Článek
Když v Olomouci, která se pro původem Jihočešku stala judistickým domovem, zaslechne zmínku o nevděčné roli obhájkyně, jen se usměje. „Teď to budou úplně jiné závody,“ hlásí Zachová a nejde jen obezličku, která z ní má sejmout tlak.
„Přibudou nějaké dobré holky, které před olympiádou nestartovaly,“ připomíná, že konkurence naroste. „Kategorie do 63 kilogramů je teď asi nejnabitější ze všech,“ přitakává kouč Zachové i ženské reprezentace Jiří Štěpán.
„Je tam tak patnáct holek, které můžou vyhrát,“ odhaduje olomoucký kouč. „A doufám, že se to může podařit znovu i nám,“ věří své svěřenkyni, která do turnaje půjde jako osmá nasazená.
Však i ona se za rok posunula, judisticky opět o něco dospěla. Bohatší je i o bolestivou zkušenost z Paříže, kde pro ni skončila olympijská premiéra hned prvním zápasem. Ale především o další dva měsíce v judistické Mekce Japonsku, kde podobně jako Lukáš Krpálek ladí chvaty a techniky spolu s nepřeberným množstvím špičkových domácích judistů.
„Myslím, že tam za poslední rok nějaký pokrok je,“ přikyvuje Zachová. „V technice jsem udělala velký posun, jsou tam v ní rozdíly oproti té evropské a i psychicky mi pomohla medaile z grandslamu v Tokiu,“ vrací se k prosincovému turnaji, kde opět obstarala historický zápis pro české judo.
Po něm se mohla s bronzem fotit na stupních mezi třemi Japonkami, poprvé stála česká judistka na pódiu při grandslamu, turnaji nejvyšší kategorie. A medailové příčky neopustila ani začátkem března v Linci, kde skončila opět třetí.
„Přiletěli jsme rovnou z Japonska, ale povedlo se skoro všechno. Byly tam i nové holky z nižší váhy, mohla jsem si zkusit poprat se třeba s Kajzerovou, a i když jsem s ní prohrála, ověřila jsem si, že se dá porazit,“ říká na adresu Slovinky, která turnaj vyhrála.
„Zase mi zvedlo sebevědomí, když turnaj měl medailový konec,“ neskrývá Zachová. Stejný by si přála i ve čtvrtek v Podgorici. „Cílem je skončit do sedmého místa. Když porazí nějakou další nasazenou soupeřku a půjde do boje o medaili, jen super,“ doplňuje kouč Štěpán.
Z turnaje v Linci si Zachová přivezla natažené vazy v lokti, ale v závěrečné přípravě ji nijak neomezovaly. „Posledních deset dnů už bylo intenzivních, ale méně časově náročných. Až jsem si říkal, jestli jsme s tím nezačali brzy, ale když jsem Renču viděl v pondělí na tréninku, tak myslím, že to bylo snad akorát,“ usmívá se kouč.
