Před kulatinami si vyrazil minci. Oslava bude klasická venkovská, usmívá se Lipták. Proč obdivuje Jágra?

Jakou chystáte oslavu?

Začala nám teď sezona, takže už nebudu mít volné víkendy. Oslava bude stoprocentně, ale někdy později, asi až v létě. Až se najde první volný víkend. Bude klasická venkovská, u dobrýho jídla a pití... Jde už o pokročilejší věk, ale život jde dál. Jestli je pravda, že život začíná až po čtyřicítce, těším se na to. (usměje se) Ale jako zásadní milník to neberu.

Je pamětní mince předčasným dárkem?

Jako o dárku jsem o ní nepřemýšlel, ale hodí se teď náramně, když mám zítra ty kulatiny. (usměje se) Samozřejmě je pro mě velká čest mít pamětní minci a nějakou si pořídím. K narozeninám si udělám radost a určitě si koupím zlatou. A stříbrných mincí si koupím víc a budu obdarovávat lidi kolem sebe.

Jak se vám mince líbí?

Je krásná. Když jsem svou podobiznu viděl na návrhu, ve skutečnosti je ještě hezčí než na papíře. Musím říct, že se moc povedla moc. Je sice menší, ale poznám se na ní určitě. (usměje se)

Spolupracoval jste na návrhu s autorem, medailérem Martinem Daškem?

Byli jsme v kontaktu. Posílal mi návrhy, ale povedl se hned ten na první dobrou. Zajistily se nějaké oficiální fotky od olympijského výboru a já odsouhlasil, jakou fotku mohou použít. Pak mi poslali mailem, jak bude zhruba vypadat, což jsem odsouhlasil. Se mnou to bylo opravdu rychlý a bez problémů.

Minci jste si stejně jako Jiří Prskavec sám vyrazil. Musí být člověk při ražbě stejně přesný jako při střelbě?

Asi se z toho nesmí stát nějaká rutina. Když by člověk stál osm hodin a musel to dělat stále stejně přesně, prostor pro chyby tam je. Když to srovnám se střelbou, tak je to tady určitě taky o přesnosti. Člověk si musí dávat pozor, aby mince nespadla na zem, stejně jako aby nám nespadla flinta. Taky to nemůže dělat kde kdo a určitý kumšt to chce.

Bude dřív vyprodané emise 200 zlatých mincí a 500 stříbrných s vaším portrétem, nebo Jiřího Prskavce, co myslíte?

Těžko říct, ale Jirka Prskavec dělá masovější sport než je střelba. Takže bych spíš tipoval, že Jirka budu vyprodaný dřív než já.

Střelba na trap je však i díky vám a stříbrnému Davidu Kosteleckému taky zase o kus populárnější, teď máte i svou minci. Jak vám olympijské zlato změnilo život?

Myslím, že jsem nohama stále na zemi. Žiju na stejné planetě, dýchám stejný vzduch. Nedělám žádný drama z toho, že se mi povedlo vyhrát olympiádu. Furt jsem jen člověk, nedělá to ze mě nic lepšího. Snažím se být takový, jaký jsem byl před olympiádou. Náš sport, všeobecně střelba, je okrajovým sportem, takže o nás není takový zájem jako o ostatní sportovce.

Lidé vás teď nepoznávají častěji?

Někdy mě lidi poznali, ale třeba se styděli mě oslovit, šeptali si u vedlejšího stolu. Až pak na telefonu na Google zjistili: Je to on! (usměje se) Ale není to taková masovka, jako by někde šel Jarda Jágr, kterého zná každý. Obdivuji takový lidi, kteří o svoje soukromí de facto přišli a dokáží žít a fungovat dál. Soukromí je de facto jedno z nejcennějších, co člověk má a je potřeba si ho hlídat. Jsem rád, že se mi to jakžtakž podařilo a můžu si jít nepozorovaně sednout do restaurace nebo jít s děckama na výlet.

Co vás teď čeká?

Měsíc už trénujeme a teď jsme měli o víkendu první závod, kde jsem skončil šestý, takže nedopadl úplně podle představ. Dalo se to však očekávat vzhledem k tomu, že některé závody se odsouvaly a příprava začala trochu později. Mistrovství Evropy a světa máme až v září, říjnu, takže máme ještě čas dostat se do formy. Až tam se budou rozdávat postupová místa na olympiádu. Tohle byl zatím jen menší přípravný závod. Za tři týdny jedeme na světový pohár, což bude první letošní velký závod. Čas vše dopilovat ještě máme.

Mistrovství Evropy ve sportovní střelbě se mělo konat v Moskvě. Už se ví o náhradě?

Už je víceméně jasný, že v Rusku určitě nebude. Teď se hledá ve stejném termínu náhradní střelnice, která by byla schopná ho uspořádat. Pro nás by samozřejmě bylo nejlepší, kdyby se konalo v dojezdové vzdálenosti autem, abychom tam nemuseli letecky.