Článek
Po roce v Larenu nejlepší ligu opustila a přesunula se do sousední Belgie, kde hraje za Antverpy. „Ale v létě soustředím všechny síly na nároďák,“ slíbila Kateřina Laciná po prvním reprezentačním srazu pod irským koučem Garethem Grundiem. „V belgické lize jsme skončily čtvrté, nepřešly jsme přes semifinále,“ dodala 29letá pozemní hokejistka. Než se do klubu vrátí, měla by s národním týmem absolvovat srpnové mistrovství Evropy v Irsku.
Vždycky jste chtěla hrát v zahraničí a živit se pozemním hokejem?
Byl to můj dětský sen a splnil se. Na první angažmá do ciziny jsem šla v prváku na vysoké škole, bylo to do Německa (postupně vystřídala Mannheim, Bonn, Mnichov, Hamburk – pozn. aut.). Nebylo to jednoduché, musela jsem vystoupit z komfortní zóny domova. Zpočátku jsem navíc kombinovala hokej se studiem. Ale já jsem chtěla růst i ve sportovní sféře, v pozemáku něco dokázat. A k tomu jsem potřebovala jít ven.
A to se vám celkem daří, zahrála jste si i v nejlepší klubové soutěži v Nizozemsku. Jak se to seběhlo?
Vždycky byl můj sen zahrát si v Holandsku, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych na to reálně měla. Nakonec jsem k tomu došla naprosto nečekaně. Po pár letech angažmá v Německu jsem vyrazila na turnaj do Austrálie, kde mě trénoval tamní reprezentant, který hrál dlouhá léta v Holandsku. Doporučil mě do klubu Laren.
Pozemní hokejistky začaly pod irským trenérem vítězněVideo: Sport Invest
Jaký je pozemní hokej u protinožců?
Naprosto odlišný od toho evropského. V Austrálii to bylo spíš atletické, hodně běhavý a dynamický hokej. V Evropě se hraje systémověji a více takticky.
Vypadá to, že se nebojíte žádné výzvy?
(usměje se) Pro mě je pozemák spojený i s cestováním, ráda poznávám nové kouty světa. A protože sport mi zabere poměrně hodně času, snažím se to spojit s tím, že s hokejem aspoň vycestuju někam ven.
Když se vrátíme k Nizozemsku, potvrdíte, že je to top klubová soutěž? Jak na to angažmá vzpomínáte?
Co se týče hokeje, vzpomíná se mi hezky. Je to rozhodně to nejlepší, co jsem si zahrála. Soutěž o level výš než jiné. Už na tréninku bylo obrovské nasazení.
Česká reprezentantka v pozemním hokeji Kateřina Laciná.
Přesto jste ji dobrovolně opustila. Co za tím bylo?
Organizačně to moc nefungovalo, ani zázemí klubu nebylo na takové úrovni. Chyběl kvalitnější managment, který by tohle všechno obstaral. Měla jsem i nabídky z jiných nizozemských klubů, ale rozhodla jsem se odejít, protože jsem byla hrozně zklamaná a potřebovala jsem změnu.
A zamířila jste do sousední Belgie, udělala jste dobře?
Ano, jsem maximálně spokojená a šťastná, všechno klape. Starají se o mě jako o vlastní, přístup je daleko profesionálnější, než byl v Holandsku. Je nás v Antverpách cizinek víc a v klubu přesně vědí, co pro nás mají udělat.
Nakolik se člověk pozemním hokejem zajistí?
Top hráčky světového kalibru z Nizozemska, Austrálie nebo Argentinky, když si chtějí zkusit sezonu v Evropě, jsou asi zaplacené dobře. Ale jít z České republiky do zahraničí je složitější, vždycky jsem to kombinovala s nějakou brigádou, rodiče mě podporují. Není to tak, že bych ukončila kariéru, a měla jsem vyděláno do půlky života.
Pozemní hokejistka Kateřina Laciná si zahrála nejlepší ligu světa v Nizozemsku.
Postupně jste hrála v Německu, Nizozemsku a teď v Belgii. Vždycky to byl ve vaší kariéře krok kupředu?
Myslím, že ano. I když se třeba později ukázalo, že jsem mohla udělat něco snadněji. Ale já to beru tak, že žádného rozhodnutí nelituju. Každá zkušenost je dobrá, je potřeba vzít si z toho to nejlepší.
Umíte si po letech v cizině představit, že byste zase hrála v Česku?
Momentálně ne. Ale plánuju, že tady jednou dohraju. Záleží, v jakém stadiu kariéry se vrátím. Zatím chci hrát dál venku, abych se udržela na co nejvyšší úrovni.
Jak by dopadlo srovnání popularity pozemního hokeje v Česku a v zahraničí?
I v Česku se zájem o náš sport zvedá. Ale troufnu si říct, že 90 % procent fanoušků jsou naši příbuzní a kamarádi, i když se poslední dobou snažíme dělat pozemní hokej atraktivnější. S Belgií a Nizozemskem, ale i s Německem je to nesrovnatelné. Tam bývá i na obyčejném ligovém zápase kolem ochozů plno, toho se v Čechách asi hned tak nedočkáme.
Do Čech tedy budete zatím jezdit jen na srazy národního týmu?
Přesně tak. S podporou Národní sportovní agentury se nastartoval nový projekt. Počítám, že se úroveň pozemáku zvedne a potom by asi nastal ideální čas k mému návratu.
Snaha by asi chtěla podpořit nějakým úspěchem. Co by to ve vašich očích znamenalo?
V létě hrajeme mistrovství Evropy, to by měl být první krok. Pak nás čeká kvalifikační turnaj o olympiádu, to by byl jednoznačně velký úspěch. Ale těžko říct, jestli se do té doby stihneme dostat do takové fazony, abychom na to byly připravené. To by tým hodně nakoplo.
Vrcholem by měla být účast na olympiádě v Los Angeles 2028, máte i tohle v hlavě, nebo spíš koukáte na Paříž?
Vždycky je snazší upínat se k bližšímu cíli, protože si to jde lépe představit. Takže teď se soustředíme na Evropu a případnou kvalifikaci. Nároďák to je úplně něco jiného než v klubu, a protože už dlouho působím v zahraničí, považuju za svůj tým právě reprezentaci. Každý sportovec je hrdý, když může nosit dres se lvíčkem na prsou a před zápasem zpívá českou hymnu. Nic není víc, jsem nadšená.
