Článek
Před 60 lety: 16. února 1964 - Skokan na lyžích Dalibor Motejlek překonal v Oberstdorfu světový rekord
Skokan na lyžích Dalibor Motejlek překonal v Oberstdorfu světový rekord
„Nový světový rekord v letu na lyžích – Motejlek dosáhl skoku 142 m!“
„Hrdinou druhého dne Týdne letu na lyžích na mamutím můstku v Oberstdorfu byl 21letý čs. reprezentant Motejlek. Vytvořil skokem 142 m nový světový rekord. Dosáhl jej za ideálních povětrnostních podmínek – za naprostého bezvětří. 20 tisíc diváků ztichlo, když byla oznámena rekordní délka. Motejlek byl ihned obklopen novináři, členy čs. výpravy a tisíci diváků. „Nevěřil jsem, že bych mohl dosáhnout takové délky,“ prohlásil Motejlek. „Startuji poprvé při letech na lyžích. Největší délka, kterou jsem kdy v Oberstdorfu dosáhl, bylo 100,5 metru.“
Motejlek překonal o metr světový rekord, který výkonem 141 m drželi Jugoslávec Jože Slibar z roku 1961, reprezentant NDR Lesser z roku 1962 a Švéd Sjöberg z pátečního prvního dne.
Výborně si vedl i druhý čs. reprezentant J. Matouš, který měl skoky 134 a 130 m. Další čs. reprezentant Z. Hubač měl skoky 128 a 121 m.
Výsledky druhého dne: 1. Sjöberg (Švéd.) 235,0 b. (129 + 136 m), 2. Motejlek 226,3 b. (130 + 142 m), 3. Matouš (oba ČSSR) 218,7 b. (134 + 130), 4. Almoni (It.) 214,3 b. (127 + 133), 5. Lukkariniemi (Finsko) 212,9 b (126 + 128), 6. Egger (Rak.) 210,7 b. (127 + 121), 8. Selbekk (Norsko) 208,9 b. (132 + 125), 9. Golser (Rak.) 208,9 b. (132 + 127), 10. Zandanel (Itálie) 204,7 b. (128 + 123), 11. Kotlarek (USA) 204,1 b. (124 + 127), 12. Hubač (ČSSR) 203,1 b. (128 + 121).
Pořadí po dvou dnech: 1. Sjöberg 463,6 bodu, 2. Motejlek 453,0 b., 3. Almoni 428,8 bodu, 4. Müller 424,3 b., 5. Matouš 422,6 bodu, 6. Zandanel 422,3 b.
První rekord ve skoku na lyžích byl zaznamenán v roce 1868 na můstku v Brunkenbergu. Nor Nordheim tehdy skočil 19 m. První překonal 50m hranici Američan Omtvedt na můstku Steamboat v roce 1913 výkonem 58 m, 100metrovou hranici zdolal jako první Rakušan Bradl skokem 101, 5 m v roce 1936 v jugoslávské Planici.
Vývoj světového rekordu od tohoto skoku: 107,00 m Bradl (Rakousko), Planica, 15. 3. 1938, 108,00 m Gehring (Německo), Planica, 2. 3. 1941, 109,00 m Mair (Německo), Planica, 2. 3. 1941, 111,00 m Lahr (Německo), Planica, 2. 3. 1941, 112,00 m Kraus (Německo), Planica, 2. 3. 1941, 118,00 m Gehring (Německo), Planica, 2. 3. 1941, 120,00 m Tschannen (Švýcarsko), Planica, 20. 3. 1948, 124,00 m Gantschnigg (Rakousko), Oberstdorf, 28. 2. 1950, 127,00 m Weiler (Německo), Oberstdorf, 2. 3. 1950, 135,00 m Netzell (Švéd.), Oberstdorf, 2. 3. 1950, 139,00 m Loiro (Finsko), Oberstdorf, 2. 3. 1951, 141,00 m Slibar (Jug.), Oberstdorf, 24. 2. 1961, 142,00 m Motejlek (ČSSR), Oberstdorf, 15. 2. 1964.“
Před 50 lety: 19. února 1974 - Koulařka Helena Fibingerová překonala hranici 20 metrů a vytvořila tak nový halový světový rekord
Koulařka Helena Fibingerová vytvořila nový halový světový rekord
„Fibingerová kraluje v koulařském kruhu – Ve znamení rekordů.“
„Téměř každý den přicházejí zprávy o nových světových rekordech atletů na halových závodech. Výkony se stále více přibližují rekordům na otevřených stadiónech, úroveň se zvyšuje takovou rychlostí, že statistikové téměř nestačí ve světových tabulkách zaznamenávat nová jména rekordmanů. Všechny normy o hranici lidských možností se hroutí, atletický vývoj je v prudké ofenzívě, a co včera stačilo k prvenství, je dnes překonané. Už tahle fakta signalizují, že na blížícím se mistrovství Evropy mají naději bojovat o medaile jen závodnice a závodníci, jejichž výkony se pohybují na světové špičce. A k této špičce patří Helena Fibingerová, atletka, jejíž houževnatost, píle i morální vlastnosti reprezentantky jsou vzorem nejen naší mládeži, ale všem našim sportovcům. Ve stejném tónu lze hovořit i o jejím trenéru Šmídovi.
Vraťme se ještě do sofijské haly Festivalna, kde čs. atleti zvítězili nad Bulharskem a svými výkony splnili očekávané předpoklady. Střetnutí ve většině disciplín mělo vynikající úroveň, ale jeden výkon rozbouřil hlediště haly nadšením, jaké se ve světě odehrává jen málokdy. Ozdobou atletického klání byl světový rekord Heleny Fibingerové. Poprvé v historii halové atletiky překonala žena ve vrhu koulí 20metrovou hranici a výkonem 20,36 m zlepšila světový rekord Naděždy Čižovové ze Sovětského svazu o plných 66 cm. Abychom tyto údaje ještě upřesnili, dodejme, že je to o 128 cm dále, než byl dosavadní čs. halový rekord Fibingerové.
Výkonnostní vzestup naší reprezentantky je fantastický. Nejpřesvědčivěji toto tvrzení dokumentuje srovnání jejích výkonů na nedávných halových závodech v Bukurešti a nyní v Sofii. Bukurešť: 18,96 - 18,68 - 0 - 18,40 - 18,98 - 18,66. Sofie: 19,84 - 0 - 20,36 - 18,94 - 19,18 - 0. K tomu ještě poznamenejme, že ve druhém pokusu dopadla koule k hranici 20 metrů, Fibingerové se však zdálo, že je to jen devatenáct a vyšla z kruhu předem. Všechno si vynahradila ve třetím, rekordním pokusu.“
Před 40 lety: 20. února 1984 - Hokejisté získali stříbro na ZOH v Sarajevu a doplnili tak sbírku šesti medailí československé výpravy
Hokejisté získali stříbro na ZOH v Sarajevu
„Stříbro hokejistům, bronz Plocovi: ČSSR – SSSR 0:2 (0:1, 0:1, 0:0)“
„V tiskovém bulletinu, který vyšel před závěrem olympijského turnaje, bylo napsáno: Všeobecně se soudí, že mužstvo SSSR je neporazitelné, ale na druhé straně se říká, že československý tým jako jediný může s trochou štěstí a při maximálním úsilí ohrozit nadvládu sovětských hokejistů. Naši hokejisté, přestože bojovali, sovětskou nadvládu tentokrát neohrozili. Zahájili utkání bez respektu, úspěšně napadali sovětské obránce při rozehrávání a dostávali se častěji na dostřel Treťjakovy branky. Byli aktivnější a brankář sborné si v prvních pěti minutách zachytal rozhodně víc než Šindel.
Reprezentanti SSSR se po opatrném a snad i trochu nervózním začátku prosadili poprvé až v šesté minutě, kdy měl střeleckou příležitost Skvorcov, naštěstí však minul naši branku. O minutu později dostali naši hokejisté trochu nešťastný gól: Koževnikovovu střelu tečoval Kadlec a puk se odrazil od Šindelova ramene do branky. Gól trochu zchladil elán československého mužstva a sovětští hokejisté převzali iniciativu.
Potom prožívalo naše mužstvo těžké chvíle při vyloučení Hrdiny a později Chalupy. Především, když byla na ledě první sovětská pětka, nemohli se naši hokejisté dostat vůbec z obranné třetiny. Ale v obou oslabeních se naši reprezentanti ubránili a v závěru třetiny, když na trestné lavici odpočíval Drozděckij, si opět po delší době připravili střeleckou příležitost: Kadlec si najel od modré na přihrávku, tvrdě vypálil, ale Treťjak střelu kryl.
Druhá třetina nezačala pro naše mužstvo šťastně. Běžela 22. minuta, když Larionov v souboji s naší obranou už takřka přišel o puk, ale v pádu ještě stačil přihrát a Krutov pohotovou střelou po ledě zvýšil na 2:0. Naši reprezentanti měli ve druhé části hry celkem třikrát početní výhodu, ale často měli problémy dostat se vůbec do sovětské obranné třetiny. A když se tam přece jen dostali, chybělo pohotové zakončení. Sovětští obránci téměř vždy vytlačili naše hokejisty ze střeleckých pozic neboj jejich střely zblokovali. Z nemnoha dobrých příležitostí měl tu největší asi Lukáč, který ve 32. minutě projel před Treťjakovu branku, ale místo střely ještě přihrával Rusnákovi.
Do poslední třetiny nastoupilo naše mužstvo s viditelnou snahou zvrátit výsledek, zvýšilo údernost útočných akcí, a přestože sovětské mužstvo hrálo v obraně výborně, několikrát naši reprezentanti sovětské hokejisty přehráli. Ti však měli v brance vynikajícího Treťjaka a ten úspěšně schytal všechny střely. Třikrát hrálo čs. mužstvo v oslabení, a to ho vždy vyvedlo z tempa a stálo mnoho sil. Přesto až do konce se naši hokejisté snažili aspoň zkorigovat výsledek a téměř se jim to podařilo v 56. minutě: Kýhosova střela se odrazila od tyčky Treťjakovy branky.
Branky: 7. min Koževnikov 0:1, 22. min Krutov 0:2, vyloučení: 6:5, přesilovky: 0:0, oslabení: 0:0, přihlíželo 8000 diváků, řídili rozhodčí: Olsson – Moström (oba Švédsko), Vanhanen (Finsko).
ČSSR: Šindel – Chalupa, Benák, Kadlec, Hořava, Svoboda, Uvíra – Caldr, Pašek, Korbela – Lála, Kýhos, Černík – Lukáč, Rusnák, Líba – Hrdina, Růžička, Richter.
SSSR: Treťjak – Kasatonov, Fetisov, Starikov, Stělnov, Biljaletdinov, Pervuchin – Makarov, Larionov, Krutov – Skvorcov, Kovin, Vasiljev – Drozděckij, Ťumeněv, Koževnikov – Gerasimov, Šepelev, Chomutov.“
Řekli po utkání
STANISLAV NEVESELÝ: „Věděli jsme, že remíza nám k úspěchu nestačí, snažili jsme se proto vycházet ze zajištěné obrany a přecházet do rychlých protiútoků. Tento záměr vycházel jen v úvodu první třetiny, byli jsme iniciativnější, ale po obdržené brance se mužstvo dlouho nemohlo dostat do tempa. Naše obrana splnila úkol, dobře chytal i Šindel, ale chyběla nám lepší koncovka.“
VIKTOR TICHONOV: „Jsem nesmírně šťasten. Za roky, kdy vedu sovětský tým, jsme získali všechny možné vavříny, jen olympijské zlato mi chybělo. Chtěl bych všem hráčům za vítězství poděkovat. Hráli jsme s velmi silným soupeřem, naši hokejisté ze sebe museli vydat všechny síly, abychom zvítězili. Možná, že to nebyl krásný zápas, ale utkala se silná mužstva, pro obě byl zápas nesmírně těžký.“
