Článek
V obsáhlém rozhovoru pro Sport.cz rozebral i téma zákona o sportu a rent pro úspěšné olympioniky, pokračující prioritizaci sportů, nejbližší vrcholné akce v Česku či neutěšené podmínky českých trenérů.
V těchto dnech jsou priority státu pochopitelně u postižených povodních, ale měl jste pocit z jednání, která jim předcházela, že sport si může polepšit?
Předložili jsme celou řadu argumentů, proč by podpora měla být vyšší a měla mít progres jako u řady dalších institucí. Myslím, že padly na úrodnou půdu, a i když nemám mandát tady zveřejňovat nějaká čísla, i v rámci jednání Sněmovny potvrdil pan premiér, do jehož gesce Národní sportovní agentura spadá, že je reálná šance, aby podpora pro NSA byla vyšší než v návrhu.
Po zveřejnění návrhu jste mluvil o tom, že byste rád získal ještě 2,4 miliardy navíc. Věříte, že se to povede, nebo bude konečná částka kompromisem?
Myslím, že ta částka bude kompromisní, budeme o ní jednat do posledních dnů. Vedeme jednání i na té úrovni, že zdravá populace je zájmem státu jako celku, profitovat ze zdravých zdatných obyvatel mohou i resorty jako zdravotnictví, školství, armáda, policie…
Co je váš hlavní argument při jednáních s premiérem Fialou a na ministerstvu financí?
Jsou tři. Jednak je to ta dlouhodobá podfinancovanost sportu, která je znát na infrastruktuře. Druhá věc je diskuse o konkurenceschopnosti našeho sportu, kdy potřebujeme širokou základnu, profesionální trenéry, a pokud jsme vidět na sportovní mapě světa, je to skvělá prezentace v zahraničí. A třetí aspekt je samozřejmě zdravotní, sport je jedna z nejlepších investic do zdraví obyvatel. Jsou tam i socioekonomické parametry, jako je prodlužující se věk dožití navázaný na to, v jaké kondici se ho lidé dožijí. Tam hraje sport nezastupitelnou roli a pro společnost může být zásadní úsporou prostředků.
Výzkumů, které potvrzují nárůst obezity u dětí, menší pohybovou zdatnost i následný negativní vliv na zdraví obyvatel, je řada. Politici na to ale, zdá se, moc neslyší. Má sport mezi nimi dostatečné zastání? Nezdá se, že by pro strany byl atraktivním tématem.
Nikdo neřekne, že to není pravda, ale stát má své priority. A berte to jako neutrální stanovisko, ale ve sportovním prostředí často slýchám o absenci ministerstva sportu jako v okolních zemích. A vliv ministra je samozřejmě vyšší i s ohledem na to, že se účastní jednání vlády. V obecné rovině má sport dostatečné postavení, ale není jednou z hnacích sil investičního programu jako v Polsku, kde se staví množství sportovních staveb, nebo v Maďarsku, kde proběhlo mistrovství světa v atletice.
Pokud srovnáme sport s kulturou, ta se v návrhu rozpočtu dočkala navýšení o 28 procent na 21 miliard. Ten rozdíl je obrovský, je to opravdu jen ve vlastním resortu?
Kultura se vrací na prostředky, které historicky měla. Rozdíl byl vždy, jsou tam náklady na ochranu památek a péči o infrastrukturu. Ale samozřejmě vnímáme, že sport má podle nás ve společnosti srovnatelné postavení jako kultura a jeho pozice by měla být logicky silnější. Vyjádřena jak tou institucionalizací, tak i prostředky.
Důsledkem nedostatku financí je i málo peněz pro trenéry. Řada jich odchází z klubů ke komerčním tréninkům, do fit center… Nezdá se, že by byla naděje na zlepšení.
Snažíme se maximum prostředků do klubů vyplácet prostřednictvím výzvy Můj klub, kde jsme zrušili veškeré limity, dříve mohlo být jen 50 procent vyplaceno na odměny. Plat trenéra je uznatelným nákladem, a pokud se klubům daří shánět prostředky na provoz sportovišť z municipalit, můžou je investovat do trenérů. Ale máte pravdu, vidím to jako jeden z problémů českého sportu. Dlouhodobě stál na dobrovolnictví, ale teď bychom potřebovali dostat do klubů co nejkvalitnější trenéry, kteří budou zároveň motivátory pro děti. Ale pokud chceme mít trenéra na plný úvazek, tak se dostaneme včetně odvodů u klubů třeba na 700 000 korun, a to už je pro řadu složité ufinancovat.
Co může změnit dlouho chystaný Zákon o sportu?
Už je čistopis návrhu, finalizují se podpůrné dokumenty a myslím, že během podzimu ho předáme do připomínkového řízení. Má být komplexní normou nejen o financování, ale i o zdravotním zabezpečení, pracovněprávních vztazích, standardech bezpečnosti, chování, genderové vyváženosti. Ale také o podpoře dobrovolnictví, navýšení prostředků pomoci multizdrojového Fondu podpory sportu, do něhož by měly přispívat komerční subjekty provázané na sport, ale i instituce jako zdravotní pojišťovny. A fond by mohl financovat projekty jako renta pro olympijské a paralympijské medailisty.
Ondřej Šebek na mistrovství světa florbalistek v Singapuru, kde předával i ceny nejlepším hráčkám čtvrtfinále s Dánskem. Vpravo česká kapitánka Eliška Krupnová.
Chápu ji i u medailistů z minulého režimu, kdy byl sport amatérský nebo se tak aspoň tvářil. Dnes dostávají olympijští vítězové 2,4 milionu korun, mají manažery, kteří jim pomáhají shánět peníze. Proč by jim měl stát ještě platit po kariéře?
Ta odměna za medaili je jednorázová, tady se bavíme o důstojném zajištění těch, kteří skvěle reprezentovali Česko a mnohdy obětovali kariéry nebo dokonce i zdraví. Jsme trochu rarita, že tenhle institut nemáme, je to forma poděkování, ale i motivace. Zaznívalo při diskusích i na letošní olympiádě, že máme úspěšné juniory, ale mnoho z nich nenajde sílu, aby překonali přechod do dospělé kategorie. Potřebujeme motivovat lidi, aby se třeba ve 23 letech vydali na etapu dlouhého tréninku s nejistým výsledkem třeba do 30 let.
Spousta vrcholových sportovců ale dokáže souběžně s kariérou vystudovat vysoké školy, uplatnit se. Nepošle jim takto stát vzkaz, že podobná zadní vrátka nejsou třeba?
Je to spíš záchranná brzda. Bavíme se v součtu o zhruba 200 lidech, nejsou to statisícové částky, ale ve srovnání s tím, jak je stát schopen se postarat o policisty a vojáky výsluhou od určitého věku, což je určitě správně, mělo by to být podle nás tady podobné.
Jaká částka by vám přišla adekvátní? Od konce kariéry, či od důchodového věku?
Myslím, že třeba výše průměrné mzdy od standardního konce kariéry, okolo 40 let.
Česko prožilo nabitý sportovní rok, v následujícím mělo hostit i Světový pohár v běhu na lyžích, ale ten byl kvůli nedostatku financí zrušen. Je půlmiliardová investice do Vysočina areny dostatečně využita, když v zimě zůstává z velkých závodů jen biatlon?
Trochu mě překvapilo, když jsem slyšel, že příčinou bylo neposkytnutí garancí od státu. My ji poskytnout nemohli, když jsme žádost na významnou sportovní akci mimořádné důležitosti neobdrželi. Souhlasím, že by bylo fajn, kdyby se tam konalo víc akcí, ale co mám informace, tak využití Vysočina arény je poměrně velké, co se týče národních závodů či soustředění.
Dočká se brzy podobné rekonstrukce i další z Národních sportovních center?
Podle připravenosti je nejdál sportovní centrum v Nymburce, další posun se bude odvíjet od možností našeho rozpočtu v příštím roce.
Tam by byly náklady podobné jako u Vysočina arény?
Výrazně vyšší. Pokud má být zázemí pro reprezentační týmy, bavme se nejen o stavebních úpravách, ale i o technologiích, za nimiž teď musejí naši sportovci vyjíždět do zahraničí.
Hodně emocí vzbudil návrat motocyklové Grand Prix do Brna. Proč akce, která má být výdělečná, potřebuje takovou finanční injekci z veřejných zdrojů?
Bezpochyby se vyplatí. To jsou desetitisíce lidí, kteří přijedou za sportovní akcí na několik dnů. Už z nákupu vstupenek se dá predikovat, že DPH z nich pokryje podporu státu. Ale nejde jen o stát, v regionu je plno podnikatelů, spousta lidí tam získá brigády, pracovní příležitosti. A podmínky od promotéra jsou diametrálně odlišné od situace, kdy se od pořádání ustupovalo. Tehdy byly požadavky na podporu států snad 200 milionů plus další stamilionové náklady na rekonstrukci okruhu. K rekonstrukci se teď přihlásil nový majitel okruhu, naše podpora ještě není definitivní, ale pokud se naplní ty predikce, určitě ji za NSA vládě předložíme.
V jaké výši?
Ještě jsem rozpočet neviděl, ale vyšší desítky milionů, a myslím, že nepřekročí sto milionů.
Prezident Autoklubu ČR Jan Štovíček mluvil i o vizi formule 1 v Brně. Je reálná?
Tak to nedokážu komentovat…
Český sport má za sebou první rok po zavedení prioritizace sportů, podle plánu se po olympijském roce sestaví opět nový žebříček. Měníte nějaká kritéria?
Připomínám, že pořád je jedna oddělená věc výpočet dotace pro svaz a pak prioritizace, kdy se svazy dělí do skupin. Ale nominálně mohou mít svazy ve druhé skupině více prostředků než ty prioritizované. Ano, na základě připomínek od svazů a ČUS se některé dílčí věci změní. Třeba podmínka úspěchu na olympiádě, že musí být v první polovině startovního pole, se ukázala jako ne úplně správný parametr, protože světovou konkurenci musíte porazit už kvůli nominaci. Rozšíříme bodovací škálu popularity sportů, kde doplníme sledovanost v televizi a na digitálních médiích. A více budeme akcentovat členskou základnu.
Co větší transparentnost navenek? Nemělo by se zveřejnit i pořadí sportů?
Stojíme si za tím, že nechceme vznášet diskuse, jestli je úspěšnější tenis, nebo atletika, jestli je víc volejbal, nebo basketbal… Každému sportu poskytujeme maximum dat, jeho pořadí v jednotlivých pilířích. Ale ne o těch ostatních, to jsme nechali pod pokličkou NSA. Jinak všechny výpočty a algoritmy jsou dostupné, v tom nic tajemného není.
NSA pokračuje v podpoře ženských kolektivních sportů. Změní se podpora pro hry v Los Angeles, kde přibude ženský softbal, flag football, lakros a kriket, pokud tedy v něm Česko má ženskou reprezentaci?
V kriketu tu není organizovaná, ale po diskusi se zástupci curlingového svazu přibyl curling, neboť čtyřčlenné družstvo týmem je. Takže čtyři sporty navíc, ale není to na úkor stávajících.
Rozumím snaze nominovat na olympiádu týmy, kde je cesta papírově snazší, ale neměla by podpora směřovat do sportů, kde je větší členská základna a zájem? Ten je například u vodního póla a basketbalu nesrovnatelný…
Myslím, že to funguje dobře. Právě u sportů, které jsou ve světě vnímány jinak než u nás, jako ragby a pozemní hokej, ale právě i u vodního póla se ukázalo, kam až se ty sporty dokážou dostat prakticky z nuly nebo s velmi malou podporou. Však ragbistky byly dva zápasy od Paříže, a to je cílem až Los Angeles. A tyhle sporty mají větší šanci na olympiádu než ty klasické i kvůli nastavení kvalifikací, kde je třeba ve volejbale postup z Evropy na úrovni sci-fi.
