase byl podobný. Jugoslávské mužstvo však do něho nastoupilo v oslabení o jednoho vyloučeného hráče. Navíc jugoslávský útok ztroskotal na naší obraně a ze sedmimetrového hodu je skóre upraveno na 9:8, o několik minut později je vyrovnáno na 11:11. Od 5. minuty jugoslávský tým přece jen získává minimální náskok, který však postupně zvyšuje. Našim hráčům se dařilo oplácet protiútoky a držet krok s protivníkem, dobře brání, vysouvají se, nenechávají protihráče střílet z bezprostřední blízkosti. Tato vyrovnaná hra trvá až do 17. minuty, kdy Jugoslávci upravují na 16:14 a v dalších minutách svůj náskok zvyšují.

V této situaci hala, která od samého začátku bouřila a podporovala své mužstvo, se však proměnila v nepředstavitelnou vřavu. V druhé části druhého poločasu Metaloplastika zvýšila svůj náskok na 18:14 a tak vyrovnala náskok Dukly z prvního utkání. V dalším průběhu se rozhodovalo, zdali získá větší náskok než 5 branek, anebo zda Dukla prohraje pouze o 3 góly. V regulérním čase zápas skončil stejným poměrem jako v Praze 21:17, Metaloplastice se nepodařilo v dramatických závěrečných chvílích zápasu vstřelit rozhodující vítězný gól. Naopak, byla škoda, že Kratochvíl dvakrát neproměnil sedmimetrový hod, čímž mohl v normálním čase zápas rozhodnout.

Podle regulí platných v této soutěži zápas za nerozhodnutého stavu, jaký nastal v této chvíli, dále rozhodovaly sedmimetrové hody. Z každé strany bylo vylosováno pět hráčů a při střelbě „sedmiček“ naši střelci byli úspěšnější. A tak si zajistili vítězství.

Branky: Isakovič 8 (2), Vukovič 4, Vujovič a Kuzmanovski po 3, Mrkonja 2, Rašič 1 - Kratochvíl 5 (2), Kotrč 4, Toma 3, Salivar 2, Liška, Černý a Novák po 1. Rozhodčí Norek a Heucher (NSR), 3500 diváků, vyloučení 9:5.

„O utkání, které bylo vyrovnané, nakonec rozhodla morální síla a fyzická kondice. Rozhodující bylo, že jsme zachytili nástup Metaloplastiky a vydrželi kondičně. Metaloplastika je velmi dobré mužstvo, je však mladé a hrálo pod nesmírným tlakem obecenstva i místního tisku, který ho pasoval do role favorita a pod tímto tlakem mužstvo soupeře nehrálo svoji obvyklou hru. Při sedmimetrových hodech více rozhoduje štěstí než samotná technika.

Sestavy:

Dukla Praha: Barda, Mäsiarik, Liška, Kratochvíl, Kotrč, Salivar, Homolka, Štika, Bártek, Toma, Černý, Novák.

Metaloplastika Šabac: Karanovič, Bašič, Portner, Veselín Vukovič, Novakovič, Simonovič, Rosič, Mrkonja, Vujovič, Isakovič, Rašič, Kuzmanovski.

Hokejisté Olomouce poprvé v historii vyhráli domácí nejvyšší soutěž. Tým, který v základní části skončil až sedmý, našel v play-off svou tvář, z domácího hřiště udělal nedobytnou tvrz a také finálové utkání s Pardubicemi ukončil v pondělí na vlastním ledě, když vítězství 2:1 bylo potřebnou třetí výhrou ve finálové sérii.

Zpívaná česká hymna, která předcházela úvodnímu vhazování, ještě podtrhla důležitost chvíle pro celou Hanou. Bojovně naladění olomoučtí hokejisté vtrhli na led s patřičnou dávkou tvrdosti i rychlosti. Obě tyto vlastnosti prokázal po 210 sekundách hry Navrátil, když střelou z plné jízdy potrestal vyloučení Martina Filipa a otevřel tak skóre. Pardubičtí si šanci na vyrovnání nevytvořili ani při vyloučení Slavíka či Dopity, vzápětí Smeták nadvakrát nepřekonal Biegla.

Fantastické publikum hnalo domácí do útoku, při jednom z nich nabídl Dopita skvělou přihrávkou Navrátilovi možnost druhé branky, ale úspěšné realizace se ujal až v 19. minutě Tejkl. Byla to druhá využitá početní výhoda Hanáků, ještě před tím, kdy Šejba si za řečnění vykoledoval další osobní trest ve finále play-off. Pardubice za stavu 2:0 pro domácí musely opustit obrannou ulitu, a když do konce třetiny scházelo 50 sekund, Jiroutek proměnil signalizovanou výhodu v první gól v Cagašově síti.

Druhá část hry začala nevídaným olomouckým náporem, domácí se snažili střílet prakticky z každé pozice a Biegl byl v jednom ohni. Kryl šance Slavíka, Nohela i tu největší Eichenmanna, při níž stačilo olomouckému střednímu útočníkovi jen přehodit ležícího pardubického gólmana. Hosté se prakticky nedostali z obranného pásma, ale že jsou nebezpeční při každé, byť ojedinělé akci, potvrzoval jejich nejlepší útočník Král. Tlak Olomouce v průběhu prostředního dějství trochu ztratil na intenzitě, přesto domácí ovládali dění na ledě a hosté jen občas vystrčili drápek. Ve 45. minutě Slavík bez přípravy vypálil, ale Biegl včas srazil betony. Velké nebezpečí pro pardubickou branku také představoval další nájezd tandemu Eichenmann, Navrátil.

Skóre se však neměnilo, stejně jako v polovině třetí třetiny, když Mečiarova bomba skončila v Cagašově lapačce. To už hosté hráli pouze na dvě řady a jejich poslední šancí na vyrovnání mohlo být Dopitovo vyloučení. Po minutě nevýrazné přesilovky zasedl na trestnou lavici za podražení Jiroutek a Pardubice už neměly čas ani síly na změnu skóre. Posledních 45 sekund sice hrály v šesti bez brankáře, ale Olomouci vzít vítězství a tím i titul nedokázaly.

Branky: 4. Navrátil, 19. Tejkl - 20. Jiroutek. Hlavní rozhodčí Rejthar, vyloučení 3:4, navíc Šejba 10 min, využití 2:0, 7100 diváků, třetiny 2:1, 0:0, 0:0. Stav série 3:1.

Olomouc: Cagaš – Flašar, Tejkl, Kuntoš, Vavrečka, Látal, Řezníček – Smeták, Dopita, Slavík – Čikl, Konečný, Nohel – Chalánek, Eichenmann, Navrátil.

Pardubice: Biegl – Měsíček, Malinský, Kapulovskij, Jančařík, J. Filip, Mečiar – Šejba, Jiroutek, Bartoška – Sekera, Král, Procházka – Provazník, M. Filip, Slabý.